Na tváři mi rozepl popruh a vytáhl mi tu věc z pusy.

"Co jsi chtěl?" Pokusila jsem se usmat.

Oči mu posmutnělý, přišel ke mě a propletl se mnou prsty. Překvapilo mě že má ruka neucukla a zůstala bylo to asi tím že jsem se do něj zabouchla.

Připadala jsem si jako bláznivá puberťačka kterou oslovil její dlouho léty crush. I když tou puberťačkou jsem byla, ale né tou bláznivou.

"Doktoři zjistili že máš na těle několik oděrek ale neví jak vznikly. Máš zlomenou ruku mysleli si že ti ji zlomil ten taxikář ale nemáš na ruce jeho ztisk... V tom lese si nemohla přežít.. to nejde...A všechno je to moje vina, kdybych.." nedokončil protože jsem mu skočila do řeči.

"Není to tvoje vina, není to ničí vína... Spadla jsem do řeky a tak mám ty oděrky, o jeden kámen jsem si musela zlomit ruku..." Odmlčela jsem se aby to mohl zpracovat ".. když jsem mě řeka vyplavila, postavila jsem si přístřešek, ohniště, obranu.. začala jsem chytat ryby a opékat je, jedla jsem i maliny a borůvky.." dokončila jsem.

Z ohromením na mě hleděl. "To je úžasné" vzdychl.

Nevěděla jsem co říct tak jsem mlčela.
"Nevím co bych bez tebe dělal.. víš nedokážu bez.."  skočila jsem mu do řeči.

Odhodlávám se říct buď tu největší blbost nebo tu nejlepší možnou věc.
"..taky tě miluju" koukal na mě jako na Svatý obrázek.

Jednou rukou mě pohladil po tváři.
"Mohl by jsi mi rozepnout ten popruh?" Porosila jsem ho.

Tak my si tady vyznali lásku a on mě ani nepolíbí? Zbabělec, a to už jsme se líbali tolikrát, i když pravda, ne protože jsme to chtěli.

Rozepnul mi popruhy. Prudce jsem se posadila. Zamotala se mi hlava, ale nevyvedla mě z míry.
"Máš ležet" pronesl ale nijak mi nebránil v tom abych ho chytla za tváře a políbila.

Líbal opatrně ale po chvíli to byla zase ta vášeň kterou znám. Chytil mě za záda a přitáhl si mě blíž k sobě.
Ten vzduch je ale mrcha. Odtáhli jsem se abychom se mohli nadechnout.
"Líbáš jako ďábel a proto tě miluju, Anno"

"Já tebe taky" Tentokrát mě políbil on. Vášnivěji.
***
Už jsem na něm skoro ležela protože už jsem byla příliš vyčerpaná nás to abych seděla ale mé rty byly stále hladové.

Naše jazyky mezi sebou vedly válku, ani jeden nechtěl prohrát.
"Anno..Martine, vy jste..spolu?" Uslyšela jsem mámu s její kamarádkou jak stojí u dveří a s překvapenými výrazy.

Jako dvě střely jsme se od sebe odtrhli. S námahou jsem dopadla na postel až mě ruka bolestivě zabolelo.
"Přejeme vám to ale nechceme být babičky, od 15+ Ano?!"

Martin si upravoval vlasy které jsem mu rozcuchala. Zlověstně jsme se na ně dívali. Naše mámy to pochopily a odešly.

Martin ke mně přišel a chytil mě za ruku. Posadil se na židli. Zhluboka se nadechnoul. "I když to bude těžké.. náš věkový rozdíl a tak... Chtěl bych se tě na něco zeptat .. víš myslím si že si ta pravá i když se ještě moc neznáme.. chci se tě zeptat, budeš se mnou chodit?" Podíval se mi do očí.

Říká se že na první lásku nikdy nezapomeneš, ale netrvá dlouho.

Chci to zkusit... I když mám obavy.

"Víš... Já, nikdy jsem z nikým nechodila a vlastně nikoho ani nelíbala... Ale chci to zkusit.. Ano" ještě jednou si mě přitáhl do polibku.

Další dílek snad se líbí

- čarodějka