Dveře, které se otevřely vedli do skutečného srdce hory. To je místo kde leží tajná svatyně, kterou kdysi zapečetili předkové aby se král nedostal ke všem vědomostem co ukrývá.
Je tak dobře střežená, protože k jejímu otevření, je potřeba největší oběti.
Pojistka aby nikdo nebral vědomosti uvnitř na lehkou váhu.

,,Ona je mrtvá!"vykřikl Cassian překvapeně a vytrhl tak všechny u tranzu. Nikdo ale nepřestal nevěřícně stále sledoval tělo Helmalay co leželo jako rozbitá panenka na zemi těsně za dveřmi.,,Jak může být mrtvá? Nemůže umřít, vždyť já ani nevěřil, že je to možné."

Nebylo to zrovna uctivé nebo laskavé ale všem bylo jasné, že je to Cassianův způsob vyrovnání s tím co se stalo.

Každý z nich k tomu přistupoval odlišně.
Azrel plakal. Smutek ho zasáhl natolik, že by mu kterákoliv dvorní dáma záviděla jak nádherně mladě a zranitelně najednou působí.
Mae naopak uzavřel každou emoci uvnitř a tvář zamkl do neproniknutelné masky.

Nejvíc v šoku ale působil Ben. Ještě stále se nepohnul ani o krok a jen hypnoticky sledoval tělo své mladší sestry, kterou nalezl jen proto aby znovu mohl sledovat jak umírá. Nedokázal jí zachránit poprvé a ani nyní.

,,Daei jako vše v našem světě jsou smrtelné,"pronesl tajemný hlas odnikud čímž jim přerušil většinu myšlenek.
K hlasu se následně začala přidávat i tvář.
Zem pod jejich nohama se postupně měnila až před nimi stála mladá žena v nádherných zelených šatech, které vypadaly živé až se zdálo, že stále rostou.
Všichni v ní poznali matku přírodu ale jen jediný měl stále odvahu pokládat otázky.

,,Jsi to ty přírodo?"zeptal se princ překvapeně ale uctivě když si setřel většinou přebytečné tekutiny z tváře.

Otočila se a dovolila ostatním spatřit její profil. Z něžné tváře se stala ostřejší a s oblých tvarů rovina.
Proměňovala se nám před očima a najednou tam nestála žena ale muž.
Vydrželo to sice jen krátce ale na druhý pokus se to už ustálilo.

,, Víš kdo jsem stejně jako já vím kdo jsi ty, princi. Měl by jsi tedy vědět, že jsi v mé svatyni."řekl neutrální hlas, který by nikdo stoprocentně nepřiřadil ani k ženě ani k muži.,, Máte konkrétní cíl, kvůli kterému Moje daei obětovala život."

,,My jsme toho ztratili mnohem víc než ty,"zavrčel Ben bez špetky respektu. ,,Pro tebe byla jen poskokem ale pro nás byla mnohém víc. Moje sestra, přítelkyně Mae, Azrelův rádce a Cassianův průvodce."

Země se jim pod nohama otřásla a všechny je srazila matce přírodě k nohám.

,,Byla pro mě víc než poskok,"ohradil se pobouřeně a jeho hlas rezonoval skálou.

,,Matko přírodo,"oslovila ho Mae s předstíraným klidem a postavila se naproti bohyni, aby mu zabránila dostat se k ostatním. ,,Helly věděla do čeho jde když se rozhodla pomoc získat korunovační klenoty koed. Kdyby si totiž nemyslela, že tu dnes zemře, nikdy by z Cassiana neudělala svého nástupce."

,, NÁSTUPCE?!"výkřikl Cassian na pokraji paniky. Přeskakoval pohledem z Mae na matku přírodu a zase zpátky.
,, Myslel jsem, že jde jen o záchranu Šei, mluvila jen o Šei. Neříkala nic o tom, že budu Daei. Vždyť říkala, že mužské Daei většinou nejsou..."

Nejspíš by pokračoval dál kdyby se Azrel nezasmál absurditě celé situace.

,, Rozbili jste ho,"řekl Azrel pobaveně a kroutil nad nimi hlavou. ,,Znám Cassiana víc jak šest let a za celou dobu byl většinu času nicneříkající nebo naštvaný ale nikdy, NIKDY, jsem ho neviděl takhle slepě panikařit a plácat."

,,Já ne, to Helmalay,"řekl škodolibě a kývl hlavou k dívce co teď působila spící. Veškerá bolest i napětí z jejího těla zmizela a zůstal jen odhodlaný poloúsměv na jejich rtech. Téměř jako by se jí zdál nějaký pěkný sen o světě, který se pokoušela vytvořit. ,,Ale já věřím jejímu úsudku při volbě. Brala své postavení tak vážně,že by ho nesvěřila jen tak někomu."

Ta slova přiměla všechny trochu ztuhnout, protože její postavení Daei bylo to jediné co měla.

Azrel byl smutný z té myšlenky, protože si vždycky představoval tu radost a oslavy až Helly sesadí jeho otce z trůnu. Byl to její cíl, velký sen, který teď budou muset uskutečnit za ní.

,, Dáte nám nyní to jablko abychom mohli vytvořit svět který si tak přála a tím uctít její památku?"obrátil se princ na matku přírodu.

,, Myslíte, že si na ní ještě někdy někdo vzpomene?
Na Daei co se obětovala aby ostrov mohl opět žít v míru?
Na družku Dragoniss, patřící do dvou světů, i když ani jeden jí stoprocentně nepřijal?"zeptal se tiše a možná i trochu hořce.
,, Helmalay Streigo toho pro ostrov udělala mnoho, mnohem víc než její předchůdkyně, ale její jméno bude zapomenuto jako mnoho jiných.
Lidé zapomínají příliš snadno.
Ona se stane jen stínem jako všechny Daei před ní i po ní."

,, Věděl jsi o Prérijní růží?"zeptal se Cassian zaskočeně, když konečně zase začal vnímat.,,Nechal jsi jí aby stále dokola lámala její i svoje srdce?!
A kvůli čemu?! Nemáte ani dostatek slušnosti aby jste Růži sám řekl, že je Helmalay posmrti!"

Byl neuctivý podle každého měřítka, protože na konci už na něj řval ale nikdo mu to nevyčítal. Dokonce i matka příroda vypadal víc zahanbeně než naštvaně. Viděl svou vinu.
,, Řeknu jí to,"reagoval nakonec.,, Alespoň tohle pro Helly můžu udělat."

,,Hodně pro vás znamenala?"zeptal se znenadání Azrel uctivě.

Nikomu z nich nemohlo uniknout jak prázdné byly oči barvy lesa, když se do nich náhodou zahleděli. Nejspíš v jeho dlouhém životě už bylo tolik ztrát a smutku, že každá další způsobila jen prázdné místo uvnitř, v duši.

,, Každá moje Daei pro mě hodně znamená. Jsou mé svěřenkyně, přítelkyně i ochránkyně. "pronesl s váhavým úsměvem.,, Ony jsou srdcem mého vysněného světa a jediné bytosti, které vědí že matka příroda není žena."

,,Nejste žena?"zeptal se Mae šokovaně. Všichni sice automaticky přešli do mužského rodu když se změnil její vzhled ale nikdo po tom v této situaci víc nepátral. Pouze to přijali.

,,Ano, i když se vše na mém povrchu proti té věci bouří. Vlasy vždy zůstávají dlouhé, tvář je po vytvoření vždy jemná a hlas něžný ale já to tak necítím. "Řekl vážně. ,,Jsem muž a říkám vám to jako gesto důvěry, musíme si věřit aby jste mohli uspět. To tajemství má svou váhu, protože svět není připravený na skutečnost, že matka příroda je muž."

Aby dokázal jak vážně to myslí se v další chvíli otevřela díra ve stěně o velikosti dveří a z ní vyšla Prérijní růže.

Spíš ze zvyku se rozhlédla po síni a když uviděla Helly klopýtla. Několika kroky se dostala k jejímu tělu než se jí podlomila kolena. Padla hned vedle jejího boku a ruka se jí váhavě vznášela těsně nad její kůži.

Natáhla se a zlehka odhrnula několik pramenů z její tváře. Výraz ve tváři Růže byl až příliš vzdálený.
Ani smutek se jí do výrazu nepromítl.

,, Měla jsem to čekat, když byla tak vyhýbavá při loučení,"povzdechla si Růže aniž by odtrhla pohled od její tváře.,,Malý princ nikdy nedá přednost lišce před růží. A lišce nezbývá nic jiného než mrtvé tělo."

,,Jak to myslíš, vždyť ty jsi Růže."odporoval Azrel. ,,A kdo je malý princ?"

,,Ne kdo ale co, to byla její nejoblíbenější kniha když ještě studovala." Vysvětlila se sentimentálním úsměvem. ,,Nebylo neobvyklý, že jsem jí během dne našla sedět na okně a číst nezvykle tenkou vazbu. Na první pohled nešlo o žádnou učebnici nebo sbírku historie."

Nikdo jí nepřerušil hladový po čemkoliv co je ještě na chvíli spojí se ztraceným přítelem.
Helly většinou o své minulosti a životě nebyla příliš sdílná.

,, Poprvé jsem jí takhle nachytala když jí bylo jedenáct. Ten den měla v očích děsivě vzdálený pohled ale tenhle příběh jí pomohl s uzemněním. Na žádnou otázku o tom co se stalo nebo jak se cítí neodpověděla než na první pohled nesouvisle začala mluvit.

' Jsem malý princ, oddaný splnit každý rozmar své růže, jehož jediný cíl je postarat se o svou planetku.'
Byla jsem z toho prohlášení dostatečně zmatená abych se bránila,že nic co po ní chci není rozmar ale místo hádky jsem dosáhla jen jejího smutného smíchu.
' Já jsem malý princ,' zopakovala mi trpělivě. 'Karganto perdai je moje planetka a matka příroda je růže.'

Tím to tenkrát skončilo a život šel dál. Cvičila jsem jí a teprve o několik let později jsem si skutečně přečetla malého prince.
Přesněji jsem si ho přečetla poté co mě Helly jednou nazvala svou liškou. "
Zhluboka se nadechla aby zahnala slzy co se jí hrnuly do očí, když si vzpomněla jak vážně měla tenkrát to přirovnání brát.
Nebyla to náhoda ale varování.

Helly nejspíš vždy věděla, že na ní nečeká šťastný pohádkový konec. I proto si Růži vždy držela od těla a nedovolila nic víc než přátelství. Nikdy pro ní nechtěla ten zármutek ze ztráty životního partnera, který Dragoniss často pronásleduje.
Jen zapomněla, že Růže si jí už dávno vybrala.

,,Musela jsem uznat, že si mě skutečně ochočila stejně jako malý princ svou lišku, když udělala z obávané válečnice svého druha ve zbrani. Pak jsem sebou vždy nosila jedno pero Šei jako připomínku. Důkaz toho, že už nejsem sama. Ale má to i stinou stránku, vždy jsem věděla, že princ dá přednost růží před liškou bez ohledu na to co ho to bude stát.
Do dnes by mě ale nenapadlo, že matka příroda bude stejně jako růže stát malého prince život."

,,Nebyla to moje volba,"bránil se neúspěšně a v ruce držel jablko. ,,Stejně jako jsem jí nikdy neřekl aby tě odmítla."

,,Nemusel jsi, "zavrtěla nad absurdností té myšlenky hlavou. ,,Helly přečetla každý příběh o svých předchůdkyních a znala každou tragédii co provázela lásku Daei.
Věděla, že to pro ní neskončí dobře a nechtěla aby to samé platilo pro mě."

Matka příroda předala jablko princi a nikoho nepřekvapilo, že se ale vůbec nic nestalo.

,,Kdybyste jsi jí mohli zastavit, udělali byste to?"zeptal se Ben nikoho konkrétního. Ta otázka stejnou měrou mířila na každého v místnosti.
Současné 'Ne' od Růže i Matky přírody byl zvláštní úkaz, který nikdo neočekával.

,,Tohle bylo její rozhodnutí a ať by jsme se jí snažili zastavit nebo přesvědčit jakkoliv, vždy by se rozhodla stejně,"vysvětlila Růže s bolestným výrazem.,,Byla tvrdohlavá, odhodlaná a připravená udělat úplně cokoliv aby dosáhla svého cíle. Pokud by byl cenou její život, nezaváhala by ani na okamžik. Obzvlášť pokud by tím zachránila spoustu jiných."

,,Takže jí na sobě vážně nezáleželo,"odfrkl si Ben a úplně ignoroval fakt,že byla tak zraněná i kvůli snaze ochránit jeho. Nebýt Helly byla by z něj velice mrtvá hromádka popela.

,,Ten den kdy jsem jí poprvé viděla číst malého prince se narodili dvojčata."pronesla Růže zdánlivě nesouvisle ale Ben vypadal jako by mu někdo dal pořádnou ránu do břicha.

,,Myslel jsem, že se k rodině otočila zády a nikdy se neohlédla,"poznamenal Ben slabě se slzami v očích.

,,Vždy si udržovala povědomí o tom jak se vám daří až do chvíle než si byl plnoletý. Pak už si myslela, že to nebude třeba."vysvětlila až příliš klidně.

Na pozadí mezitím jablko putovalo od prince ke Cassianovy a od něj se dostalo do váhavých rukou Mae. Jindy zručné prsty vypadali tak nemotorně na nejdůležitějším z klenotů.

Už při prvním letmém kontaktu se ale drahokam rozzářil jako hvězda na obloze a všechny je na chvíli oslepil.

,, Myslím, že budete potřebovat průvodce aby vás zavedl do bašty,kde vymyslete plán jak zaujmout své právoplatné místo, Králi Mae."řekl Matka příroda skutečně zvláštním tónem.

,,Z otroka králem,"povzdechl si Mae a zakroutil nad tou ironií hlavou. ,,Kdyby to zjistila Helly, umřela by smíchy. "

Bylo na něm vidět, že téměř okamžitě těch slov litoval ale všichni museli uznat, že byli pravdivé.

,,Jakého průvodce?"zeptal se Azrel na překvapivější část sdělení. Myslel si, že by je tam prostě mohl zavést Mae. Vždyť tam studoval.

,,Toho nejlepšího,"vysvětlil a vzal z nedalekého stolu dost poničené zrcátka sotva velké jako mužská dlaň.,, Při tom příběhu jsem si uvědomil, že i když tělo už není živé, duše stále ano. No a ta Helmalay je vázaná k jejímu poslání, nástupci i animae. Nikdy nebyla ten typ co by pokojně odešel. Ať už šlo o cokoliv. "

Sevřel zrcátko oběma rukama a mezi rty si mumlal slova,kterým nikdo neměl šanci rozumět. Jeho i tělo na zemi obklopila smaragdovo hnědá záře a sedmkrát obmotala Helmalay.

Síla toho kouzla rozvířila vše kolem a nakonec to vypadalo jako by v k sobě přitáhla podivný modrošedý dým, který pozvolna vytahovala z těla.
Magie vedla dým celou cestu až do zrcátka než se s ohlušující ránou rozpadla na tisíc drobných slz, které se vsákly do země.

První se rozkoukal Ben a zíral jak se předmět v rukou matky přírody slabě modře rozzářil než sklo celé popraskalo aby v dalším okamžiku bylo jako nové.

,,Ani umřít si tu člověk v klidu nemůže,"
To byla první slova co unikla ze zrcátka a všichni hned poznaly ten hlas, i když tomu nikdo z nich nechtěl uvěřit.,,Co jsi Dewolovi slíbil za to aby mě vrátil?"

Matka příroda nad tím jen pokrčil rameny jako by to byla zbytečná otázka na kterou nebylo třeba odpovídat.
I když Dewol, bůh podsvětí děsil i některé silnější povahy. Helly si z něj ale nikdy nedělala hlavu, smrt byla neměnnou součástí jejího života.

,, Vítej zpátky, malý princi,"zašeptala jí Růže chraplavě a z očí jí ještě stále sem tam unikla nějaká slza.

,,Stále jsi na mě naštvaná?"zeptala se Helly ostražitě ale ani tentokrát jí nikdo neodpověděl. Každý se musel nějakým způsobem vyrovnat s tím, že je zpátky.
Jako odraz v zrcadle ale i tak.

,, Helmalay Streigo bude vaším průvodcem,"řekl Matka příroda obřadně než se rozplynul a nechal je potýkat se s tím osamotě.
Všem bylo ale jasné, že je čeká další výprava.

,,Co teď?"zeptal se Azrel nejistě.

,,Prvně musíme do bašty a vymyslet pořádný plán,"ozvala se Helly dřív než to mohl udělat někdo jiný.
,, Takže vzhůru do Bludných přístavů."