Seřadili jsme se do dvojic a šli nahoru po schodech. Pan Gagrid ještě řekl :"Čekejte na profesorku Mek Gogagalovou a nezlobte !" No a tak jsme čekali a asi po deseti minutách k nám přiběhla paní profesorka. "Pojďte za mnou do velkého sálu a kdo bude zdržovat, toho sežere pan Gagrid." Všichni raději přidali do kroku.

Došli jsme k velkým dveřím a paní profesorka švihla hůlkou, jenže nedávala pozor a trefila nějakého studenta. Ten se zapotácel a dveře, které se právě otevírali ho schodili ze schodů.
Hrozná smrt.

Vešli jsme ve dvojcích (až na jednoho kluka, kterému dvojce odlétla) do velkého sálu, kde na nás všichni koukali a tak jsme se (nebo aspoň já) cítili velmi divně. V tom někdo řekl :" Hele ! Není to Ysdorf ...vnuk toho černoknězíka Smrdislava ?" A hned na to nějaká holka :" Jo ! Určitě to je on, protože takhle debilně by nikdo jiný nevipadal. A ke všemu smrdí."
Když se všichni už konečně utišili tak vstal nějaký starý páprda, který byl, jak jsem později zjistil podle všeho ředitel. "Vítejte," pronesl pochvíli ,"chtěl bych vás všechny přivítat v novém školním roce. Těm z vás, kteří mě neznáte se představím. Jmenuji se Bambus Bumbal a jsem zde ředitelem a učitelem sexuální výchovy, takže kdyby měl někdo zájem..." paní profesorka Mek Gogagalová si hlasitě odkašlala a přerušila tak proslov pana ředitele. "Oh... jasně... Takže všechny vás varuji, že je přísný zákaz vstupu do růžového lesa plného poníků, ale jestli se nebojíte strašlivé a bolestivé smrti, tak si tam klidně běžte ale pak si nestěžujte. No... a teď k věci ! Meko ujmi se toho já jdu srát." Profesorka Gogagalová počkala, než se pan ředitel dobelhal na záchod a poté začala. "Takže až přečtu vaše jméno, tak si sundáte boty a vystoupíte z řady. Poté si sednete na smradlavou stoličku a nandáte si moudrý pantofel. Ten vás pak zařadí do koleje."
Nějakou chvíli bylo ticho, až po chvíli řekl jeden kluk vedle mě. "To je ale blbost."

"Takže Amanda Hovstetrová !"
Zařvala paní Gogagalová. Amanda si vzala pantofel a ten zakřičel : "Smydljozel !" Amanda odhodila pantofel nasadila si své boty a šla si najít místo. Profesorka říkala pár dalších lidí a pak už jsem byl na řadě já. "Ysdorf Smrdimír... tak hrozný méno...bych se zabila." Zlostně jsem se na ní podíval a hodil po ní své boty. Trefil jsem jí do obličeje. Nasadil jsem si plesnivej pantofel a ten chvíli smrděl na mé noze.
Poté zařval :" Meblbvír !"
Byl jsem šťastný, protožev názvu té koleje je 'Blb' a ihned jsem sinašrl místo u stolu. Jane pak zařadili také do Meblbvíru, poté, co pantofelu vyhrožovala, že ho spálí.

Po pár minutách už zbyl jen poslední kluk. "Drak Vosroj !" Ani si nestihl sundat své boty a pantofel už zařval "Smydljozel !"
Kluk, co seděl vedle mě řekl, že mu bylo jasné, že bude v Smydljozelu, protože je to hajzl a jeho rodiče tam také chodili. Také mi řekl, že z té koleje je většina kozojedů a jeho rodiče prý kozojedi jsou.
No ten kluk bude asi pěkný parchant.

"Jak se jmenuješ ?" zeptal jsem se ho po chvíli. "Donald Wuetherby a můj otec je zástupce ministra Iluzí." Skoro jsem omdlel, jenže bych spadl hlavou do čokoládového dortu a nechtěl jsem ho zničit.

"Tak a sem zpátky. To bylo ale poleno to hovno. No divím se, že hajzl vydržel. Ale teď k hostině !" Řekl ředitel, když se vrátil

Všichni se už vrhli na jídlo, ale pan ředitel ještě dál mluvil. Naštěstí všichni s jídlem přestali a přestali mluvit. "Chci vám ještě říct několik slov. A to : Smrťák. Šepot. Třepeš. Šuk."

Pak se velký sál proměnil na zvěřinec.

***

Wooow !
To chce potlesk !
Po příšerně dlouhé době další šílená část.
Omlouvám se za chyby,kterých bude určitě hrooozně moc.

-1)Seph(1-