Chtěla jsem si zaplavat při východu slunce. Vysvlékla jsem si šaty a vlezla do řeky. "Ta voda je příliš studená slečno." Uslyšela jsem za sebou mužsky hlad.

Ohlédla jsem se , stál tam starší pán. Mohlo mu být kolem 40, podle oblečení a košíku plných hub to musel být houbař.

Vylezla jsem z vody a rukou jsem si instinktivně zakryla holé tělo. Pana to nijak neznepokujovalo. Zírali jsme na sebe jako na Svatý obrázek.

"Vy jste ta pohřešovaná" vydechl.

"A vy jste můj zachránce" někdo mě zachrání, vypadá že je hodný a není straceny.

"Máte hlad slečno?" Ukázal na svůj košík plný hub.

Zavrtěla jsem hlavou. I když už jsem zase dostávala chuť na opečenou rybu z řeky.

Došla jsem si obléct něco čemu se kdysi dalo říkat šaty teď to byl jen špinavý, otrhaný kus látky. Ten pán se mezitím rozhlížel po mém tábořišti.

"Slečno, vy to máte v krvi. Máte tady přístřešek vystlaný listím, máte v něm v listech uchované maliny, bezpečnostní prvky, táborák s roštěm...vy jste pekla rybu?" Podíval se na mě překvapeně.

Kývla jsem hlavou. "Chcete to vidět?"

"Chtěl bych vidět jak tu rybu dostaneš z vody když tu nemáš prut" neuchechtl se, jen měl na tváři samolibý výraz.

"Tak jako minule" oponovala jsem.
Úsměv se mu trochu zúžil.

Obešla jsem ho a ze země jsem si zebrala klacek kterým jsem včera oštěpovala rybu.

Všimnul si že nepoužívám jednu ruku.
"Co máte s tou rukou slečno?"

"Když jsem se šla okoupat do řeky, nevšimla jsem si že se ke mně blíží obrovska větev. Ta větev mě udeřila do hlavy. Upadla jsem do bezvědomí a pak si pamatuji jen na peřeje... No a pak mě to sem vyplavilo tak jsem si tu udělala přístřešek... O nějaký kámen jsem si musela zlomit ruku" ukončila jsem svůj monolog a on zůstal s otevřenou pusou v úžasu.

Už jsem stála na vhodném místě v řece. Připravila jsem oštěp a ani jsem se nepohla.

Ten chlap na mě jen oňeměle čuměl. "Můžete mezitím udělat oheň"

"Nemám tu zapalovač" odmítal.

"Jak si myslíte že jsem to udělala já?! Kousek od vás jsou dva světlejší kameny a těmi uděláte jiskru. Ještě si musíte připravit táborák, dřevo dolů, chrastí doprostřed a suché listy návrh... A trocha štěstí" škodolibě jsem se usmála.

Měl nějaké přihlouplé kecy ale udělal to co jsem chtěla. Pohledla jsem dolů a spatřila jsem jednu velikánskou rybu která plavala přímo pod hrotem.
Co když ji ten klacek ani nepropíchne.
***
Propíchl kolem ryby se to zbarvilo do červena. Nemohla jsem ji vytáhnout pomocí oštěpu na to byla příliš těžká.
Nadechla jsem se a potopila se pro ni. Pod vodou jsem oštěp vytrhla a hodila ho tam kde jsem si myslela že je břeh. Mrtvou rybu jsem uchopila a vynořila se s ní na hladinu.
***
Ve vodě byla ryba lehká ale na souši byla ohromné těžká. Všimla jsem si že už hoří oheň. Ten chlap se na mě otočil a zrakem spočinul na rybě. K ničemu se neměl ale když uviděl můj skřiveny výraz, přispěchal a rybu si ode mě vzal.

Rychle jsem si oblékla to co s šatů ještě zbylo a upevnila si obvaz na ruku . Ulevilo se mi, hrozně to bolelo. Jednou rukou se ta ryba nedala unést takže jsem musela použít i tu zlomenou a to pekelně bolelo.

"Ta budeme mít tak 50cm a minimálně 10kg, slečno vy jste asi kouzelnice takové ryby tu nejsou"
***
Najedli jsme se a on mi řekl že se vydáme ná zpět do civilizace. Než jsme odešli vyfotil z dálky ještě mé tábořiště.

Cesta k jeho autu netrvala dlouho. Byla to nějaká lesní cesta. Sedla jsem si do zadu, nikdy mi sedačky v autě nepřišly tam měkké.

Opřela jsem si hlavu o okýnko a usnula jsem.
***
"Anno? Vím že mě neslyšíš. Proto se ti to odvážim říct jen teď. Když jsi byla pryč nedokázal jsem to. Kdyby se ti něco stalo přísahám že bych toho taxikáře zabil... Uvědomil jsem si že tě mám rád víc než jen jako kamarádku... Já tě miluju, když mě líbáš je to jako by ve mě vybuchla žhavá sopka...... Ale nejhorší na tom všem je, že když se probereš na nic z tohohle si nebudeš pamatovat.." poznala jsem po hlase Martina, zmáčknul mi ruku.

Tohle..tohle není sen, tohle je realita.

Otevřela jsem oči, byl to on. Tvář mu zdobily tmavé kruhy pod očima. Usmála jsem se na něj a on mi to rozpačitě oplatil.

"Kolik si toho slyšela?" Zeptal se plný strachu

Uvědomila jsem si že jsem přivázaná k posteli a mám něco v puse takže nemůžu mluvit.

"Jo tohle.. hodně si sebou cukala a křičela tak tě přivázali a dali ti tohle do pusy aby ti nezapadl jazyk... Ale jednu výhodu to má než té pustím si má" měla jsem strach z té přehnané radosti v jeho hlase.

Nemluvil tam jsem upadla do svých myšlenek. Myslím si že k němu taky něco cítím, jak mě líbá je to nepopsatelný zážitek je mi jedno kolik nám je.. ale vím že ho taky miluju ať mi hodlá udělat cokoliv...

Další dílek snad se líbí

- čarodějka