Když jsem zjistila, že se z New Yorku budeme stěhovat, nebyla jsem moc nadšená. Zvláště, když jsem si uvědomila, o co všechno přijdu. Za ty dva roky mi New York přirostl k srdci a to hlavně skrze přátele, kteří mi budou hrozně chybět.
Je těžké se přátelit, když se tolik stěhujete. Abych zapadla, několikrát jsem měnila svůj postoj. Šprti, sportovci, umělci,...Ke všem jsem už jednou patřila.
Já se ale rozhodla pro emo styl. Pro něco, co mi vyhovuje a cítím se tak svá.
Jen, kdyby mi v tom nebránili rodiče.
Našli jsme si byt v Paříži. Vlastně nám ho zařídila sestřenka, Chloe Bourgeoisová, v jejím rodinném hotelu. Zároveň mi pomůže se školou. Budu chodit do školy totiž s ní a její kamarádkou Sabrinou, jak mi popsala.
To je vlastně jediný pozitivum.

,,Jsme tady, pandičko." Usmál se na mě táta, zatímco hledal vhodné místo na parkování.
Ihned jsem přenesla svůj pohled z mobilu k oknu, kde jsem měla pěkný výhled na hotel a Chloe, která už netrpělivě vyčkávala náš příjezd venku.
Jakmile táta zastavil, vyběhla jsem z auta jako střela a vrhla se sestřence po krku.
,,Ahoj Chloe!!!" Neviděla jsem ji takových pět let. Nevěřila jsem, jak moc se za ten čas změnila. Ale i já nezůstala stejná a dost na sobě zapracovala.
,,Ahoj Bell. Ráda tě opět vidím." Usmála se na mě a obrátila se ke sluhovi. ,,Zavazadla. " připomněla mu.
Sluha se dobelhal ke kufru. Táta ho však zastavil. ,,To je v pořádku. My si je doneseme sami. "
Porozhlédla jsem se kolem sebe. ,,Je to tu nádherné."
To Chloe rozesmálo. ,,A to si neviděla ten výhled ze třetího patra. " Řekla a odvedla mě do výtahu přímo do třetího patra.
Šly jsme delší chodbou sladěnou do červené a zastavily se až u dveří na konci chodby, tedy u našeho bytu.
,,Tady. Klíče. " vytáhla z kapsy menší klíčky a podala mi je.
Usmála jsem se a s chutí dveře otevřela.
Naskytl se mi pohled na opravdu nádherný...gauč!!
,,Zítra tě budu čekat v autě. Do školy pojedeme spolu." Vysvětlila mi Chloe a zavřela za sebou.
Byla jsem sama.
Teda vlastně...ne tak úplně.
,,Myslím, že se nám tu bude líbit. " Usmála se má kwami a proletěla se po prostoru.
Podívala jsem se z okna. Chloe měla pravdu. Je tu nádherný výhled.
,,Zlato, pojď mi pomoct!" Ozval se na chodbě tátův hlas.

Zdravím! :D
Děkuji vám za přečtení první kapitoly příběhu o mém OC 😊
Pro ty, co četli knížku Blázen, bych měla vysvětlit, proč to k ději nesedí.
Za ten rok jsem Isabellu totiž hodně pozměnila a chtěla jsem se o její příběh podělit s vámi 😁
Každopádně doufám, že vás to od čtení neodradí.
Panda💚