Postavit kuřácký koutek a potom nejspíš i kouřit se odebrali všichni kromě tří lidí – Sofie, Mikuláše a Šimona. Sofii to dost překvapilo – ne že by sama někdy cigaretu nezkusila nebo neviděla kolem sebe obvykle kouřit spolužáky, ale tak nějak ji to do táborového prostředí nezapadalo. A hlavně jí to nesedělo na Davida, toho musí ještě vyzpovídat.

„Sofie, piješ pivo?" obrátil se na ni blonďák a rovnou natahoval otevřenou flašku Radegastu k ní. „Není teda vychlazené, protože kde bychom tady asi vzali ledničku, ale je to pivo."

Sofie přimhouřila oči a přemýšlela, co má Mikulášovi odpovědět. „Obvykle nepiju, ale myslím, že jedno zvládnu," zvolila nakonec opatrnou odpověď, a když si od něj brala flašku z ruky, viděla jeho sladký úsměv a nevinné modré oči, které blankytně zazářily v přítmí lampy. Tak na jeho úsměv bych se mohla dívat pořád...

„Super, tak tohle je na mě," mrkl na ni a přiťukli si i společně se Šimonem.

„Hlavně se moc neopij," strachoval se Šimon, „nezapomeň, že ráno ti s oddílem moc nepomůžu."

Chápala, co se mu honilo hlavou – jí bylo sotva osmnáct a ještě ji moc neznal. Nemohl vědět, jak moc je zvyklá pít a do jaké míry u ní převládá zodpovědnost. Sofie však neměla vůbec v plánu se ztřískat do němoty, a hlavně ne pivem.

„Ježiši, Šimone, nebuzeruj ji a věř jí trochu!" zastal se jí překvapivě Mikuláš.

Šimon pokýval hlavou v omluvném gestu. „Promiň, já jen tak pro jistotu, samozřejmě ti věřím, ale když jsem ten hlavní vedoucí..."

Mikuláš mávl rukou. „Teď pijeme na to, aby se ti tu s námi líbilo a abys v nás našla trhlé parťáky. Protože trhlí, to my fakt jsme."

Šimon Mikuláše zpražil pohledem, ale pak se rozesmál. „Kdybych tě neměl celé dopoledne na očích, přísahal bych, že už jsi pár piv vypil bez nás."

„To bych si nedovolil, pane hlavní vedoucí," řekl naprosto klidně. Teď už vážnou tvář neudržela ani Sofie, a to ani nemusela být opilá, aby se téhle dvojce smála.

Nálada jim vydržela dobrá celou dobu, po půl hodině se k nim připojili všichni kuřáci – spokojení po vytoužené cigaretě – a pokračovalo se v kolektivní diskuzi. Šimon mezitím párkrát odešel zkontrolovat hlídku v táboře, jestli dělá, co má, a vždycky se vrátil zcela spokojený. Co se týče alkoholu, pití nezůstalo pouze u piv, ale Ondra s Beátou rozdělali whisky a bohatě nalévali všem, kdo chtěli. Sofie na tvrdé moc zvyklá nebyla, takže si dala jednoho panáka na ochutnání, což jí bohatě stačilo, ještě v kombinaci s tím pivem, k tomu, aby se jí mírně točila hlava.

Ve tři čtvrtě na jedenáct prohlásila: „Moc se omlouvám, ale jsem z dnešku nějaká unavená, asi si budu muset jít lehnout, nebo usnu tady na téhle bedně," usmála se na ostatní.

Šimon se začínal zvedat s ní. „Když ještě chvíli vydržíš, tak se mnou můžeš akorát jít vyměnit hlídku, ukázal bych ti, jak se to dělá, a pak tě taky klidně uložím," navrhl jí Šimon.

„To je dobrý nápad, díky," vděčně se na něj usmála a vyšli spolu ven.

Jak Sofie vzápětí poznala, hlídka se měnila tak, že se malí kluci na právě probíhající hlídce poslali vyčurat a mezitím se jemně probudil další stan. Těm uvnitř trvalo snad celou věčnost, než se oblékli a vypotáceli ven. Sofie už se začínala pomalu strachovat, jestli během toho oblékání neusnuli, protože přece není možné, aby člověku víc než pět minut trvalo nasadit si mikinu, bundu a teplé boty.

Naštěstí to měl Šimon pod kontrolou a v jedenáct hodin byla nová hlídka nastoupena s baterkami před stanem. Poslal je obhlédnout tábor a řekl jim, ať jsou potichu. Pak už jen zavázal stan malým klukům a kývl na Sofii, ať jde s ním k jejímu stanu.

„Umíš si to zavázat?" ptal se šeptem.

Sofie se zamyslela a zavrtěla hlavou, takový stan nikdy nevázala.

„Hmm, teď je pozdě a tma na to, abych tě to učil. Řekni zítra třeba Davidovi nebo tak, teď ti ten stan zavážu."

„A dostanu se ven?" ptala se s trochou obavy.

„Jasně, prostě to jen odháčíš a rozhrneš," shrnul to Šimon, jako by to byla nejjasnější věc na celém světě.

Uvnitř se převlékla, dala mu dobrou noc a zalezla do teplého spacáku. Do dvou minut byla tuhá, únava ji dokonale odrovnala.