Zůstala jsem stát na místě i když se Kifo rozhodl jako správný hostitel provést Azrela po svém území a Mae jim velice ochotně dělal stín.

Já s nimi jít nemohla, byla jsem tu už tolikrát, že to tu znám stejně dobře jako oni a hlavně jsem musela přemýšlet. Ten malý potížista v mém náručí jako by chtěl překopat všechno co jsem o sobě věděla.

,,Nechceš už semnou konečně začít mluvit?"vyrušil mě Cass z mého rozjímání a u toho si třel svou půlku našich okovů.

Upřímně jsem nečekala, že se to spustí tak brzy ale je to pro něj alespoň dostatečný trest za to, že vybral právě toto.

,, Uhodl jsi, nechci."řekla jsem s úsměvem, protože mě to naštěstí zatím neovlivňuje. ,, Nechci aby jsi o mě věděl ani o zlomek více informací než kolik je nezbytně nutné."

,, Proč? Myslíš že se mi znechutíš víc než ostatní nelidské bytosti?"zeptal se kousavě a přejel mě nicneříkajícím pohledem.

,,Ne."řekla jsem pevně a zabodla do něj svůj pohled. ,, Informace mají svou cenu. Když prozradíš příliš staneš se zranitelným."

,,Takže ti nevadí prozrazovat informace o všech rasách ke kterým se dostaneme ale prozradit něco o sobě je pro tebe nepředstavitelné."řekl už maličko podrážděně a já se usmála. Nejspíš má v plánu tlačit do chvíle než se dozví alespoň něco. Ovšem tentokrát padne kosa na kámen.

,,Nemám nejmenší důvod, Cassiane."řekla jsem klidně. ,,Já totiž o tobě vím ještě míň než ty o mě. No a než se to nezmění tak ti o sobě nic neřeknu."

,,No...ale... vždyť..."zasekl se poměrně důkladně. Nejspíš ho to nenapadlo nebo to nebral jako podstatné.

Jako každý člověk měl dvojí metr. To co platilo pro ostatní na ně neplatí.

Otočila jsem se k němu zády, protože dle mého naše debata právě skončila. Nechci tu s ním ztrácet čas a ještě by mi vzbudil malého.
Několikrát jsem to tu už navštívila ale do nedávna by mě ani nenapadlo tu hledat alespoň část z korunovačních klenotů, i když za to mohl nejspíš fakt že jsem je nikdy nehledala.

Vždy jsem sem přišla z konkrétního důvodu a když jsem měla hotovo zase jsem odešla.
Není to jako u Voděnek, tam jsem součástí jejich světa a tradic. Zde jsem vetřelec a jsem si toho vědoma. Vše tu působí jako z jiného světa. Rostliny, zvířata která jinde na ostrově nejsou tu hojně žijí v harmonii pod povrchem.

,, Jaktože to funguje bez slunce?"zeptal se hned vedle mě mužský hlas až jsem málem nadskočila. Vůbec mě nenapadlo, že by mohlo jít za mnou po tom jak dopadl náš rozhovor.

,,Jsi snad Azrel aby ses zajímal?"zeptala jsem se kousavě, protože jsem začínala mít těch jeho otázek plné zuby.

,,No když mi neřekneš nic o sobě tak se musím spokojit s informacemi o světě co tě tak očaroval."řekl nezaujatě. Popravdě jsem na něj po téhle větě zírala jako na blázna. Jak může sakra vědět, že mám tohle místo ráda. ,, Kouká ti to z očí, když se kocháš a zrovna se nehlídáš."

,,Dar od matky přírody,"řekla jsem nakonec smířlivě a zarytě sledovala krajinu kolem sebe. ,,Ze všech ras jsou jí Proměnlivci nejblíže. Vyrostli s jejími tvory v jejím království. Nechtěla aby je zkazil okolí svět, chtěla je mít přesně takové. Dala jim proto světlo života, aby osvětlovalo jejich domov. Tak vznikl úplně nový svět uvnitř toho současného. Sice s tím, že musí chodit lovit ven, protože zdejší zvěř by je neuživila."

,,Proč jsou tak jedineční?"zeptal se a rozhlédl se. ,,Jsou to samý chlapy, tedy mimo té mladičké sestry alfy."

Zasmála jsem se a zakroutila nad ním hlavou.

,,Ty vážně vše co řeknu pouštíš jedním uchem dovnitř a druhým ven."řekla jsem nevěřícně. Nebo možná bych to řekla nevěřícně kdybych přesně něco takového od něj nečekala.

,,Od chvíle co putujeme jsi toho řekla tolik, že snad ani nemůžeš očekávat že bych si je všechny zapamatoval."utrhl se na ní a založil si ruce na hrudi. Celkově se snažil působit co nejofenzivněji. ,,Ale... Mohla by jsi mi to znovu vysvětlit?"

Na jeho požadavek jsem reagovala jen pozvednutím obočí. Nejsem žádný almanach všeobecných vědomostí aby si mohl vybrat kategorii a požadovat opakování daných informací stále dokola. Nechci aby si myslel, že na mě upře ty své oči barvy lesního medu v tom intenzivním pohledu a já budu skákat jak si zamane. To by taky mohlo dopad tak, že by si přál mé ještě teplé tlukoucí srdce na podnose z mých kostí.

,,No tak..."zkusil do znovu než se zatvářil jako bych mu právě lámaly kosti. Což se skutečně nedělo, cítila bych to. ,, Prosím.."

Kapitulačně jsem si povzdechla a sedla si na spadlý kmen. Miminko stále spokojeně spalo.

,,Stejně jako u Živlonošek zde vládne síla. Kdykoliv se zde objeví cizinci všichni ve vesnici přijmou svou mužskou podobu aby ani zdánlivě nevypadaly bezmocně."řekla jsem klidně a s úsměvem se zahleděla na nedaleké chlapce co si spolu hráli s míčem.,, Jediná Neemi tuto tradici odmítá. Vysloužila si tím další důvod proč se na ní všichni dívají skrz prsty mimo faktu, že je ještě ve svém věku svobodná."

,,Ve svém věku?!"vyjekl možná nedůstojně.,,Kolik jí je? Stopadesát?"

,,Víc jak sedmnáct."řekla jsem s úšklebkem.,, Nejsou jako Živlonošky, naopak žijí ze dne na den a to plnými doušky. Většina Proměnlivců si najde životního partnera do šestnácti. No a těch několik co to nesplňují k tomu mají oprávněný důvod. "

,, Oprávněný důvod?"zeptal se nakonec váhavě. Nejspíš si nebyl jistý jestli skutečně chce znát odpověď.

,, Svobodní chodí v období páření do džungle, protože se tím způsobem rozšiřují vlastnosti, které může potomek zdědit."řekla jsem s pokrčením ramen a sledovala ty nádherné rostliny i zvířata co tu žili.,,A existují i takový co se do rodičů svého dítěte skutečně zamilují. Není to časté ale ani trestné, protože všichni jsou svým způsobem stále z větší části zvířata."

,, Zoofilie!"vyplivl Cass zhnuseně až jsem sebou cukla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem řekla víc než bych lidem měla.

,, Láska!"zavrčela jsem podrážděně a chytila jsem ho pod krkem, spíš z podmíněného instinktu. Nemohla jsem ho uškrtit.,,Nikdy k ničemu nedojde když jsou Proměnlivci v lidské podobě. Vždy jsou oba jedinci stejného druhu."

,, D-dobře..."zasyčel, protože navzdory nevinnému nádechu toho chvatu jsem mu stejně tlačila na hrtan.

Povzdechla jsem si a pustila ho. Neměla jsem tak nějak na výběr, buď ho pustit nebo spáchat skrz něj sebevraždu a to by bylo pod mou úroveň.

,,Proč jsi tak háklivá ? Každý má právo na vlastní názor."řekl nespokojeně a třel si kůži na krku.

,, Proč máš předsudky? Každý má právo žít jak uzná za vhodné."odpověděla jsem mu stejným stylem a shlédla na stvoření v mém náručí. Kdybych se nechala ovládat lidskými předsudky nikdy bychom tu takhle neseděli. Dál bych si myslela, že všechny Živlonošky jsou chladnokrevné mrchy bez špetky soucitu a ten malý by už byl dávno mrtvý. Připravil by ho o život dopad na stěnu proti které bych ten pochybný balíček hodila.

Nejsem důvěřivá, matka příroda chraň, pouze jsem se při své profesi naučila hledat náznaky že dané bytosti můžu věřit. I Cassian má někdy takové momenty. Ovšem ty kde převládá jeho lidská povaha, která ve mě vzbuzuje nedůvěru, převládají.

,,Takhle mě vychovali."pronesl klidně s pokrčením ramen a sedl si vedle mě.,, Od jedenácti jsem ve službách našeho krále a nikdy mě ani nenapadlo pochybovat o tom, že to co říká je správně. Vždyť bylo mezi lidmi tolik příběhů co to potvrzovaly."

Překvapilo mě jak upřímně semnou mluvil i když jsem to nedávala najevo. Stále jsem se raději dívala kolem sebe.
Je možné, že tohle je pravý Cassian a tamto vše byla slupka vytvořená konvencemi a očekáváním...nevím, nemůžu to vědět. Nevidím mu do hlavy ani do duše ale od chvíle co jsme začali potkávat odlišné rasy se mění. S každým novým poznáním se přestává chovat jako stroj co zobe královy z ruky.

Ovšem až čas ukáže jestli jsem ho odsoudila předčasně nebo jsem měla už od začátku pravdu.

,,Já se s lidmi poprvé setkala když mi bylo sedm. "Začala jsem tiše svůj příběh. Neřeknu mu vše ale na upřímnou informaci bych mohla odpovědět stejně upřímnou.,, Zrovna jsme s mámou putovali za Sakeeidy. Měla to být poklidná cesta i navzdory faktu, že jsme museli přes lidské území. Šli jsme stíny nikým neviděné když jsme téměř na hranicích narazili na oddíl Karů co jeli vybrat od Limwayburenů vytěžený Yai.
Už od pohledu to byly odporný individua a když jim matka upřímně odpověděla kdo je... Řekněme že smečka hladových hyen působila mírumilovněji ale ona byla vždy příliš hrdá na to aby zapírala své poslání.
Měla jsem čas jen na to vyšplhat na strom. Veškerá jejich pozornost totiž vysela na ní. Všech šest Karů tasilo a i když byla udatná bojovnice netrvalo přesile dlouho než jí zasadili smrtelnou ránu."

Odmlčela jsem se a musela se několikrát zhluboka nadechnout. Za svůj život jsem sice schytala mnoho ran ale tahle bolela nejvíc.

,, Než ale stihli její tělo nějak znesvětit spolkla ho zem za bolestného řevu jejího pantera."dokončila jsem to už téměř šeptem a podívala se na něj. Sledoval mě s nečitelným výrazem. Netrápilo mě to.

,,Co se stalo s jejím panterem?"zeptal se stejně tiše jako jsem mluvila já.

,,To co se stane s Animae Daei když umře, umírá také. "Povzdechla jsem si a zvedla pohled k stropu jeskyně kde se proháněla Šey.

,, Proč..?"zeptal se, nebo to tedy zkusil ale přerušil ho jiný hlas.

,,Daei! Daei!"volal nějaký klučina a rozhlížel se na všechny strany. Od prvního pohledu to nebyl Proměnlivec, už jen proto že neměl zelenou kůži. Neříkám, že by se nedokázali proměnit v člověka ale nedělají to.

Pousmála jsem se a vstala. Nechci mu to dělat ještě složitější, už teď vypadá jako cvok. Měl blond vlasy, zelené oči a proti všem okolo skutečně drobnou postavu i když byl očividně v podobném věku jako Kifo, možná i starší.

,,To budu já."řekla jsem smířlivě a on se předemnou ohnul v pase aby se mohl vydýchat. Chudinka.

,,Jsem Sebastian, "řekl tiše a na rtech se mu vytvořil skutečně poťouchlý úsměv. ,,Jsem člověk spojeny wassilli s Alfou."

Zamyšleně jsem naklonila hlavu. Normálně by se něčím takovým nechlubil nikdo natož aby to zmiňoval hned při představení ale tenhle človíček byl jiný.
Jako by mu vůbec nevadilo, že je v podstatě Kifův otrok.

,,Já jsem Helmalay Streigo pod křídlem sovy, Daei Karganto perdai."řekla jsem s malým úsměvem. Jeho vnitřní nadšení bylo až příliš nakažlivé.

,,Kifo mě pro vás poslal, protože už skončili s prohlídkou a je zvědavý co vás přimělo navštívit náš svět."mluvil lehce ale já pod tím slyšela i to něco víc.

,,Tak nás veď."řekla jsem a počkala až se o nám přidá Cassian.

,,Přímo bije do očí jak je to pískle zaláskované ale co tě tak šokovalo při jeho představování?"zeptal se tak abych ho slyšela pouze já.

,, Wassilli z jedince udělá svým způsobem otroka, neexistuje nic co by mohli svému Alfovy odmítnout. Je chráněný před smrtí ale doslova a do písmene je jeho majetkem."odpověděla jsem stejně tiše. ,, Jen někteří jsou dost silní aby vydrželi do chvíle kdy se mohou od Alfy nechat osvobodit a zůstat součástí kmene. Většina spáchá sebevraždu v prvním roce ale že by se někdo dobrovolně hlásil k tomuto postavení, to jsem ještě neslyšela."

,,Ale máš pro to vysvětlení,"bylo to spíš konstatování než že by se mě Cassian na něco ptal ale stejně jsem přikývla.

,,Láska ke stejnému pohlaví je mezi lidmi špatná, alespoň podle názoru vašeho krále. Takže to nemusel mít v životě lehké, možná sem dokonce šel v naději že ho něco rozsápe nebo umře v poušti. "Řekla jsem zamyšleně. ,,Takže když dostal k dispozici mít beztrestně něco s mužem jako je Kifo Moto bere to pozitivně."

Tak teď se skutečně tvářil jako by mu někdo vytrhával zuby. Víc mě ale překvapilo, že jsem skrz to propojení ucítila první emoci. Musel to cítit skutečně silně.
Tou emocí bylo něco co jsem si neuměla pořádně vysvětlit do doby než promluvil. Zkrátka jsem tu žárlivost přikládala faktu, že Kifo je podobně vypracovaný jako on ale ženy na něj stále letí.

,,Ty máš pro toho Alfu slabost?"zeptal se podezřívavě a já nad tím mohla jen pobaveně zakroutit hlavou.

,, Poslední Daei co se s někým zapletla skončila rozčtvrcená, rozemletá a rozprášená na několika mílích modré oceánské pouště právě tím do koho se zamilovala."řekla jsem s pokrčením ramen.,, Nám láska nesvědčí."

Ten okamžik musel vypadat z vnějšího pohledu dost komicky i když mě zrovna do smíchu nebylo. Cass strnul na místě jako by ho do země zatloukli kulil oči a ani bych nepotřebovala to naše spojení abych věděla že přemýšlí.

,, Moment..."řekl váhavě a pozvedl ruku dlaní ke mně aby to ještě zdůraznil. ,,Ty v podstatě bojuješ za práva na lásku pro všechny... Ale sama s tím nepočítáš?"

Shovívavě jsem se na něj usmála a pokračovala za Sebastianem.
,, Nemusíš ochutnat med aby jsi věděl, že je sladký. Stejně tak se nemusíš zamilovat aby jsi věděl, že láska je jedna z těch věcí za které stojí za to bojovat."