září 1971

„Black, Sirius!"

Profesorka McGonagallová držela v rukou dlouhý svitek pergamenu, ze kterého předčítala jméno každého prváka, který stál seřazený mezi stoly ve Velké síni. Většina z nich si zatím vykuleně prohlížela obrovský sál se stropem posetým hvězdami a jen stěží se jim dařilo vstřebávat všechny zážitky dnešního dne

Dlouhovlasý chlapec suverénně vystoupal k Moudrému klobouku a s letmým úšklebkem se posadil na stoličku. Dřepěl tam s ošuntělou pokrývkou hlavy dlouho. Déle než většina ostatních. Klobouk totiž vedl se Siriusem dlouhý rozhovor o jeho původu a zařazení do koleje, až nakonec vykřikl svůj nečekaný verdikt:

„Nebelvír!"

U stolu ozdobeném červenou a zlatou se rozezněl hlasitý tleskot a pískání.

Ten se v průběhu večera ozval ještě mnohokrát, když si na ty samé lavice přisedla i Alice Blakeová, Lily Evansová, Mary Macdonaldová,  MarleneMcKinnonová, James Potter, Remus Lupin a dokonce i Peter Pettigrew. Už tehdy, při jejich první večeři, začala vznikat přátelství, jež budou v budoucnu stejně pevná jako neporušitelný slib.

„Snape, Severus!" ozvalo se z úst Minervy a donutilo Lily Evansovou zvednout hlavu.

„Hele, Srabus," zašeptal James směrem k Siriusovi, což u nich spustilo další vlnu veselí.

„Nechte toho!" zpražila je zrzka přísně, což je ovšem ve smíchu ještě povzbudilo.

Nakonec je musela okřiknout až profesorka McGonagallová. Přelétla je varovným pohledem, který se blýsknul za drobnými brýlemi. 

„Nerušíme vás náhodou, chlapci?"

„To je pořádku, jen pokračujte, paní profesorko," promluvil Black naprosto vážným a vyrovnaným hlasem, přičemž dokonce vzletně mávl rukou.

James si musel obličej schovat do vlastního hábitu, aby náhodou smíchy nevyprskl nahlas. Bál se totiž, že by Nebelvír připravil o body dřív, než vůbec stihl nějaké dostat. Nakonec se mu podařilo v sobě veselí zadržet, ale jenom za cenu toho, že mu z očí tekly slzy a obličej měl rudý jako po několika ohnivých whiskey.

„Zmijozel!" přehlušil Moudrý klobouk veškeré dění v sále.

Severus se samolibým úsměvem seskočil ze židle a věnoval Lily poslední lítostivý pohled. Potom už se vydal tam, kam patřil – za Hady zahalenými do zelené a stříbrné. Přesně tam, kam se celou dobu toužil dostat.

I Evansová ho chvíli vyprovázela nešťastným pohledem než jí zmizel z dohledu mezi spolužáky z jeho nové koleje. Mrzelo jí, že už spolu nebudou moct být tak často jako byli doteď, ale časy se holt mění. Brzy se tak otočila k Mary, která seděla po její pravé ruce a okamžitě s ní navázala přátelský rozhovor.

Při slavnostní večeři nestihl nikdo z prváků ani zdaleka ochutnat všechno jídlo, které si na stolech vyhlédli. I tak se ale většina z nich po bohaté hostině jen tak tak zvedla ze svých lavic, aby mohla následovat prefekta směrem k nebelvírské věži. Po pár menších nedorozuměních, které způsobilo měnící se schodiště, a dlouhých minutách, při kterých museli nováčci poslouchat operní zpěvy Baculaté dámy, konečně všichni stanuli ve společenské místnosti.

„Chlapecké ložnice pro první ročník jsou nahoru po schodech a doleva, dámy–" pokračoval nebelvírský prefekt, ale to už James se Siriusem neposlouchali ani slovo.

„Kdo tam bude poslední, je blátoplaz!" vyhrkl okamžitě Potter a rozběhl se směrem ke schodům, okamžitě následovaný Blackem, div se o sebe při honičce nepřerazili.

Se smíchem vpadli do kruhové místnosti ve věži a chvíli se kamarádsky handrkovali o nejlepší místo v ložnici než sebou oba konečně plácli do ukořistěných postelí.

„Tak jak se cítíš jako jediný nebelvírský v rodině, co?" otočil se James na Siriuse s širokým úsměvem a ruce si dal za hlavu.

„Myslím, že mě doma vydědí," uchechtl se Black, ale nevypadal, že by si s tím nějak lámal hlavu. „Svatá Morgano, jak jsi mohl, Siriusi," napodobil vysoký hlas své matky, „jsi ostuda rodiny. V koleji s krvezrádci a mudlovskými šmejdy! Jak se teď budeme moct podívat ostatním do očí?!"

„Takže si nepotrpíš na čaroděje s průkazem původu? To celkem rád slyším."

„Ale prosimtě, čistá krev, co si za to dneska jako koupíš? Mudlové mají tolik věcí, o kterých se nám může jenom zdát. Fotky ženských v bikinách. Nebo třeba motorky. Jednou si předělám nějakou mudlovskou motorku tak, že bude lítat jako koště, to ti povídám!"

„Co je to motorka?" otočil na něj James překvapený pohled.

Zaskočilo ho, že někdo z takové rodiny jako byli zrovna Blackovi, zná tolik věcí týkajících se mudlů. On sám o nich nevěděl prakticky vůbec nic. Vyrůstal čistě mezi čaroději a nikdy neprojevil zájem se učit o životě nekouzelníků.

Sirius byl jiný.

Snažil se dávat všemi možnými způsoby najevo, že není jako ostatní z jeho rodu. I proto byl u rodičů daleko méně oblíbený než jeho mladší bratříček Regulus, což mu dávali náležitě najevo.

„Je to mudlovský přepravní prostředek. Motorky jezdí na dvou kolech a mají silný motor, takže po silnici jezdí vážně rychle. No prostě perfektní vynález," uculil se Sirius.

Další rozmluvu jim přerušilo vrznutí dveří, když se k nim přidali dva zbylí spolužáci v ročníku – Remus Lupin a Peter Pettigrew.

„Ahoj Jamesi," přihlásil se k Potterovi okamžitě nadšený Peter.

Sice to byli prakticky sousedé, ale nikdy k sobě neměli příliš blízko. Peter byl malý, zakulacený chlapec, který si špatně hledal kamarády, a tak trávil spoustu času sám na hřišti. Pokud se tedy zrovna nepokoušel přidat k Jamesovi a Alici při jejich ztřeštěných dobrodružstvích a nebyl jim spíš tak trochu na obtíž. To se mělo ale brzy změnit.

„Ahoj Pete," odpověděl mu Potter. „Tak to vypadá, že jsme tu takhle všichni, co? Víc postelí už tu není."

„Myslím, že zrovna vy dva stejně vydáte za regiment," poznamenal Lupin s úsměvem a začal si pečlivě vybalovat batoh do šuplíků svého nočního stolku.

„Pokusíme se to brát jako kompliment, Remusi," odpověděl Sirius s nevypočitatelným pohledem v šedých očích. 

Občas u něj bylo těžké odhadnout, kdy si dělal srandu a kdy myslel své poznámky smrtelně vážně. Z toho si ale Pobertové nic nedělali. Už velice brzy se totiž naučí rozpoznat Blackovy nálady a adekvátně na ně reagovat. Stejně jako poznají, kdy mají vynechat ze svých šprýmu až přehnaného poctivce Remuse. Pouta přátelství se postupně zpevní a vytvoří ze čtyř chlapců, kteří se sotva znali, přátele na věčnost.

Nebo alespoň do doby než se jeden z nich rozhodne zradit.