Když dorazili na nádraží do Prasinek, kde je již čekali Smrtijedi v kápích, všichni vystoupili z vlaku a okamžitě se snažili dostat do kočárů, které táhli neviditelní Testrálové, kteří již pro mnoho studentů neviditelní nebyli, protože snad nebylo studenta, který v loňském roce neviděl někoho zemřít.

V okolí panoval chlad, když Hermiona, Ron, Lenka, Ginny a Neville vystoupili, okamžitě postřehli v dálce mozkomory. To opravdu nebylo dobré znamení, již už dost ponurou atmosféru čišící z doby, která panuje, přiostří deprese, prázdnota a chlad z tak odporných, neživých a nebezpečných stvoření. Všichni teď byli rádi, že je v Brumbálově armádě Harry naučil kouzlo Expecto patronum*.

Když se konečně dostali k jednomu z kočárů, rychle do něj nastoupili a řítili se po příjezdové cestě k hradu. Hermiona, spolu s Ronem a Ginny, celou cestu hleděli na ta úchvatná zvířata, která bez sebemenší námahy táhla jejich kočár. Všichni tři byli unešeni z jejich krásy a ladnosti a taky z toho, že je konečně vidí. Což ne, že by po tom toužili.

Na pozemky Bradavického hradu vjeli otevřenou bránou, ve které stáli další Smrtijedi. Všichni měli na hlavách masky, jako by se báli, aby je někdo nepoznal. Kolem nich byly rozmístěny jejich kufry. Byť se snažili, aby nešlo poznat, že je prohledávají, přesto se jim nepodařilo zakrýt úplně všechny a tak všem všímavým nic neuniklo.

Ve velké síni byly všechny čtyři stoly narvané k prasknutí, všichni mezi sebou štěbetali a dohadovali se o tom, co se bude dít.

Hermiona se, ale k hovoru zatím nepřidala. Zaujal ji profesorský stůl, kde zatím nikdo neseděl. V hlavě začala uvažovat, kdo všechno bude v Bradavicích učit a kolik bývalých učitelů zde zůstane. Doufala, že snad co nejvíce, protože si neuměla představit Bradavice, třeba právě bez profesorky McGonagallové.

„Zvláštní, že tam ještě nikdo není, že?" zeptala se Ginny Hermiony a tím ji vytrhla z jejích myšlenek.

„Třeba nás chtějí jen vystrašit," uvažovala nahlas Hermiona.

„Ale když se podíváš ke stolu, je tam značně méně židlí," podotkne Ginny.

„No, to máš pravdu," uzná Hermiona.

Společně dále debatovali nad profesorským stolem. Mezitím Ron měl jiné starosti.

„Letos jim to fakt trvá, já mám hlad..." zakňučí jako malé dítě.

„Rone, musíš pořád myslet jen na jídlo?" vynadá mu Ginny.

„Ale, já mám vážně hlad a jak by řekla naše mamka, jídlo je základ," pronese Ron až příliš podobným hlasem paní Weasleyové.

„RONALDE WEASLEY," rozčílila se Ginny, „ty se tady staráš o jídlo, místo aby sis třeba lámal hlavu s novým ředitelem, novým systémem, možná že i s novými kolejemi, s novými profesory a já nevím s čím novým ještě!!!" vyjmenovávala všechno v takové rychlosti, že Ron jen stačil kulit oči, u toho ho v afektu mlátila Hermioninou knihou, která ležela na stole.

Hermiona se mezi ně snažila nějak zakročit, je jen otázkou jestli se snažila chránit Rona, nebo její knihu. Nakonec se jí nepodařilo ani jedno, ale Ginny naštěstí domluvila a stejně rychle jako se rozčílila, se dala do klidu.

Právě včas, protože zrovna do velké síně vkročil Augustus Rookwood, nový ředitel Bradavic, už jeho samotná přítomnost všechny umlčela.

Z nějakého nepochopitelného důvodu vešel hlavním vchodem, místo aby přišel ze dveří za profesorským stolem. Šel od vstupních dveří pomalým krokem, což vyvolávalo ještě strašidelnější dojem.

Při chůzi si prohlížel snad každého studenta ve velké síni. Když procházel kolem místa, kde seděli všichni naši jmenovaní, obzvlášť jim každému zvlášť věnoval pohled.

Ron, který si konečně uvědomil, že měla Ginny pravdu, při jeho pohledu cítil, jako by mu pomalu viděl do jeho prázdného žaludku.

Když došel až k místu, kde vždycky pravidelně stál Brumbál a promlouval ke všem studentům zpříma se narovnal, aby zdůraznil svou autoritu.

„Všechny vás tady srdečně vítám," začal svůj proslov.

„Jsem rád, že tato velice ctihodná funkce byla svěřena právě mě, věřím že společně dokážeme z této školy udělat místo, kde se vaše děti budou s radostí vracet." pokračoval.

„Rád bych zde nyní pozval všechny profesory, aby usedli ke stolu."

Na jeho pokyn ze zadních dveří vyšli všichni profesoři. K Hermionině štěstí mezi nimi byla i profesorka McGonagallová, kromě ní, ale nechyběli ani další. Profesorka Prýtová, Kratiknot, madam Hoochová, Tryloniová, ...

„Není tam Hagrid..." Řekla celkem zbytečnou věc Hermiona.

To, že tam Hagrid nebyl, nebylo těžké přehlédnout. Mnohokrát se stalo, že se zpozdil na zahajovací večeři, ale vždy tam byla jeho prázdná židle. Avšak dnes tam již žádná nebyla.

„Myslíte, že ho vyhodili?" zajímá Nevilla.

„To by snad neudělali, to by nám dal Hagrid nějak vědět, co s ním je, ne?" ujišťuje se Hermiona.

„Jenže, co když ho poslali do Azkabanu? To by nám asi nestihl dát vědět..." přemýšlí nahlas Ron.

Všichni se na něj podívají.

„Rone, prosimtě myslíš, že by se s tím nepochlubili v Denním věštci?" Pozdvihne obočí Ginny.

„Prosím utište se," řekl kouzlem zesílený hlas Rookwooda.

Všichni rázem zmlkli a věnovali mu pozornost.

„Teď bych vám rád připomněl, všechna pravidla, která byste měli mít stále na paměti. Mimo vyučování je zakázáno používat, jakákoliv zaklínadla a to i studentům, kteří dovršili 17 let. Dále jako obvykle je zakázáno chodit do zapovězeného lesa, navíc jak si mohli někteří vnímaví všimnout, kolem hradu jsou rozmístěni mozkomorové, kteří se mohou právě v zapovězeném lese objevit."

„To by mě zajímalo, před čím nás mají mozkomorové ochránit," utrousí Ron tichou poznámku, kterou mohou slyšet jen, Ginny, Neville a Hermiona. Všichni tři se jen ušklíbnou.

„A nakonec bych chtěl ještě říct, že návštěvy Prasinek byly v letošním roce omezeny. Návštěv se mohou zúčastnit pouze studenti, kteří dovršili 15 let. Děkuji za pozornost, to by ode mě bylo prozatím vše, nyní poprosím profesorku McGonagallovou, aby svolala první ročníky, aby mohli být rozřazeni do kolejí." Domluvil a usedl na své místo uprostřed profesorského stolu.

Slova se ujala Minerva, která se snažila, nějak první ročníky uspořádat. Pak postupně začala volat jednotlivá jména.

Zařazování trvalo mnohem kratší dobu, než obvykle a to kvůli tomu, že mezi novými studenty nebyly děti z mudlovských rodin. Děti ze smíšených rodin zde, ale byly.

Když konečně poslední prvňáček usedl ke stolu své koleje, na stolech se objevilo jídlo. Rookwood, ještě vstal a popřál všem dobrou chuť a všichni se pustili do jídla.

Ron, který se nemohl dočkat až si na talíř naloží od každého trošku, v ruce držel kuřecí stehno a tak moc byl zabraný do jídla, že si nevšiml Hermiony, která na něj hleděla se znechuceným pohledem.

Po večeři následovalo jen pár slov na závěr a popřání na dobrou noc a všichni studenti se odebrali do svých ložnic.

Když se od stolu zvedala naše skupinka, všichni její členové byli překvapeni, že hrozby z Denního věštce nebyly naplněny. Celou dobu očekávali, že se dozví, zda se budou měnit koleje a ono nic. V momentu kdy přišlo na řadu rozřazení prvních ročníků, bylo jim jasné, že Denní věštec opět klamal, jen aby všem nahnal strach a rodiče tak přinutil poslat děti do školy.

Když vycházeli ven z velké síně, míjeli skupinku zmijozelských. Nikoho nepřekvapilo, že mezi nimi není Malfoy. Vlastně ani neočekávali, že by šel ještě studovat, protože jemu trest očividně nehrozil. K jejich překvapení nikdo ze zmijozelských nevyvolal žádný konflikt, zřejmě z toho důvodu, že i oni měli strach ze školních trestů.

,,Je to strašně zvláštní," poznamenal Ron, „asi mi budou chybět ty jejich poznámky."

,,Rone, věř mi, sotva co uběhne první týden a oni se zase otrkají, tak budou dále pokračovat v těch jejich děsně neoriginálních urážkách. Klidně bych se s tebou vsadila o to, se kterou přijdou jako první," dá se do smíchu Ginny.

,,Kam jdeš Hermiono?" zeptal se Neville.

,,Musím si ještě zajít do knihovny," houkla přes rameno odpověď.

,,Nezapomeň, že v deset je večerka," připomněla ji Ginny.

Hermiona mávla rukou, že bere na vědomí, a šla dál chodbou. Zbytek pokračoval bez ní.

___________

*Expecto patronum- z latiny, očekávám ochránce