4 - Oddíly a stany (Sofie)
„Pojď, Sofi, musíme si rozdělit děti do oddílů," tahal ji za ruku David a ukazoval na skupinku vedoucích, která právě vystoupila z autobusu. Všech pět se jich připojilo k dalším třem dospělákům, což, jak si Sofie správně domyslela, byl zbytek vedoucích.
Šimon vytáhl z batohu jakési pomačkané papíry. „Ehm, takže, nějak jsem si zkusil načrtnout, kdo bude s kým v oddíle – vychází to tak, že ty, Beo, budeš s Tomem, já si k sobě vezmu Sofii, abych ji to mohl všechno naučit, Miky, ty budeš s Jančou, a na Ondru zbyl David. Myslím, že to takhle vyšlo moc hezky," zvedl oči od seznamu a zeširoka se usmál na přítomné.
Všichni horlivě přikyvovali, nikdo očividně neměl žádné námitky.
„Super, takže já si vezmu holky a pokusíme se nějak rozdělit děcka, kluci, vy prosím zatím běžte odnášet kufry od autobusu ke stanům."
Jak Šimon řekl, tak se taky stalo – Beáta, Jana a Sofie se odebraly za Šimonem k čekajícím dětem na travnatém paloučku vedle autobusu.
„Musíme je rozdělit nějak rovnoměrně, aby síly mezi jednotlivými oddíly byly vyrovnané," dovysvětlila Beáta situaci Sofii. „Tak nějak od oka, aby v každém oddílu bylo stejně velkých a malých, podobně kluků a holek, no, asi si to dokážeš představit."
Sofie přikývla. Sice ty děti vůbec neznala, ale chtěla se do kolektivu začlenit co nejdříve.
Šimon obhlédl situaci a začal pokřikovat: „Eliška, Lubomír, Kryštof, a ty malá, jak se jmenuješ? Markéta, jo, tak pojďte sem," a ukázal na jedno místo stranou od ostatních. Poškrábal se na hlavě, což mu rozcuchalo vlasy ještě víc. To rozčesávání pak bude bolet, pomyslela si Sofie. „Dál sem půjdou Patrik, Aneta, Simona, Elen..." zamyšleně dával rozkazy a pozoroval celou situaci. Holky stály vedle něj v podstatě jen jako psychická podpora.
Po deseti minutách promyšleného prohazování lidí konečně bylo hotovo. Aspoň ze Šimonovy strany. Otočil se na svou holčičí podporu a ptal se: „Tak co, někdo nějaké námitky?"
Sofie si prohlédla skupinky dětí a zavrtěla hlavou. Nechtěla odporovat Šimonovu rozdělení, když si s tím dal tolik práce.
Ovšem Jana nezůstala stát vzadu. „Šimone, vážně si myslíš, že je dobrý nápad nechávat Jirku a Jáchyma v jednom oddíle? Vždyť jsou oba dost velcí. Ještě navíc s Natkou."
Šimon přimhouřil oči. „Tohle mi asi uniklo. Takže Jáchyme, běž tam do skupinky za Laurou. A Natka se prohodí s Eliškou. Tak. To už vypadá dobře, ne?"
Jana přikývla a všichni byli spokojení. Následně jednotlivé oddíly dostaly přiřazeny své vedoucí a vše bylo rozhodnuto.
„Super, teď můžeme pomoct klukům odnosit zbytek věcí a ubytovat se!" zajásal Šimon. Vypadal, že je nadšený více než děti. Očividně měl k táborovému prostředí velmi blízký vztah.
Všichni se odebrali pomáhat se stěhovat. Nosit věci bylo ještě v pohodě, horší bylo, že ne každý mohl být ve stanu s tím, s kým chtěl.
„Já chtěla být s Natkou, to není fér!" rozhazovala rukama Simona.
„Proč musím být s takovým prckem ve stanu?" stěžovala si i druhá polovina nešťastně rozdělené dvojice.
„Na mě nezbyl stan!" brečel malý Honza.
„Klídek, Honzíku," uklidňoval ho jeho vedoucí Mikuláš. „Ty půjdeš do stanu s Dominikem a Jáchym, protože je už dost velký, to zvládne ve stanu sám, že?" obrátil se na největšího kluka svého oddílu.
„No, sice jsem měl od tety příkaz, abych na Honzu osobně dohlížel, ale Dominik to asi zvládne taky," pokrčil Jáchym rameny a bez jakékoli jiné emoce si odnesl věci z Honzova stanu do jiného.
Vedoucím trvalo bezmála půl hodiny, než všechny napárovali a nastěhovali jim věci.
Když si potom Sofie vybalovala do stanu svoje věci, hlava jí z toho šla kolem. Nejen že vůbec neznala jména dětí, ale přišlo jí jako úplné sci-fi, že si jich bude muset čtyřicet zapamatovat. Modlila se, aby jí to šlo co nejrychleji. Navíc ji už trochu bolela hlava z toho všeho křičení okolo. Jak to můžou zvládat a neskončit přitom v blázinci, ptala se sama sebe a začínala trochu litovat, že na Davidovu prosbu kývla.
Stan nevypadal vůbec pohodlně. Připravila si na něj nějakou karimatku a spacák a doufala, že si v noci nezlomí všechny kosti.
Po chvíli uslyšela, jak Šimon svolává vedoucí před stany. Povzdychla si a šla za ním.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro