Omlouvám se dlouhou pauzu, ale neměl jsem buďto čas, nebo náladu.
No....tak sem přidávám kapitolu opravdu o ničem. Tak snad se bude alespoň kapku líbit.

Přejeli jsme velký betonový most. Všichni studenti z vyšších ročníků nám řekli, že už budeme na místě. Jana vykoukla z okna a pak na mě zavolala "Hej, Ysdorfe pojď se taky kouknout". A tak jsem se přišoural k oknu, které bylo až na druhém konci kupé.

Vykouknul jsem z okénka a viděl jsem Prdavice. Byla to vysoká kamenná budova, jenž měla věže z průhledného křišťálu a zdi posázené nádhernými rubíny a smaragdy. Od Mewilla Shortbottoma jsem slyšel, že to není nic,naproti tomu, co je uvnitř.
Najednou se celý vlak začal třast a ze zadu byl slyšet dívčí křik. Vlak zastavoval. A někoho přejel.

Vystoupili jsme na Prdavickém hlavním nádraží, kde jsme uslyšeli něčí velice hluboký hlas "Prváci ke mě. Prváci ke mě. Pudeme na lodě a přeplujem tohle jezírko". ukázal na velikánské jezero ve kterém plaval žralok. "Mimochodem menuje se Gagrid a sem tady nějakej učitel péče o kouzelný obludy". S Janou jsme nastoupili do stejné loďky a pluli jsme ke škole. Dopluli jsme trochu mokří.
Jakmile jsme dopluli, tak jsem vystoupil první, abych mohl Janě pomoct. Po osušení nás pan Gagrid odvedl do vstupní síně...

--------------------------------------------------

Pokračování příště - možná ještě tento týden.
Snad se vám kapitola aspoň trošku líbila.