Doufám, že jste na tento příběh nezapomněli. Upřímně se až stydím, jak dlouho mi trvalo napsat další kapitolu, každopádně je tady, takže doufám, že si pokračování příběhu užijete.

Zaklaply za nimi dveře. Draco na nic nečekal a zamířil do koupelny. Hermiona zůstala ve zmijozelské ložnici sama. Nikdy předtím tady nebyla, vlastně se ale od nebelvírské tolik nelišila, jen červená byla nahrazena zelenou. Všechny postele byly úhledně ustlané, až na jednu. Odtušila, že nejspíš patří právě Dracovi. Udělala kolečko po celém pokoji. Při něm si všimla, že skoro každý si svou část místnosti přizpůsobil podle sebe. Draco ale ne. Začala uvažovat, zda i svůj pokoj doma měl takto jednoduchý, ale pak se zamyslela nad jeho povahou. Draco se nerad lidem otevíral, a tak docela dávalo smysl, že si zde nevylepuje své fotky rodiny. Navíc moc dobře věděla, že Draco by na svou rodinu nejraději zapomněl, i když možná na jeho matku ne.

Došla opět k jeho posteli. Lehla si na záda a roztáhla nohy a ruce, uvolnila se. Slyšela jen tlumené zvuky vody z vedlejší místnosti. Neustále jí hlavou vrtal ten plánek, měla zlé tušení, že je to mnohem horší než si myslí.

,,Trochu brzo na spánek, nemyslíš?" rozrazil dveře koupelny Draco.
Hermiona se na něj podívala a měla co dělat, aby jí nespadla brada až na zem. On jakoby si jejího pohledu nevšiml, prošel před ní jen v ručníku kolem pasu směrem ke skříni. Vytáhnul si z ní pyžamo a Hermiona vybuchla smíchy.

,,Co je?" otočil se na ni s nechápavým pohledem.

,,Já nevím," smála se pořád, ,,asi jsem si myslela, že nespíš v pyžamu, což ale nedává smysl, jen mi to k tobě nesedí."

,,Fajn, prokoukla jsi mě," rozesměje se, ,,opravdu nespím v pyžamu, jen jsem nechtěl tvou pozornost odlákávat mou hrudí."

Hermiona by mu za jeho pohled, který se mu při těch slovech objevil ve tváři, nejraději jednu vrazila, nakonec se po něm rozhodla jen hodit polštářem. Ten si to samozřejmě nenechal líbit a musel jí to oplatit. Rozeběhl se k posteli a místo hodu polštářem ji zalehl. Hermiona vypískla, ale on její křik utišil v jejich společném polibku. Hermiona měla pocit, že je to jako poprvé, prsty mu zajela do vlasů, které byly stále mokré. Druhou ruku se dotkla jeho zad. Ucítila, jak se pod jejím dotykem objevila husí kůže. Musela se lehce pousmát do společného polibku. Dokazovalo jí to, že Draco po ní touží stejně jako ona po něm.

On mezitím jejich společné polibky prohluboval, oba měli co dělat aby dokázali dýchat. Do té doby svýma rukama svíral pevně její obličej, pak jí ale lehce ukazováčkem začal přejíždět po okraji čelisti, pokračoval pomaloučku přes krk a zastavil se u klíční kosti. Ta byla lehce vystouplá, takže jeho prst přesně padl do malé jamky. Začal s ním pomalu kroužit.

Hermiona cítila lehké šimrání. Do té doby si snad nikdy neuvědomovala přítomnost svého těla, tak jako teď. Draco k prstu v klíční jamce přidal i lehké polibky na krku. Sjížděl níž až se zastavil u druhé klíční kosti. Přitiskl své rty na ďolíček. Tentokrát jí začal lehce šimrat jazykem. Musela se zhluboka nadechnout a lehce se u toko prohnula a zaklonila hlavu.
,,Miluju tě..." uslyšela tato dvě slova najednou v blízkosti levého ucha. Ani si nevšimla, že se k ní opět naklonil. Chtěla mu rychle odpovědět, jenže on její ústa opět pohltil do společného polibku.

Pod tričkem ucítila jeho teplé ruce, přejížděly jí po celém trupu nahoru a dolů. Měla pocit, jakoby jí v břiše explodovala bomba. Zároveň ale jakoby jí žilami prostupovalo teplo slunečního svitu. Vyhrnul jí tričko těsně pod prsa. Zahleděl se do jejích oříškových očí. Ona mu pohled opětovala, Dracovy zorničky byly úplně roztažené očekáváním.

,,Jsi si jistá?" zeptal se.

Hermiona věděla, že teď není nic jiného po čem by toužila více. Toužila po těsném kontaktu s jeho kůží a teplem, které z něj vyzařovalo.

Přikývla.

Draco jakoby dostal povel a tričko jí přetáhl přes hlavu. Rukou zajel pod její záda a jedním rychlým pohybem uvolnil háčky podprsenky. Hermiona měla značně usnadněnou práci, jelikož na sobě měl stále pouze jen ručník. Draco se začal věnovat jejímu hrudníku a přitom stáhl sukni.

,,Chci tě mít úplně celou," jakoby dodal na vysvětlenou. Hned na to ale zase přitiskl své rty na její ňadra. Pak už jen jedním rychlým pohybem sundal i kalhotky. Když si na její nahé tělo lehl, Hermiona v klíně ucítila příval horka.

Překvapilo jí teplo, které z něj vyzařovalo. Tlak, který svou váhou vyvíjel na její drobné tělo, byl neskutečně příjemný, měla pocit jakoby se vrátila do děctví, kdy naprosto stejné bezpečí cítila v objetí rodičů.

Aniž by si to uvědomila, najednou ho ucítila v sobě a v ten moment, jakoby neexistovalo nic jiného než jen ona a on.

***

Probudilo ji lehké šimrání na zádech. Lehounce pootevřela oči, ale nepohla se. Cítila, že Dracova ruka ji objímá kolem pasu. Druhou jí lehce přejížděl po páteři. Nevěděl, že je vzhůru. Ona si to chtěla nechat chvíli pro sebe, bylo jí příjemné, když Draco dělal věci, u kterých si myslel, že o nich neví. Nevydržela to ovšem moc dlouho. Bylo to velmi příjemné, ale neodolala nutkání se na něj otočit.

Lehce se pohnula a přetočila se směrem k němu. Vypadal překvapeně, skoro jakoby čekal, že vedle něj leží někdo jiný. Hned se ale pousmál a přejel jí po obličeji.

,,Měli bychom jít na snídani," řekla tiše Hermiona. Cítila, jak jí kručí v žaludku a nemohla se zbavit představy skvělé bradavické snídaně.

,,Čekal jsem spíš něco jako Veselé Vánoce..." zasmál se.

Hermiona se otočila na záda a zakryla si hlavu přikrývkou, jak mohla zapomenout, že jsou Vánoce. Lehce vykoukla a naskytl se jí pohled na Draca, který vyskočil z postele. Ušel pár kroků ke své skříni pro oblečení, ale těsně před ní se prudce otočil. Když přistihl Hermionu, jak ho přes okraj pokrývky pozoruje, mrknul na ní. Hermiona ho napodobila, neměla ale dost odvahy, aby se před ním promenádovala nahá, takže popadla pokrývku z postele a zamířila do koupelny.

Ve dveřích se na něj otočila a řekla: ,,Tak tedy šťastné a veselé!" a s těmi slovy nechala ze sebe spadnout přikrývku a zmizela v koupelně.

Na snídani se vydali hned poté co si rozbalili dárky. Hermiona si rozbalila pouze Dracův, jelikož od ostatních přátel, kteří slavili Vánoce v Doupěti, je dostane až se vrátí do své ložnice, kde je již nachystali domácí skřítkové. Vůbec netušila, co Draco pro ni vymyslel, doufala, že to nebude nic ohromného, protože by se pak styděla, že ona mu dala velice obyčejný dárek.

Když ho rozbalila, uviděla kožený zápisník. Trochu si oddychla, Draco na ní však upřímně hleděl a tak se ho rozhodla otevřít. Na první pohled se jednalo o obyčejný zápisník, když ale přejela prstem po první stráncem na papíře se rozzářila slova: LUNÁRNÍ ZÁPISNÍK.

,,Co je to?" udiveně sledovala text na stránce.

,,Když jsme se spolu bavili, napadlo mě, že by ti třeba mohlo se ze svých prožitých hrůz vypsat, nechtěl jsem ti ale koupit obyčejný zápisník. Kdysi jsem právě jeden takový používal taky a občas se do něj znovu podívám. Funguje tak, že jeho obsah se mění podle fáze měsíce. Je to opravdu užitečné, jelikož to co jeden den napíšeš, tak tam další den již není a ty máš čistý štít na to, napsat něco nového, ovšem jakmile se měsíc dostane opět do stejné fáze, kdy jsi do zápisníku něco napsala, text se znovu objeví. Máš tak čas si vše promyslet. Já to používal na to, že jsem si nějakou vzpomínku odložil na papír, jako bych se jí zbavil. Měl jsem celý měsíc na to žít bez ní a když se znovu objevila, byl jsem odhodlán si ji přebrat jinak než předtím a to mi pak pomohlo si hodně věcí ujasnit."

Hermiona ho bedlivě poslouchala a přitom listovala prázdnýma stránkama, nedokázala přijít na slova, kterými by mu dokázala poděkovat. Pevně ho nakonec objala a poděkování mu zašeptala do ucha.

Draco si pak rozbalil její dárek. Trochu nechápavě se na něj díval.

,,Ukaž," vzala mu ho z ruky, ,,tohle je lapač snů, mudlové ho používají, protože věří, že jim pochytá všechny zlé sny a nechá je spát klidným spánkem, ovšem tenhle jsem vylepšila takovým šikovným zaklínadlem. Vím, že tě v noci trápí zlé sny, uvažovala jsem, co by ti pomohlo. Kouzlo, které jsem použila působí na mysl a nádherně ji zklidní, což tě zbaví všech špatných myšlenek na věci z minulosti a konečně se vyspíš a budeš mít více energie, jim pak mnohem lépe čelit."

Dracův výraz se během jejích slov měnil z nechápavého do naprosto ohromeného. Bylo až neuvěřitelné, jak oba věděli, co zrovna ten druhý potřebuje.

,,To je úžasné, Hermiono." hermioně poskočilo srdce při tom oslovení, pořád si na něj nezvykla, přešla k němu a políbila ho.

Do Velké síně dorazili každý se svým dárkem v ruce. Věděli, že by se měli od sebe držet dál, obzvlášť, když je může vidět tolik zvědavých očí. Jenže na Vánoce byly Bradavice vylidněné, letos tedy obzvlášť. Velké kolejní stoly nahradil jeden společný uprostřed, ale i tak kolem něj bylo jen pár židlí, které byly zvětšiny obsazeny profesorkým sborem. Hermiona postřehla pohled profesorky McGonagallové, která si ji změřila velice přísným pohledem. Snažila se její pohled přejít bez povšimnutí a usedla přesně na opačnou stranu stolu, aby nevzbudila ještě větší podezření.

Během celé snídaně ale ze sebe nedokázali spustit oči. Kdykoliv se zamyslela a vychutnávala si lahodné sousto, zachytila jeho pohled. Neubránila se pousmání a letmému pohledu. Litovala, že si alespoň nesedla někde naproti němu ve větší blízkosti, protože by jí v tuto chvíli stačilo cítit jen teplo jeho nohou pod stolem.

Na druhou stranu ale věděla, že spolu stráví celý večer mezi smrtijedy, pořád nevěřila tomu, že s něčím takovým vůbec souhlasila, ale již nebylo cesty zpět. Věřila, že rozhodnutí v daném okamžiku bylo správné. Navíc tušila, že Draco před ní něco tají a ona se rozhodla to zjistit, protože se bála, že by se to mohlo týkat i jí samotné. Takže vlastně byla ráda, že teď má na chvíli od něj odstup, aby si mohla vše řádně promyslet.

Když odcházeli ze snídaně, Draco na ni počkal v jedné z postranních chodeb do sklepení. Začínala z něj cítit nervozitu, věděla, že Draco má z večera snad ještě větší obavy než ona sama. A to jí jen utvrzovalo v tom, že její tušení je pravdivé a něco před ní tají. Ovšem mu ale plně důvěřovala a věděla, že pro to má jistě velice důležitý důvod.

Dopoledne strávili společně v jeho ložnici, kde doháněli všechen společný čas, který stratili tím, že svůj vztah museli před okolím tajit. Odpoledne se ale Hermiona rozhodla vrátit do Nebelvírské věže, protože si chtěla v klidu rozbalit zbytek svých dárků a připravit se na večer. Na své hromádce u postele našla již tradiční svetr od paní Weasleyové, ovšem musela uznat, že ten letošní se jí opravdu povedl. Byl v hnědé barvě a na prsou měl žlutočervený pruh. Ginny jí koupila malý kufřík s kosmetikou, když ho otevřela, všechny flakonky se vznesly do vzduchu a ladně levitovaly v blízkosti krabičky. Překvapil ji dárek od Rona, i když nepochybovala o tom, že v tom má prsty Ginny. Balíček žertovných věciček od George. A plno dalších drobností od ostatních přátel. Jako minulý rok ji zamrzelo, že zde chybí dárek od rodičů, i kdyby to měla být obyčejná zubní pasta, kterou jí pravidelně posílali. Po obličeji jí stekla slza. Rychle jí setřela a snažila se sama sebe přesvědčit, že to všechno má již za sebou.

Aby přišla na jiné myšlenky rozhodla se připravit na ples. Věděla, že jejím cílem rozhodně nebude ohromit, ale naopak splynout a zbytečně nevzbuzovat zájem ostatních. Rozhodla se tedy pro černé sametové, uplé šaty s dlouhým rukávem a ne s příliš velkým výstřihem. Ovšem mnohem větším problémem se ukázaly její neposedné vlasy. Moc by se jí hodila pomoc Ginny, která si s nimi vždy nějak poradila. Dnes jí nezbylo nic jiného, než se o to pokusit sama. Vlasy také byly jedním z hlavních znaků, podle kterých ji každý dokázal poznat, a tak musela vyjít ze své komfortní zóny a vlasy si sepnula do uhlazeného drdolu. Dalo jí to pořádně zabrat, než všechny vlasy byly uhlazené u hlavy, vypotřebovala na to skoro celou lahvičku gelu. Nakonec se ukázalo, že to byla nejlepší volba, pro kterou se mohla rozhodnout, protože kdyby se pokoušela o něco náročnějšího, akorát by se tím více vystresovala. Takhle byla včas hotová. Sáhla pro neviditelný plášť a rozhodla se jít Dracovi naproti.

Sraz měli před bránou hradu, kde si sundala plášť a schovala ho do skrýše mezi stromy. Nehodlala si ho brát sebou, byl pro ni až moc cenný, aby riskovala, že se dostane do rukou smrtijedům. Draco, zahalený ve svém cestovním plášti, vypadal jako chodící mrtvola. Jeho již tak světlá kůže měla pomalu barvu okolního sněhu. Když se vedle něj odhodlaně postavila, chytil ji za ruku a lehce jí odhrnul plášť a přelétl jí pohledem od shora až dolů. Věděla, že kontroluje, zda nebude příliš vyčnívat.

,,Budu ti muset zakázat si ten plášť sundat." to byla slova, která Hermiona nečekala. Dloubla ho loktem do žeber.

,,Opravdu, vypadáš úžasně, víš co znamená být nenápadná?" snažil se působit vážně, ale jeden koutek mu neustále cukal směrem nahoru.

,,Na to je již pozdě," pronesla jakoby nic a vydala se směrem k hranici Bradavických pozemků.

Tam se oba opět zastavili. Draco se přehraboval v plášti a pak ji podal škrabošku.

,,Upřímně jsem se fakt bála, že bych si musela obléct tu ohavnou smrtijedskou masku." přiznala jedny ze svých obav nahlas.

,,Přece víš, že to bych po tobě nikdy nemohl chtít." Hermiona s úsměvem škrabošku přijala a nasadila si ji. Draco ji zopakoval.

,,Jsi připravená? Víš, že není pozdě, říct ne..." Ona jen zavrtěla hlavou a pevně ho chytla za ruku. On na znamení souhlasu oba s hlasitým PRÁSK přemístil.

Když se objevila před branou Manoru, místa kde se noční můry stávají realitou, věděla, že již není cesty zpět...