Ven se tedy vydat rozhodně nemohli, to dá samozřejmě rozum. Jediná možnost byla zůstat tedy zde. 

„Proč jsem na to pro Merlina vůbec kývla?" sesypala se na zem Hermiona.

,,Na co jako?” nechápe Malfoy.

,,Na ten pitomý večírek…”

,,Pokud jsem dobře viděl, tak ty jsi na něj nekývnula,” uklidní ji.

,,Ale měla jsem se bránit…” neposlouchá ho.

,,Nevyčítej si to, ty jsi strašně vztahovačná. Nejsi jediná, která za všechno může. Navíc jsi ještě před hodinou nevypadala, že by ses těšila domů,” ušklíbne se na ni. 

Hermiona si ho prohlédla od hlavy až k patě. Na tváři se mu objevil jeho tipický Malfoyovský výraz, takže nějak nedokázala uvěřit, tomu co před chvíli vypustil z úst.

,,Kdo jsi a co jsi udělal s Malfoyem?” zeptala se. Vzápětí si položila ruku na ústa. Nedokázala uvěřit, že tohle vážně řekla nahlas. Už chápe, proč po požití alkoholu, většina lidí říká.. co na srdci to na jazyku. 

,,Proč?” nechápe, ,,přijdu ti jako někdo jiný?”

,,Ani ne,” nedopřeje mu tu radost. 
„Tak co budeme dělat?" zeptala se po chvilce mlčení.

„Grangerová! Co bys tak prosím tě tady chtěla dělat." ušklíbl se.

Hermiona ho mezi tím neposlouchala. Nějak se jí udělalo špatně. Cítila, jak ji polila vlna horka a aniž by se viděla, věděla, že zbledla. Snažila se to pomalu rozdýchat, ale moc se ji to nedařilo.

„Poslyš Grangerová! Jestli na mě hodíš ša…" už to nestihl doříct. Zavalil ji hromadou nadávek. Hermiona ho však neposlouchala, byla úplně bledá a vypadala, jakoby si to chtěla celé zopakovat. 

„Proč vždycky vy z slavného tria máte potřebu neustále zvracet. Nejprve Potter a jeho zlatonka při prvním zápase, pak Weasley a ti jeho slimáci, no a teď i ty," mumlal si pro sebe Draco. 

Snažil se najít hůlku, ale byla mu houby plátna, protože zapomněl zaklínadlo. No to se prostě někdy stává no… přitom je to tak jednoduché…

Po chvilce, ve které zápasil se svou pamětí,  se mu nakonec všechno podařilo uklidit. Hermiona vypadala na to, že je zralá tak akorát do postele. Bohužel tento komfort si tuhle noc nedopřeje ani jeden z nich.

***

,,To nemyslíš vážně!” okřikla ho asi po hodince Hermiona. Draco nadskočil, nějak nečekal, že by se Hermiona probrala dříve než v poledne. Proto mu přišlo naprosto neškodné vytáhnout láhev ohnivé whiskey, kterou si ještě vzal z večírku. 

,,Dáš si?” zkusil to. Hned na to však věděl, že to nebyl dobrý nápad. Hermiona ho začala mlátit jeho kravatou, kterou si odložil na zem, jelikož ho škrtila.

,,Ty se ještě ptáš? neměl by ses snažit, co nejrychleji vystřízlivět? Chceš se nechat vyloučit?” jančela na všechny strany.

Draco musel zasáhnout. Zakryl jí ústa rukou a ruce se jí snažil nějak udržet za zády. Nechtěl, aby je někdo z venku slyšel.

,,Mlč,” sykl na ni. ,,O mě se laskavě nestarej, měla by ses taky umět někdy povznést nad situací,” naposledy ji přitlačil ke zdi, podíval se jí hluboko do očí. Hermiona mu pohled opětovala. Pak stisk uvolnil a místo toho ji podal láhev.

Hermiona se na něj pochybovačně podívala. V moment, kdy si už musel myslet, že zůstane ve svých zajetých kolejích, se na něj usmála. Vzala mu láhev z ruky a napila se. Dracovi vyvstala myšlenka z večera, měl naprosto přesně před očima Hermionu, jak mu vrací poloprázdnou láhev.

Když dopila a láhev odtrhla od rtů, Draco po ní natáhl ruku. Hermiona se zachichotala a láhev těsně před ním hodila na zem. 

Ozval se zvuk rozbíjejícího skla. Draco hodil smutný pohled po střepech na zemi a pak se s nasupeným výrazem otočil na ni. 

,,Grangerová!” zakřičel. 

Tentokrát to byla Hermiona, kdo někomu zakrýval rukou ústa. Draco ji chtěl rukou odstrčit, ale Hermiona byla i  s alkoholem v krvi, dost dobrá a pohotová v zaklínadlech a tak Draco, byť nechtěně, ruku zase vrátil k tělu. 

,,To by se ti líbilo, co?” Přitlačí ho ke stěně. Náležitě si vychutnává okamžik, o kterém se ani Harrymu s Ronem nikdy nezdálo. Nejblíže k němu měla ve třetím ročníku, kdy mu dala co proto. Ten výraz v tom jeho fretčím obličeji nikdy nezapomenula. Ještě teď cítí, jak ji Ron uznaně poplácává po rameni. A sakra Ron... Ten se jí už zase snažil dostat zpět do podvědomí. Pod rukou cítila, že se Malfoy snaží něco říct.

,,Teď máš smůlu, nemůžeš mít vždy slovo!” odbyla ho.

Draco ji místo odpovědi kousl do dlaně. Hermiona leknutím ruku dala pryč. Tentokrát Draco neudělal stejnou chybu a byl dost rychlý na to, aby se nenechal předběhnout. Silou ji přirazil na nejbližší lavici. Hermiona vyjekla bolestí, protože ji přirazil přímo na roh. 

Vystrašeně mu pohlédla do jeho bouřkových očí. Viděla v nich vztek, ale zároveň nějaký záblesk nebo jiskřičky. Nechápavě pozvedla obočí, aby mu dala najevo, že si jich všimla. To bral Malfoy očividně jako zelenou a přitlačil ústa na ta její. Hluboce ji políbil. Rukou jí zajel za ucho a její tvář si přitáhl ještě blíž. Po pár dalších polibcích se odtáhl a pozorně si změřil nebelvírku před sebou. Dřív než stačil na cokoliv pomyslet, mu její ruka přistála na tváři… dala mu facku. 

Tak teď už se v ženských vážně nevyznám…, pomyslel si. 

Hermiona se mu vysmekla a šla rovnou ke dveřím. Když mu došlo, co má asi v plánu. Kouzlem ji zastavil. 

,,Neblázni!” popošel k ní, ,,tohle není dobrý nápad…”

,,A co je tedy dobrý nápad?” pochybovačně se uchechtla .

Místo odpovědi se dočkala jen dalšího polibku. Draco se nenechá jen tak vzdát. Musí konečně nějak začít s úkolem, už nevydrží více čekat. Hermiona se od něj lehce odtáhla. Pozorně si ho změřila pohledem a pak s pocitem, který jí říkal, že toho bude litovat, mu polibek opětovala...

No, co si budem, pravidelné vydávání mi moc dlouho nevydrželo, i tak jsem ale pyšná, že jsem to přibližně těch 14 kapitol zvládla. Každopádně teď myslím, že bude lepší, vždy když kapitolu dopíšu, tak hned ji sem dát. :)