Když jsem dostatečně vstřebala všechny nové informace musela jsem si v hlavě zformulovat nový plán.

Nakonec jsem ale stejně nic nevymyslela.
Jakmile jsme se vrátili z návštěvy ve stromě života šli jsme spát jen abychom brzy ráno mohli vyrazit. Možná není poušť až tak daleko, tedy alespoň sakeeidím způsobem ale stejně se nemůžeme zdržet déle než je nutné.
Už tak máme určité zpoždění.

,,Zase pojedeme na koních?"vyzvídal Azrel když už jsme všichni stály před lávkou zpět do pojného háje.

Hned jsem nad tím zamítavě zakroutila hlavou. ,,Už nikdy."

,,Tak jak se tedy chceš dostat k těm...Gllorkům?"zeptal se Cassian maličko nevrle, nejspíš kvůli tomu včerejšku i dnešnímu vstávání. Rozladění vzhledem k brzké hodině je vždycky na místě.

,,Snadno, "řekla jsem s úšklebkem. ,,Zlato nás přenese až tam, možná dokonce jen pár kroků od jejich města."

,,To by možná šlo kdyby bylo město na povrchu,"povzdechl si Mae a připravil si svou hůl.,, Dostanu nás co nejblíže to půjde ale víc nezaručuji, protože rozptyl může být od pár metrů až po rozlohu celého města. V poušti dost chybí orientační body."

,,To nevadí,"řekl Azrel tiše a položil mu ruku na předloktí. ,, Hledat město v poušti je stejně rychlejší než jít odtud až tam pěšky."

,,A jak to teď bude?"zeptal se Cassian.,, Řekneš Abraka blabla a budeme na místě."

,, Vlastně přesně naopak,"řekl Mae klidně a pevněji sevřel svou hůl. ,,Sakeeidí magie vůbec slova nepotřebuje, funguje na principu duševního spojení se svým okolím. Pomocí naší hole, která to celé usměrňuje, nakreslíme znak pro konkrétní kouzlo a soustředíme se na to co přesně od kouzla očekáváme. "

,,A jak vypadá znak pro cestování?"vyzvídal Azrel a pohledem upřeným na jeho hůl.

,, Vlastně docela jednoduše,"přiznal a počkal než jsme se všichni shromáždili kolem než než začal kreslit holí do hlíny. ,, První část se trojúhelník. No a od jeho vrcholu pak obkreslíš kruh k tomu druhému ale nikde se nesmí potkat."

,,To nezní tak složité,"poznamenal Cass trošku zklamaně.

,, Možná nezní ale je,"bránila jsem Sakeeidy.,, Kreslení znaků se učí roky, protože jsou si některé natolik podobné, že jediná chybička může vést ke katastrofě."

,, Jaké kat..."to vše jsem slyšela když mi svět vybuchl před očima ve všech odstínech duhy a začal se točit jako bych uvízla uvnitř hurikánu.
Cestuji tímhle způsobem roky a stejně jsem si nezvykla na tu mořskou nemoc co mi způsobuje.

Z toho důvodu jsem vítala když jsem dopadla dlaněmi do písku a čekala až se mi žaludek usadí na správném místě. Vím, že celá cesta netrvala víc než pár vteřin ale mě vždycky připadá jak věčnost než to skončí.

,,Co to bylo?"zeptal se Cassian a jeho hlas zněl podivně dutě. To mě zaujalo natolik, že jsem se překonala a otočila hlavu jeho směrem.
Na první pohled bylo patrné, že minimálně jednou už zvracel a možná od toho nemá daleko ani teď.
Dokonce bych i řekla, že vypadá zeleně kdyby to bylo s barvou jeho kůže možné.

,, Sakeeidí způsob cestování,"odpověděla jsem s křivým úsměvem a zkusila pohledem vyhledat i prince.

Ten z nás vypadal nejlépe. Očividně sice několikrát zvracel ale držel se na nohou opřený o Mae. Navzájem se podpíraly, protože i když Sakeeidi nevolností z cestování netrpí sebere jim to dost energie.

,,Proč máš tohle raději než koně?"padla otázka od prince a já se pomalu začala sbírat na nohy. Nedivím se, že ho zajímá zrovna tohle pokud má žaludek v podobném stavu jako já.

,, Největší předností je rychlost. Během zlomku vteřiny se můžeme dostat na opačný konec ostrova,"řekla jsem s pokrčením ramen. ,, Navíc se mě koně pokusili zabít, ještě když jsem žila v baště. Místní mentoři se snaží aby jejich žáci byli zruční ve všech aspektech. Takže mimo bojových dovedností vyučují i jízdu na koních. "

Oklepat ze sebe písek než budu pokračovat mi přišlo jako dobrý nápad. Princ byl ale tak zvědavý jak budu pokračovat, že začal být nervózní.

,,Co se stalo?"zeptal se když už mu to přišlo strašně dlouhé.

,, Zbloudilé kouzlo,"odvětila jsem a v myšlenkách se vrátila do té chvíle.,, Jeden začátečník špatně provedl kouzlo a podpálil stáje. Když jsem tedy otevřela vrata aby tam ty koně neuhořeli, celé stádo se rozběhlo přímo na mě. Sice jsem se rychle snažila dostat z jejich dosahu ale stejně mě pár kopyt zasáhlo a skončila jsem na víc jak měsíc v lazaretu."

,,Bylo to ošklivé,"přidala Mae svůj poznatek k vyprávění. ,, Léčebná kouzla téměř nezabírala a náš mistr ze strachu, že ostrov přijde o Daei přistoupil i na dost neortodoxní metody. Vyzkoušel lidské metody i magii Limway ale stejně až do poslední chvíle nebylo jisté, že přežije."

Zamračila jsem se na písek, když mi opět připomněli mou zranitelnost. Nerada nad tím přemýšlím když nemusím.

,,Magii Limway?"vyzvídal Cassian ale já tentokrát nedala nikomu šanci odpovědět.

,, Musíme vyrazit,"konstatovala jsem a posbírala si své věci. Sice jsem toho měla méně než když jsme přišli k Proměnlivcům ale to nevadí. Jsem ráda, že si Neemi nechala Giel, protože tam bude víc v bezpečí než s námi.

Očividně jsem ale byla jediná podle které už debata skončila. Azrel a dokonce i Cass byly zklamaní,že jsem jim to ukončila dřív než dostali odpovědi na všechny své otázky.

,,Fajn, ale budete mluvit za chůze,"povzdechla jsem si a vybrala nám směr. ,,Musíme totiž vyrazit jestli chceme najít podzemní město do setmění."

,,A už nám někdo řekne co je ta magie Limway?"zeptal se Azrel zvědavě. Od chvíle co zjistil, že mu za vyzvídání hlavu neutrhnu je čím dál odvážnější, a otravnější.

,,Limway byly elfové,"řekla jsem s povzdechem a opatrně našlapovala pískem. ,, Jejich magie ale nebyla stejná jako ta co mají Sakeeidi, elfové měli s přírodou takové spojení, že jí mohli požádat a ona se jim přizpůsobila."

,,Proč se tedy už nepoužívá?"zeptal se Azrel, který logicky došel ke správnému výsledku.

,,Když se zvrtlo kouzlo co vytvořilo Limwaybureny, magie Limway téměř vymizela. Málokterý potomek se narodil s magickým potenciálem,"odpověděla jsem upřímně a neunikl mi pohled co věnoval Azrel Mae. Nebyl jenom obdivný ale bylo v tom ještě něco navíc.,, Každopádně byl ještě druhý důvod, proč se tenhle druh magie tak často nepoužívá. Mimo přizpůsobení okolí nic jiného nezvládne. Takže vznikla Sakeeidí magie, která si nepřizpůsobuje jenom přírodu ale celý svět."

,,Magie Limway dokáže z hlíny nebo rostlin udělat most přes rokli, Sakeeidí magie přepraví rovnou z jednoho konce na druhý."řekl Mae klidně aby více osvětlil rozdíly.

,,Takže se používají jen tyhle dva druhy magie?"zeptal se Cassian a já přes spojení cítila jak v něm roste zvědavost.

,,Ani náhodou,"ozval se posměšně hlas který nepatřil ani jednomu z nás čtyř.,, Každý národ na Karganto perdai má svou osobitou magii. Proměny Proměnlivců, zpěv Voděnek, elementární nadání Živlonošek, orientace Asterií a i syndikát Vitta má schované nějaká tajemství."

Rozhlédla jsem se na všechny strany ale stále to vypadalo, že jsme tu jen mi a kolem dokola holá poušť.

Tuhle vlastnost Gllorků nesnáším. To oni vymysleli pro Sakeeidy jejich pláště a využívají to ve velkém na svou vlastní ochranu.
No a kdyby ani to nestačilo, udělali své město pod zemí aby jim tam žádný nevítaný host nezabloudil.

,, Hádám, že o tajemstvích syndikátu víš z první ruky,"konstatovala jsem prostě a zůstala stát na místě. Ať to byl kdokoliv měl nějaký záměr v tom udržet nás dál od místa kde zrovna jsme. Což znamená, že už jsme blízko.

,, Znám i neznám,"ozvala se nejasná odpověď ale mě to stačilo, protože jsem konečně viděla zavlnění písku nedaleko od nás. Jelikož nefouká mohlo být jen jediné vysvětlení, tam je náš neznámí.

Chtěla jsem zbytku něco naznačit ale spojení náramků to udělalo za mě a v další chvíli už Cass přistupoval k tomu místu ze zadu. Nechápala jsem kde konkrétně se tam schovává, protože to ve své podstatě byla prázdná plocha bez skal či písečných dun.

,, Odvolej toho svého hlídacího psa,"řekl ten hlas a mě hned došlo, že myslí Cassiana. ,,Já se přestanu schovávát."

S těmi slovy se vzduch znovu zavlnil a před námi stála mladá žena. Červené šupiny odráželi sluneční jas a její kůže stejné barvy plála jako oheň.
Poznala jsem jí téměř okamžitě stejně jako ten rošťácký jas v jejich žlutých očích.

,,Co vás přivádí na území Gllorků?"zeptala se tentokrát Mae a nepřátelským pohledem si změřila zbytek naší skupinky. ,, Víte, že tu lidé nejsou vítáni."

,,Vy se znáte?"zeptal se princ docela rozumně ale tentokrát mě jeho dedukce nepotěšila.

,, Ano,"řekla jsem stroze ale jeho štěněcí pohled mě přiměl pokračovat.,, Prérijní růže je jednou z těch co mají dobré vztahy se Sakeeidy. Navzájem se navštěvují a dělí o moudrost, protože nikdo ze syndikátu Vita si nepotrpí na písemné zaznamenávání vědomostí. Vše mají v hlavě."

,,Proč říkáš syndikát a ne Gllorkové?"vyzvídal Cass a navzdory dobrému sebeovládání mu pohled občas sklouzl k jejímu hrudníku, který zakrývali pouze její šupiny a jinak nic.

Napůl se nedivím, protože lidé jsou natolik puritánští, že i v létě zakrývají většinu své kůže ale je to trošku neslušné.
Jsem ale docela ráda, že ona nosí alespoň kalhoty, protože někteří její lidé nenosí ani to.

,, Prérijní růže ale není Gllork,"poznamenala jsem klidně.,,Je mnohem výjimečnější."

,,Nech toho, budu se červenat,"zavtipkovala a když si prohrábla kaštanové vlasy odhalila jizvu co se jí táhla přes mléčně zakalené oko.

,,Tak co tedy jste?"zeptal se jí Azrel slušně. Jeho královské vychování se nezapře,i když ona to úplně neocení. Je to bojovnice, ne aristokratka.

,,Dragoniss,"řekla s dravčím úsměvem.,,To je nejméně známá rasa syndikátu. Někteří lidé dokonce věří, že už jsme vymřeli nebo dokonce, že jsme jen mýtus co nikdy neexistoval."

,, Víte, tahle odpověď vzbuzuje jen ještě více otázek." Poznamenal trefně Cassian a Mae se schoval víc do kapuce svého pláště. Nejspíš už se mu dnes nic vysvětlovat nechce a já to chápu. Nikdy toho nenamluvil víc než musel.

,,Helly," oslovil mě princ prosebně v touze po nových informacích.

Někdy si říkám, že jsem neměla souhlasit. Jenže když to neudělám já,tak nikdo a lidé jsou až příliš dlouho slepý vůči zbytku ostrova.

,, Historie vzniku syndikátu sahá až do starověku původního světa. V té době žili tři bratři, trojčata rodu Vitta. Barabáš, Gllorien a Drago. Měli spolu tak neuvěřitelný vztah, že nikdo nevěřil, že se jejich cesty někdy rozdělí ale nakonec na to došlo,"odmlčela jsem se abych přidala trošku napětí a následně si sedla do písku. Tohle je dlouhý příběh.,,Rozdělil je tehdejší nový král. Doslechl se o jejich bojových schopnostech a pro každého našel speciální úkol. Upřímně se nejspíš bál nechat trojčata pohromadě, protože tak byla dostatečně silná aby dokázala úplně cokoliv. Barabáš musel na vojenské tažení, dobívat nové území. Gllorien byl poslán do země věčného písku aby nalezl ztracený poklad mýtické královny. No a Drago měl za úkol zabít draka. Ovšem ne jen tak ledajakého, královnu dračího lidu, která se ukrývala v nejvyšší hoře největšího pohoří a cestu k ní do té doby nikdo nepřežil."

,,Takže tři nesplnitelné úkoly?"zeptal se Cass pobaveně a pouto mi naznačilo, že mu to připomíná pohádky co slýchával jako dítě.

,, Vlastně ano, i když Barabášovi to tak na začátku nepřišlo. I tak se ale nechal svými bratry přemluvit a noc před cestou navštívili chrám bohyně, která v jejich době chránila rodinu. Přinesli jí obětí a až do brzkých ranních hodin se modlili aby se opět na konci svého putování sešli. Nakonec provedli dlouhý řez po předloktí a nechali kapat svou krev do misky na oltáři. Zpočátku se nic nedělo ale pak krev začala vřít a černat až měli pocit, že při pohledu do misky vidí temnotu samotného podsvětí."nadechla jsem se a polkla, protože mi z toho dlouhého vyprávění vyschlo v krku ale v tu chvíli jsem měla prince skoro na klíně jak byl zvědavý na pokračování. ,, Kapalina se pak zase rozdělila na tři části a otevřenou ranou se vrátila do těla. Bratři nevěděli co to znamená, dokud nedošlo na splnění jejich úkolů. Barabáš se rval jako lev a v zápalu boje mu vždy narostly dvě ruce navíc díky čemuž měl nefér výhodu vůči svým protivníkům. Tak dokázal zvítězit nad každým a splnit co mu bylo přikázáno. Během toho válečného tažení se zamiloval do muže, ze kterého se vyklubala žena. Zdatná bojovnice, která mu kryla záda a jednou mu i zachránila život. S tou se také nakonec oženil a založil svou vlastní rodovou linií, Bari.

Gllorien také získal pár rukou navíc ale on je potřeboval na zdolání nástrah, které si pro něj přichystala poušť a když našel co hledal zjistil, že to ani v nejmenším není to co si jeho král představoval. To bohatství byla moudrost tak velká, že žádný člověk na povrchu by jí neměl mít jen pro sebe. Nebyla to jeho slova, patřila dědičce té mýtické královny, která zasvětila svůj život ochraně svého dědictví. To Gllorien respektoval a chtěl zůstat alespoň tak dlouho než najde něco co ukojí královu zvědavost natolik aby nikoho dalšího neposlal. No a osud chtěl aby se i druhý z bratrů při svém poslání zamiloval. Z Glloriena se tedy nakonec stal partner královny pouště a společnou rodovou linií pojmenovali Gllorkové."

,,A co ten poslední, Drago? Co dostal za úkol tu dračici?"vyhrkl nedočkavě Azrel jako by mu nedošlo, že představitele posledního rodu má jen kousek od nás.

,, Trpělivost, mladý princi,"uklidňovala ho Prérijní růže a dala mi nějaký čas na oddych, než budu muset pokračovat.

,,Drago měl z nich všech nejtěžší úkol a nejspletitější cestu ke svému cíli. I on při ní využil pár rukou navíc, obzvlášť při šplhání na vrchol hory. On ale dostal od bohyně do vínku ještě něco. Schopnost o které se dozvěděl až když čelil tváří v tvář nejmocnější dračici."odmlčela jsem se a pohledem zkontrolovala své posluchače. Neskutečně mě baví je napínat.,,Drago dokázal rozumět dračí řeči, takže místo aby bojoval s Dračí královnou mluvil. Dnem i nocí až najednou zjistil, že jí nevnímá jako něco špatného či nebezpečného ale jako tvora sobě rovného. Královna mu byla blíž než většina obyčejných lidí i když ho velikostí mnohonásobně převyšovala."

,,Takže třetí bratr se zamiloval nešťastně?"zeptal se opět Azrel a mě pomalu docházela trpělivost. To jeho přerušování mělo vliv i na mojí myšlenkovou nit.

,, Naopak,"povzdechla jsem si a tón mi mimoděk zklouzl do takového který používám na malé děti co nic nechápu.,, Královna Nissa se do něj zamilovala také a využila svou pravomoc jako královny vzít na sebe lidskou podobu. Ani to jí ovšem nevzalo příliš z její dlouhověkosti. Drago se dožil požehnaného věku na člověka. I když požehnaného, jak se to vezme. Umřel stejně jako jeho bratři ve věku sto čtyřiceti let.Barabášova manželka umřela jako první v devadesáti na bitevním poli a Gllorienova umřela ve sto letech poklidně na lůžku,jenže Nissa jako jediná musela svého muže pochovat, její dračí podstata jí dala mnohem delší životnost než by si ona sama přála.
Řídila přesun svých potomků na Karganto perdai a dokonce ještě v dnešních dnech prý žije na nějakém odlehlém místě a truchlí nad svou životní láskou. "

,, Stále to umíš úžasně vyprávět,"pronesla Prérijní růže tiše a položila mi dlaň na rameno. ,,Velké dračici by se to líbilo, stejně jako mě.
Za normálních okolností bych lidem nikdy neukázala kudy se dostat do posvátného podzemního města Gllorkovů, ale protože jsou s tebou udělám výjimku. Kvůli starým časům v Thebillonově baště."

Sklonila jsem vděčně hlavu a vyškrábala se na nohy.
,,Tak vyrazíme."řekla jsem a snažila se nemyslet na to jaký úkol si pro nás připravila pouštní královna.