Po hře a po večeři si Šimon k sobě zavolal oddíl. „Pojďte, musíme si vymyslet a sepsat hlídky. Je nás přesně deset, takže se nám to krásně rozdělí v dvouhodinových intervalech po dvou lidech," rozplýval se.

„Šimone," oslovila ho jeho instruktorka Sofie, která stála vedle něj, „nevím, jak jsi to plánoval, ale Markétku bych na hlídku nedávala."

Šimon se podrbal na hlavě. „To je pravda, díky za připomínku, Sofi. To se nám z toho rázem stává zapeklitá situace, protože nemám nikoho, s kým bych mohl dát Natku na hlídku."

Rozhodl se problém posunout o pár minut, protože se prvně pustil do rozdělování časů již známých dvojic – děti hlídaly vždy po dvou tak, jak spolu bydlely ve stanech. Ti nejmenší měli první hlídku, ti trochu starší druhou, a tak to pokračovalo. Na Natálii zbyl slot hlídky v hluboké noci, od tří do pěti ráno.

„To myslíš vážně?" zděsila se Natálie, když se podívala na Šimonovo řešení. „Já určitě nebudu mít hlídku sama! A už vůbec ne tu nejhorší v noci!" začínala být skoro hysterická.

Šimon si asi uvědomil, co způsobil, a že by asi opravdu neměl nechat jednu holku, aby v noci hlídala celý tábor. „Eh, to nějak vyřešíme... Sofi, seženeš nějakého dobrovolníka k Natce na hlídku? Aby nebyla sama?"

Sofie přikývla a odpojila se od oddílu. Šimon dovolil odejít všem, kteří věděli, kdy mají svou hlídku. Takže tam zůstal jen on a Natálie.

„Ale s Markétkou bys to zvládla, ne? Mít tu hlídku takhle v noci."

Natálie přimhouřila oči. „No rozhodně ve dvou je to lepší než sama. Ale nevím, ona je dost malá. Takže abych místo táboru nakonec nehlídala jen ji."

Něco na jejích slovech bylo. Šimon usoudil, že teď k ní někoho seženou, a do příští hlídky si to pořádně promyslí.

Za chvíli se vrátila Sofie s usmívajícím se Jáchymem. „Tady jsem ulovila dobrovolníka, který to tu s Natkou rád pohlídá," pyšně se usmála, jako by byla hrdá, že se jí podařilo někoho narychlo sehnat.

„Jáchym?" podivil se Šimon.

„Jáchym?" podivila se Natálie.

Jáchym pokrčil rameny. „No jestli nechcete, tak ne. Ale spím ve stanu sám, takže se kvůli tomu nebude budit nikdo další, náš oddíl má hlídku až za dva dny, takže to v pohodě dospím. A myslím, že bych tábor klidně zvládl pohlídat i sám, kdyby na to přišlo."

Šimon uznale pokýval hlavou, ale už teď bylo jasné, že bude souhlasit. Vůči Jáchymovi měl vytvořené předsudky z minulého roku, kdy by mu nikdo nesvěřil ani pohlídání píšťalky, protože by ji zvládl během pěti minut ztratit nebo zničit. Holt ho předcházela pověst.

Ale hlavní vedoucí si naštěstí rychle uvědomil, že by Jáchymovi měl dát druhou šanci. Ten letos vypadal daleko dospěleji a zodpovědněji. A taky za celý den zvládl nenadávat! Aspoň teda z doslechu vedoucích.

Natálie byla Jáchymovou přítomností spíš potěšena než pohoršena. Mít hlídku s holkou je fajn, člověk může probírat různé drby a nebude se nudit, ale mít hlídku s klukem... To je zážitek sám o sobě. Myšleno tedy s nějakým ucházejícím klukem, kterým Jáchym letos rozhodně byl.

Zavrtěla hlavou, aby zahnala myšlenky na Jáchyma, a trochu se zastyděla, že se takhle jednoduše nechá svést na scestí. Mám doma přece Dana, pomyslela si. Mezi mnou a Jáchymem se nic nestane.

Takže po pěti minutách dohadování a vysvětlování byl jasný parťák na Natčinu hlídku pro dnešní noc. Ta si oddychla, že ji opravdu vedoucí nebudou nutit, aby tábor hlídala sama, jak se původně obávala. Až na Markétino zranění všechno hrálo krásně na jedničku.

Když bylo vše vyřešeno, proběhlo hromadné čištění zubů a příprava na spaní. Dětem bylo vysvětleno, ať si odloží teplé věci, ve kterých budou spát, ať se ve spacáku pořádně zapnou, ať se případně nebojí jít v noci na záchod a spousta dalších praktických rad, které jim měly zpříjemnit stanový tábor.

„Večerka! Nekecat a spát," oznámil dvě minuty podeváté hlavní vedoucí celému táboru.