,,Co si ta zatracená šmejdka o sobě myslí," ucedí ze vzteku Draco.

Cestou naštvaně kopne do zábradlí schodiště. Rázem zjistí, že to nebyl dobrý nápad. V palci u nohy ucítí bolest a on má co dělat, aby mu nevytryskly slzy.

Ale vážně, kde vůbec sebrala tu odvahu, zkusit mu sundat masku. Draco věděl, že zachází moc daleko. A tušil, že ta nesnesitelná šprtka brzo bude mít podezření, ale i tak, vždyť neměla sebemenší důkaz, jak by ho jen mohla poznat. Zhluboka se několikrát nadechne. Pomalu ale jistě se začíná uklidňovat. Ano správně, uklidní své pocity. Nemá sebemenší důkaz...

Hermiona mezitím překonala okamžik překvapení. Byla už na cestě do své ložnice. Hned jak za sebou práskla dveřmi, plácla sebou na postel a rozevřela plánek. Viděla jak dělá malá kolečka ve třetím patře u schodiště. Neměla tušení co to tam vyvádí, ale to teď nebyla její hlavní starost.

Co má teď k sakru dělat, zajede si rukama do vlasů. Najednou, když to konečně zjistila má pocit, že jí bez toho vědomí bylo opravdu líp. Jenže teď už je pozdě. Každopádně bude muset vymyslet co s tím. Měla by využít momentu překvapení, protože Malfoy o tom nemá ani tušení, že by něco mohla vědět. Minimálně v to doufala, jinak by se před ní neustále neukazoval.

Na chvíli se zamyslí. Co by na jejím místě udělal on... Po chvíli se zarazí. Proč sakra uvažuje nad tím, co by dělal Malfoy, vždyť je to Malfoy, ten by si jí pořádně vychutnal. Když tak nad tím ale uvažuje, tohle není úplně špatný nápad, dojde jí. Konečně má po dlouhé době nad Malfoyem navrch. Teď jen vymyslet, jak přesně na to...

Další dny probíhaly naprosto normálně, Hermiona už měla o jednu záhadu míň a Malfoy i Ron se jí vyhýbali. Malfoyem si nebyla úplně tak jistá, jelikož ten neměl důvod se jí vyhýbat. Spíše jí to tak připadalo, protože si ho teď více všímala.

Za celou tu dobu od toho incidentu v knihovně ho viděla pouze jednou a to na hodině obrany proti černé magii, kde stál v masce u dveří. A navíc to ani on neví, že ho poznala. Ona sama si ho všimla až těsně před koncem. Celou tu dobu měla opět ten pocit, že jí někdo pozoroval a ona nedokázala udržet pozornost. Když na to ke konci hodiny konečně přišla, tak se cítila ještě více nesvá, přestože to bylo absolutně proti jejímu plánu.

Ten se jí podařil hned do pár dnů vymyslet. Byla s ním více než spokojená, ikdyž netušila zda to vyjde, věděla, že riskuje příliš, ale za pokus to stojí.

Menší překážkou se překvapivě stala Ginny. Ta jako by něco tušila, Hermionu si neustále měřila podezíravým pohledem.

,,Co je?" zeptala se Hermiona, které to už opravnu lezlo na nervy.

„Nic, co by bylo..." snaží se působit nevinně Ginny.

„Nejsem slepá, proč se na mě pořád díváš tím podezíravým pohledem?" chce vědět Hermiona.

„Opravdu se na tebe nekoukám... Ale ty snad máš ten pocit, to znamená, že bych se na tebe dívat měla?" obrátí taktiku proti ní a nadzvihne při tom obočí.

„To rozhodně ne..." vyhrkne příliš rychle odpověď a ještě k tomu jí uprostřed přeskočí hlas.

Ginny už nic neříká, ale je na ní vidět, že ji nevěří. Místo dohadování s Ginny se konečně pustila do snídaně, která před ní stála na stole.

Zrovna se natahovala po džbánu s džusem a naplňovala svou sklenici. Když pak zvedla hlavu a napila se ho, očima zalétla ke vstupním dveřím. Zrovna jimi vcházel Ron, ale ten jí vůbec nezajímal. Asi tři metry za ním šel totiž Malfoy.

Neměl na sobě plášť ani masku smrtijeda, dokonce měl na sobě hábit se znakem Zmijozelu a zmijozelskou kravatu. Hermiona na něj dobrou chvíli upřede zírala. Pak se omylem polila dýňovým džusem, který si před chvílí nalila.

„Kruci!" zaklela.

„Copak, někdo tě vyvedl z míry?" zazněl jí hlas těsně u ucha.
Tak strašně se lekla, že na sebe vylela i zbytek obsahu sklenice.

„Jak by mě Ron mohl vyvést z míry?" odvětí jí na to.

Když jí Ginny neodpoví otočí se. Zjistí ale, že Ginny už je dávno pryč...

Jak to, že má na sobě uniformu. To se snad rozhodl dále pokračovat? Ne, to je blbost, je to přece Malfoy... Hermioniny myšlenky se bijou jedna přes druhou. S jejím plánem je konec, teď když je Malfoy opět zpátky ve škole, by to mohlo mít katastrofální následky...

Nad myšlenkou, že se bohužel bude muset vzdát svého plánu, přestane velice rychle uvažovat, jelikož po příchodu do třídy si jí akorát utvrdí.

„Hej Grangerová," zvolá po jejím příchodu Blaise, „zkoušela sis tu svoji špinavou krev už prát?" dá se do hlasitého smíchu.

„A ty, nepřepral sis ji už náhodou? Protože mně se zdá, že jo. Jinak by ti tvé červené krvinky donesly do mozku dostatek kyslíku a věř, že to by ses teď tak blbě neptal..." odpálkuje ho.

Pár Nebelvírských se Zabinimu vysměje a on teď pro změnu na ně hází jeden otrávený pohled za druhým.

Malfoy, který sedí v lavici hned vedle něj, se mu směje spolu s nimi. Protože byť tu Grangerovou nesnáší, musí se nechat, že s Blaisem vždycky pořádně zamete. Navíc by se vsadil, že Blaise ani neví, co to ty červené krvinky jsou.

Během hodiny přeměňování se Hermiona nemůže opět soustředit. To vědomí, že hned ve vedlejší řadě sedí Malfoy, ji prostě nenechá klidnou. Když má pocit, že si nikdo nevšimne, že se na něj dívá, tak po něm letmo pohlédne. Ale stejně rychle jako se na něj podívá, se zase odvrátí.

Když pak jednou na něj pohlédne, Malfoy se zrovna podívá jejím směrem. Rychle od něj uhne pohledem a doufá, že si ničeho nevšiml. Její zvědavost jí, ale nedá a hned za chvíli na něj koutkem oka pohlédne znovu. V Malfoyových očích zahlédne ten samý pohled jako ten její.

Když hodina skončí, všichni se rychle vyřítí ze třídy, protože další hodinu mají s Bellatrix a nikdo z nich nechce přijít pozdě. Hermiona se ještě musí zastavit za profesorkou McGonagallovou, pro hodnocení svého úkolu navíc. Když vychází ze třídy, někdo ji za rohem popadne za rameno. Není to nikdo jiný než sám Malfoy...

„Co chceš?" odsekne.
Je mnohem jednodušší na něj házet urážky, když nemá na sobě masku.

„Neměl bych se na to spíš ptát já?" pozdvihne obočí.

„Proč myslíš?" hraje blbou Hermiona.

„Viděl jsem tě, jak se neustále na mě díváš..," vysvětluje.

„To máš pravdu, ale stejně tak já viděla tebe, jak se díváš ty na mě," ušklíbne se a dá se chodbou pryč.

„Mimochodem," otočí se, „vidím, že jsi asi masku vyměnil za uniformu." V očích se jí objeví malé jiskřičky a ona dále míří chodbou pryč.

Malfoy zůstane stát na místě jako vytesaný z kamene. V hlavě se mu bije jedna myšlenka za druhou. Ona to doopravdy ví...