Sedla jsem si a opřela hlavu o strom. Myslím že díky toho že jsem byla tak opilá, jsem za chvíli usnula a nevnímala okolí.

Teplé paprsky slunce mě šimraly na tváři. Vytáhla jsem z kabelky telefon a pokusila se jej zapnou, žádná odezva, obrazovka zůstala stále stejně černá. Je vybitý. Postavila jsem se a o prášila si šaty. Trochu jsem si upravila vlasy.

Alespoň k něčemu byl spánek pod hvězdami, neměla jsem kocovinu. Měla jsem pocit že mi můj mozek chvalně přehazuje všechny hnusné scnénáře.

Nesmím propadnout panice. Takže. žádné auto tu od té doby co jsem přišla neprojelo takže tahle cesta do města nevede. Byla to jen kamenitá cesta, nejspíš pro myslivce.

Zaposlouchala jsem se. Nic. Neslyšela jsem žádné zvuky civilizace, auta, dřevorubce.. nic. Jediné co jsem slyšela byly zvuky lesa a ptáků.

Sbalila jsem igelitu do kabelky, ještě se mi určitě bude hodit. Vydala se na cestu do neznáma. Jelikož jsem nechala v autě boty, jsem nucena jít bosky. Bolí to, nohy mě štípou a jehličí mě bodá do chodidel.

V břichu mi bolestivě zakručí. Mohla bych najít třeba borůvky nebo maliny. Při troše štěstí potkám houbaře.
***
Prodírala jsem se ostružinami. Ostny se mi zabodavaly do kůže a odírali ji. Pro mé štěstí si mi nepotrhaly šaty, pro mé neštěstí ostružiny ještě nejsou zralé. Nejspíš budu o hladu.

Popojdu kousek dál a uvidím mezi keři malé puntikaté prasátko.
Jak nás to učili ve škole. Musím si vzpomenout. Kdyz .. spatříš... Sakra.
"Když v lese spatříš malé prasátko, nohy na ramena dej.
Maminka si pro něj jde"
To znamená.. že musím utíkat pryč protože rozzuřenému divokému praseti v životě neuteču, ještě bez bot a v šatech. Připadala jsem si jako v nějakém pěkně blbém filmu kde se postavy řídí nějakémi básničkami, jenže to nebyl film ale realita.

Dám se tedy jiným směrem než je prasátko.. nechci nic riskovat.

Několik dalších hodin jsem bloudila po lese. Nenašla jsem ani obydlí, ani cestu, ani jídlo. Nic. Jen nohy mě bolely tak že jsem myslela že mi upadnou. Malá část mě stále doufala že za dalším stromem spatřím město, nebo alespoň houbaře.
***
Několik metrů od sebe spatřím menší kopec na který kdybych se vydrápala, měla bych větší šanci rozhlédnout se po krajině a najít nějaký dům nebo řeku.

Na celém kopci rostrou ostružiny. Kopec je prudší než vypadá a velmi špatně se na něj leze. Několikrát upadnu..

Když se konečně vydrápu na vrch, přímo na vršku roste několik keříků borůvek. Na kraji roste i jeden keřík malin.
Sednu si vedle malých keříků a začnu je obírat, borůvky si házím rovnou do pusy. Jsem celá vyhladovělá a vděčná i za to málo.

Už se začínám být plná ale věděla jsem že lepší jídlo v lese nenajdu tak jsem jedla dál.

Břicho už mě tlačilo. Neměla jsem nic do čeho bych si mohla ještě nějaké nazbírat. Tašku jsem musela ušetřit pro něco důležitějšího.

Postavila jsem se na nohy a rozhlédla jsem se. Tak moc jsem doufala že zahlédnu civilizací ale nic. Neviděla jsem ani žádnou cestu či táborák turistů. Daleko před sebou jsem zahlédla asi řeku. Nedalo se to na tu dálku poznat.

Usoudila jsem že žádnou bližší vodu nevidím tak se budu muset vydat na cestu k asi řece. Bez vody už dlouho nepřežijí a navíc se potřebují vykoupat.
***
Už se začalo stmívat a já pořád nebyla u řeky. Už jsem si myslela že to budu muset vzdát a přespat tady ale uslyšela jsem šumění vody.

Rozešla jsem se rychleji a vážně k ní došla. Byla hrozně široká ale nepřipadalo mi že by byla nějak hluboká. Položila jsem si kabelku na větší kámen a zalezla jsem si do vody.

Vážně nebyla tak hluboká. Zítra bych si mohla udělat oheň a vodu převařit. Potopila jsem hlavu pod vodu a otevřela jsem pusu. Voda mi nateklá do pusy a já jí polkla. Byla tak příjemná. Voda mi pomalu smýala prach a špínu z kůže. Párkrát jsem se plýnými doušky napila, čert vem že nebyla převařená.
Než mi do hlavy narazilo něco tvrdého.

Začalo se mi pomalu ale jistě stmívat před očima. Než jsem usnula navždy. Viděla jsem jak mě kláda odrazila do středu řeky. Řeka tady byla hluboká. Proud byl silný. Nemohla jsem se dostat na hladinu. Neohrabaně jsem máchala rukama a kopala nohama, snažila jsem se dostat na hladinu přesto že jsem nevěděla kde je nahoře a kde dole.
Tak tohle je konec?

Voda se mnou začala házet a omlacovat mě o dno. Peřeje.

Tma.

Proud táhl mé bezvládné tělo dál.

Další díl, doufám že se vám líbí. Budu ráda za zpětnou vazbu 💗😉 mějte hezký den

- čarodějka