✨ Trest s Lockhartem ✨

Druhého dne Blaise od rána zase nikdo neviděl. Dokonce ani Draco s Theodorem, kteří s ním sdíleli pokoj, neměli ani tušení, kde se jejich kamarád nachází. Musel se vyplížit brzy ráno, když ještě spali, aby ho nezahlédli, jak odchází, a zbytečně se nevyptávali. A když Blaise nechtěl, aby ho někdo viděl, tak ho zkrátka nikdo neviděl, dokud si to on sám nepřál.

,,Ginny, copak tě to vůbec netrápí, kde může být?" ptala se své kamarádky nevěřícně Hermiona, když se sešli na večeři a Blaise stále nikde. Ginny už seděla u nebelvírského stolu a večeřela.

,,Samozřejmě, že mě to trochu trápí, ale nic mi do toho není. Nebudu mu přece lézt do soukromí, a když chce být sám, tak ať sám je. A navíc, vždyť spolu ani nechodíme, tak se ho nemusím ptát jak u výslechu, kde se celou dobu coural. Je to jeho život," prohlásila poklidně zrzavá dívka a pokrčila rameny. ,,Vždyť on se objeví. Přece by si nenechal ujít Kouzelný zimní ples," dodala potutelně, a Hermiona jí musela dát za pravdu. Posadila se vedle ní a začala si nandávat jídlo na talíř, když tu ji Ginny zatahala za rukáv. ,,Hele, vidíš to, co já?" zamumlala a hodila hlavou směrem ke zmijozelskému stolu. Hermiona zvedla oči od svého talíře a zalapala po dechu, když viděla, jak si Ron a Harry sedají ke svým hadím spolužákům. To bylo něco dosud nevídaného.

,,Jdeme k nim?" zeptala se Ginny okamžitě a pohlédla na ni.

,,Jdeme," souhlasila Hermiona, a tak se obě dvě zvedly a spěchaly ke zmijozelskému stolu.

,,Takže dneska piknik u zmijozelů?" zazubil se Theodore, když je viděl přicházet. ,,Ahoj, holky. Čirou náhodou, nepotkaly jste někde Blaise?"

,,Čirou náhodou ne, ale teď ho vidím, jak vchází sem," odpověděla mu Ginny a mávla na svého tanečního partnera. Všichni se na něj otočili. Blaise vypadal poněkud vážně, ani koutky rtů mu necukaly do úsměvu, jak u něj bývalo zvykem. Rychlým krokem si to mířil k nim a v ruce pevně svíral jakousi obálku, na níž bylo úhledným písmem napsáno -

,,Závěť?" vyhrkla Hermiona jako první, když se Blaise posadil a hodil obálku mezi mísu s pudinkem a talíř s rýžovým nákypem. ,,Na co máš sakra závěť?"

,,Ano, je to skutečně závěť," odpověděl jí s poklidem a zahleděl se na ni. Všichni se na Blaise nechápavě dívali. ,,Dnes jsem ji napsal a nechal ji potvrdit u notáře. Přinesl jsem vám ji proto, že se týká vás," přiznal se jim a na chvilku se odmlčel. ,,Zmínil jsem vás tam a odkázal vám určité věci, které by se vám myslím mohly hodit. Nemám rakovinu v posledním stádiu, nebo tak něco... Je těžké to vysvětlit," povzdechl si a přejel si rukou po obličeji. Nikdo ani nedutal. ,,Prostě... je to zvláštní, víte? Ten život. Na začátku prosince jsem si říkal, tak tématicky, víte: Jestli do Vánoc nebudu mít holku, tak jmelí nebude to jediný, co bude viset ze stropu," uchechtl se svému vtipu. Pak se zadíval na Ginny. ,,Ale já jsem jednu skvělou holku našel. A k tomu i partu lidí, který mám rád, i když mě občas serou," řekl jim s dojetím a usmál se na ně.

,,Blaisi, ty střevo," zakvílel Draco, který se zničehonic rozbrečel a běžel svého nejlepšího kamaráda obejmout. Zabini ho rozpačitě poplácal po zádech. ,,Proč nám to děláš? Já tě za tohle nesnáším."

Tmavovlasý zmijozel si odkašlal. ,,No, asi už budu muset jít. Však víte, mám ten trest u Lockharta. A kdo ví, jestli tam dojdu. Třeba na mě z horního patra spadnou housle a já umřu. Nebo si to hodím vedle jmelí. No, závěť je tady," poklepal na obálku, ,,a vy si ji můžete přečíst. Tak se mějte, lidi. Mám vás rád," řekl jim ještě jednou, rozloučil se a vstal, odcházeje pryč.

,,My tě máme taky rádi!" zavolali za ním všichni unisono a trochu starostlivě sledovali, jak jim zmizel za rohem.

,,Draco, myslím, že bys tu závěť měl přečíst ty. Jsi přece jenom jeho nejlepší kamarád," řekla mu jemně Hermiona. Malfoy pořád ještě brečel. Otřel si rukávem své vlhké oči a trochu vyděšeně se na nebelvírku podíval. Potom začal rychle vrtět hlavou.

,,Ne, Grangerová, to ne, já to nedokážu. Musí to být někdo jiný, já ne," odmítl to okamžitě. Hermiona si připadala, že ona sama na to nemá právo, a tak se podívala na Theodora, když ji z toho vysvobodil Ron.

,,Ukaž, já se na to podívám," vyzval Hermionu, ktera mu obálku okamžitě podala. Všichni se na zrzka s očekáváním zahleděli a sledovali, jak ji otevírá a vytahuje z ní přeložený kus pergamenu. Když jej rozevřel, zatajili dech. Ronald ho přejel očima - a pak se k jejich překvapení rozchechtal.

,,Co je? Čemu se směješ? Co se tam píše?" vyzvídal Theodore, jenž byl jako na trní.

Ron se nemohl přestat smát. ,,Ten parchant. Tak se podívejte sami," vyzval je a hodil pergamen na stůl, aby na něj viděli. Naklonili se nad něj.

To jsem vás pěkně napálil, co? ☻

,,Já ho zabiju!" zařval Draco, a slzy už byly pryč. ,,Kvůli němu jsem brečel!!"

Blaise mezitím došel k Lockhartově kabinetu, kde si měl odpykat svůj trest. Neměl tušení, co ho tam uvnitř asi bude čekat. Jaký by mohl být trest s Lockhartem? Možná bude odpovídat na dopisy od jeho fanynek. Nebo kreslit šílené návrhy na jeho nové hábity. Blaise se zašklebil. Jo, to by tak sedělo. Snažil se situaci trochu odlehčit, jelikož mu z toho úplně dobře nebylo.

Zhluboka se nadechl, když došel ke dveřím, a vzápětí zaklepal. Lockhart už na něj asi čekal, poněvadž se v další vteřině dveře otevřely a jeho uvítal Zlatoslav se svým zářivým úsměvem, jenž jej málem oslepil.

,,Á, tady ho máme! Tak pojďte dál, pane Zabini, jen pojďte dál!" vyzval ho a odstoupil ode dveří, aby mohl Blaise projít. Ještě nikdy u něj v kabinetu nebyl, a byl za to rád. Avšak to, co viděl, jej skutečně šokovalo.

Stála tu obrovská skříň, kde byly hábity nejrůznějších barev. Knihovna byla plná výtisků jeho knih, a na zdech visely jeho nejrůznější obrazy, jež se samozřejmě hýbaly; Lockhart u kormidla lodi při šílené bouři na moři, Lockhart, jak vítězoslavně drží podběrák a obrovskou štiku, zubící se Lockhart držící výtisk své knihy, Lockhart letící na koštěti, Lockhart, jak přemohl obrovského horského trolla, Lockhart na pláži, Lockhart s vlkodlakem, Lockhart malující svůj portrét, Lockhart s natáčkami...

Sebestředný idiot, pomyslel si Blaise okamžitě a musel se přemáhat, aby se nerozesmál.

V ten okamžik mu Lockhart otcovsky položil ruku na rameno a zadíval se na něj. ,,Ano, já vím, nač teď právě myslíte, pane Zabini, a věřte mi, já ve vašem věku nebyl jiný. Asi si říkáte: vždyť jsem už dospělý, mohu se rozhodovat sám za sebe, a navíc jsou skoro Vánoce, proč se tolik dbá na pravidlech? Ano, ano, já vám rozumím. Když jsem byl malý chlapec, také jsem se nemohl dočkat, až budu dospělý a budu si moci dělat, co budu chtít. Ale jak jsem záhy poznal, dospělost není tak úžasná, jak si všichni myslíme. Ba naopak, přináší s sebou spoustu zodpovědnosti. A právě proto, pane Zabini, jsem vás musel potrestat. Musíme dodržovat určená pravidla, a v dospělosti to platí obzvlášť. Kdyby takto nezodpovědně uvažoval každý, ani se nechci domýšlet, kam bychom to dopracovali!" A zasmál se.

Blaise nechápavě povytáhl obočí. Absolutně nechápal, o čem to Lockhart mluví, a hlavně proč. Už teď se toužil otočit na patě a okamžitě odsud odejít, ale tak nějak podvědomě tušil, že Lockhart ho odtud jen tak nepustí. ,,A? Pointa toho?" neudržel se, musel se zeptat. Otázku pronesl poněkud sarkasticky, ale Lockhart, zdá se, si toho ani nevšiml.

,,Pointa je, pane Zabini, že se v každém věku musíme chovat zodpovědně, ale zároveň v nás nezničit duši toho malého dětského rošťáka," odpověděl mu a spokojeně se zazubil.

,,Tak to buďte bez obav, pane, já jsem z devadesáti procent rošťák a z deseti procent zodpovědný dospělý," pochlubil se mu Blaise a Zlatoslav ho poplácal po zádech.

,,To rád slyším, můj milý chlapče, to rád slyším! Nicméně by to chtělo zvednout procenta u toho zodpovědného dospělého. Nu, a k tomu nyní dostanete příležitost. Posaďte se, prosím. Sdělím vám tajemství, pane Zabini, a velmi si toho važte, jelikož máte ohromné privilegium, na rozdíl třeba od vašich spolužáků!"

,,Jsem celý nedočkavý. Takže bych vlastně měl být vděčný, že jsem porušil školní řád a vy jste byl zrovna u toho?" opáčil Blaise a div neprotočil oči. Lockhart byl vážně idiot. Raději se soustředil na třpytivé lemování na rukávech jeho zlatého hábitu, aby mu nehodil Toulky s trolly do obličeje.

,,Dá se to tak říct. Jak víte, pane Zabini, jsem velice úspěšný spisovatel," začal Lockhart a mávl rukou ke své knihovně. ,,No a protože jsou Bradavice skvělá škola a já zde zažívám dechberoucí a nádherné chvíle, rozhodl jsem se o svých zkušenostech napsat knihu. No a vy byste mi v tom vlastně mohl pomoci!"

Blaise z toho musel nějak vycouvat. Ještě by to dopadlo tak, že by se pod Lockhartovu knihu musel také podepsat, a ten zlatovlasý idiot by ho už navždy bral jako svého parťáka, nebo tak něco, a brával by ho s sebou na cestu kolem světa. Tak to ne, to nemohl dopustit. ,,No, pane profesore, já nejsem zrovna ten nejlepší adept. Na tohle jsem hrozný dřevo, už tak mi dělá problém sepsat vždy všechny úkoly..."

Lockhart zamával rukama. ,,Ale pane Zabini! A já tolik doufal, že mi podáte pomocnou ruku, vy jste takový výřečný..."

,,Jaký si mám tedy odpykat trest?"

,,Když je tomu tedy tak, vaším úkolem bude nadepisovat adresy na obálky mých fanoušků. A já zatím budu pokračovat v psaní své knihy. Nebojte, vás tam rozhodně také zmíním!"

,,To je pro mne opravdu pocta," zahuhlal Blaise a vrhl se do práce, aby už to měl rychle za sebou. Ještě zvedl oči, když profesor vytáhl obrovský brk z pavího pera.

Usmál se na něj. ,,Pěkný, že? Je jeden z mých nejoblíbenějších."

,,Úchvatný," odtušil sarkasticky a zase sklonil hlavu. Lockhart ho u práce ale často vyrušoval a neustále se ho na něco ptal. A Blaise, protože byl chlap, samozřejmě nedokázal dělat dvě věci najednou, takže často musel psaní pozastavit. Zlatoslav se vyptával, co si přeje k Vánocům, co chce dělat, až odejde z Bradavic, jak se těší na Kouzelný zimní ples... a u toho mu samozřejmě také vyprávěl něco o sobě.

,,Zřejmě vás zajímá, proč mám na sobě tak nádherný a slavnostní hábit, že? Proč zrovna dnes, říkáte si? Proč dnes, když ples je až zítra?" Vskutku, Blaise si takovouhle otázku rozhodně nepokládal. ,,Já vám to povím, pane Zabini. Tento hábit měl skutečně býti mým oblečením na ples. Nicméně jsem se rozhodl, že přijdu v něčem lepším, a navíc to bude úžasné překvapení! Ale - copak vy už jste unavený?" zvolal, když už se Blaise neudržel a zívl. Lockhart se podíval na hodiny. ,,Můj ty Bože, jsme tu už tři hodiny! Čas hrozně letí, když se člověk dobře baví, že? Tak já budu milosrdný a už vás propustím, pane Zabini. A pamatujte, už žádné porušování školního řádu!"

,,Jistě, pane," zamumlal Blaise a odnesl popsané obálky na hromadu. Když se otočil, zjistil, že těsně za ním stojí Lockhart a zubí se. Opatrnými kroky ho zkusil obejít, ale Lockhart jako by s ním hrál hru a napodoboval každý jeho pohyb. Až to málem připomínalo nějaký zvláštní druh tance. Blaise to začalo znervózňovat, chtěl už odsud vypadnout a nedělat neustále krok-přísun sem a tam a pokoušet se vyhnout Lockhartovi.

,,To je ale legrace!" vykřikl Zlatoslav a rozesmál se. Pak se konečně zastavil. ,,Jak jsme pěkně sehraní, viďte? No, jeden se musí zastavit. Tak vám přeji sladké sny, pane Zabini, a krásně se na ten zítřejší kouzelný den vyspěte!"

Blaise z jeho kabinetu zdrhnul, jak nejrychleji mohl, a byl vděčný, že za ním Lockhart neběží.

•••

Upřímně nějak nemohu uvěřit tomu, že je zítra Štědrý den a že vyjde poslední kapitola😱