Nejdřív maturita, potom prázdniny. Nějak se mi to moc neliší, jelikož neustále nestíhám, takže je už středa a já teprve teď sepisuji první řádky nového zápisku z uplynulého víkendu (nyní už víkendu před víkendem). A víte co... Abychom se zase pobavili – tedy hlavně vy, já už se zasmála, když jsem byla u toho – pojďme se podívat i na náš čtvrteční trénink.

TRÉNINK, ČTVRTEK 13. ČERVENCE

Ne, nechce se mi. Bože, kdyby se mi chtělo tak, jak jen se mi nechce. Trénink se píská na pátou odpo a to se ví, než se všechno pořeší a doladí, máme půl 6. Tedy měli bychom půl 6 a ano to „i" v předešlém slovese je správně, jelikož nám na trénink zavítalo i mužské obecenstvo.

Blíží se víkend a ten se celý nese ve znamení závodů – denních i nočních. Oboje samozřejmě pořádané v Kačerově, jak jinak. A proto je na čase, abychom dali do kupy základnu, která pomalu ale jistě začíná splývat s okolním travnatým porostem. Haha – ne, zas tak zlé to nebylo. Ale... To radši neříkejme těm, kteří prodřepěli pár ctihodných minut nad drny plevele, které nešly ven jinak než krutovládou všemožných nožů – ať už ostrých, či tupých.

Zpátky k akci. Jsem nervózní, strašně moc. Minulý týden jsem to ani jednou neměla v ruce a cítím se jako začátečník.

Omg, ale je to jenom trénink!

Fajn! Takže nevadí, že jsem dala koš až na podruhé a výsledný čas prvního pokusu je 18,20? ... Bez odpovědi. Sklízíme hadice a ti, co nemají zrovna hadici do ruky, tak se jdou prát s plevelem – já si tu hadici vždycky našla, věřte mi, hah...

Ano a máme tu druhý pokus, dámy a pánové – košíček krásně ve vodě, savice spojeny, motor bručí a strojník... Strojník nestíhá. Mašina sice řve, ale voda se dopředu rozhodně nehrne. Místo toho jako nově objevený pramen tryská od boku mašiny z mezery u nedošroubované savice.

Mávneme nad tím rukou, no stane se. Ovšem po pár minutách je to tu zase a já už se musím smát.

„Co tam sakra děláš?" zubím se na Gabi, která je evidentně rozhozená.

„Jsem zakopla," rudne a nechápavě pokukuje po rohu základny.

„Jdeme, jdeme znova," ozývají se holky, „ještě aspoň jednou dáme čas."

Ok, no problemo. Chopím se vypuštěné hadice a nemotorně motám. Slyším za sebou Gábi, jak vysvětluje své škobrtnutí a otočím se na ní.

„No jo ségra, už není čas ztrácet čas," vypláznu na ní jazyk.

HASIČSKÉ ZÁVODY (JIZERSKÁ LIGA) KAČEROV, SOBOTA 15. ČERVENCE

Uf, trochu jsme poposkočili, že? Jo, jo. Trénink byl takový hořko-sladký, no lepší čas jak 17 vteřin jsme z terčů nevydolovaly. V pátek se vařilo o sto šest a teď? Teď bylo na čase ukázat, že na domácí půdě jsme pánem právem my!

Jako první běžela kategorie mužů, jako vždy na denních. Kačerovští kluci měli pěkný čas 17,20, který jim ovšem na stupínky nestačil, ovšem mohli za něj děkovat, jelikož setinu vteřiny po sestříknutí druhého terče jim praskla béčková hadice a byli jsme svědky parádního vodotrysku.

My ženy jdeme třetí v naší kategorii. Jakmile si můžu srovnat nádobíčko, opadá ze mě jakákoli nervozita a mám pocit, že všichni přišli očumovat náš trénink.

No, co naplat, tak jim předvedeme, jak se to běhá...

Rozhodčího skoro neslyším a najednou je tu výstřel. Mám pocit, že jsem pomalá, ale koš se přicucne na savku a hurá do kádě. Než se stačím vzpamatovat z podvodního zážitku, motor už řve. Vzhlédnu a nemůžu potlačit pocit, že je to nějaké pomalé a...

Terče se rozsvítí červeně a než stihnu přesměrovat pohled, už slyším vískat Gábi. Doputuji očima k časomíře a z úst se mi vydere jedno táhlé „JOOO".

16,85, prosím pěkně. Toť náš nový osobáček.

Přichází pátý tým žen. Klárka je půjčená a moje sestra zradila a oblékla dres jiného týmu jako jejich strojnice. Všechno vypadá od začátku dobře, já jsem myšlenkami ještě úplně jinde, což je pochopitelné. I tak se jdu podívat, přeci jen běží moje ségra. Přijdu k dráze akorát, abych viděla, jak se levé proudařce vyškubne hadice z rukou a dál to není moc pěkné...

Motor utichá a najednou je tu až moc ticho. Zdravotníci se srocují okolo zraněné a přes hřiště je slyšet bolestný pláč. Po zádech mi běhá mráz, nevypadá to dobře. A jako vždycky, když se něco podělá, všichni mají za to, že na vině je strojník. To máte asi jako při míčových hrách – za všechno může brankář. Jenže tady to zrovna tak nebylo, ale těžko někoho přemlouvat a...

Pro holčinu si přilétá vrtulník a převáží jí do nemocnice v Praze. Po delší odmlce se soutěž ruší, tedy jen kategorie žen, která se tak anuluje a výsledky jsou neplatné.

Tak na tohle si dám panáka, dámy a pánové. A ten čas, ten si napíšu na pásek, aby nezanikl v nicotě... Co naděláme. Důležité je, aby se dívčina dala dohromady a byla v pořádku. Nejnovější info hovoří pro, takže snad i další zprávy budou dobré.

HASIČSKÉ ZÁVODY (FIRE NIGHT CUP) KAČEROV, SOBOTA 15. ČERVENCE – NEDĚLE 16. ČERVENCE

Noční závody... Tak o těch vám řeknu asi jedno: Nikdy jsem nepochopila, jak totálně nalití kluci dokážou zaběhnout tak luxusní časy, jaké jsou na nočních k vidění. Potom, co jsme s holkami odběhly sport útok, který jsme nedokončily a po chvíli i útok PS-12, což je s těžšími staršími hadicemi a pro všechny týmy stejným strojem s malým výkonem (dokončily jsme v čase 24 vteřin a něco – takový průměrný výkon), jsem se odebrala do stánku s lístečky na jídlo a pití, kde jsem zbytek večera a část rána strávila. Musím říct, že jsem se bavila, vážně hodně.

Každopádně jsem nezapomněla vylézt na útok kluků, a abych pravdu řekla, doslova jsem nestačila zírat. Tak rychlý, plynulý a nádherný útok už jsem neviděla hodně dlouho. Kluci zakončili se 14kových časem a stali se hvězdou večera, po právu. Připsali si tím svůj nový osobáček a po zásluze ho zapili.

Ten víkend byl nabitý. Byl plný dojemných, vtipných zážitků, ale také vážných chvil, při kterých trnula krev v žilách. Pro kluky i holky znamenal osobní rekord – pro kluky oficiální a zapsaný, pro holky neoficiální, nezapsaný, ale stejně podstatný a úžasný.