Tak se po delší době ozývám s novou Mejmr jednodílovkou!

Snad se bude líbit.

Enjoy!

Lucc 

,,Co řekneš, až si někoho najdeš?"

,,Já a někoho si najít? To spíš hrozí u tebe.." Odpovím a povzdechnu si.

,,U mě? Kdo by mě chtěl?" Zasmál se tomu.

,,Třeba já.." Vydechnu potichu,  ale ty děláš, jako kdyby jsi to neslyšel.

,,Je konec Honzo.." Řekl a se smutkem v očích se na mě podíval.

I když věděl, co k němu cítím, tak to ignoroval.

Měl jsem s tím počítat. Náš vztah nebyl normálním vztahem.

Náš..otevřený vztah měl svá daná pravidla.

Že nebudeme mít nikoho druhého a že až si jeden z nás někoho najde, tak to všechno skončí.

Souhlasil jsem, jenže to jsem nečekal, že se do něho zamiluji.

Já si nikoho nehledal. On asi ano.

Jinak to nemohlo být.

Proč pro mě dělal takové věci, když mi poté oznámí tohle?

To nemá ani kousek soucit? 

Svědomí?

Proč to neukončil hned, co zjistil, co k němu cítím?

Nechtěl být sám? Byl jsem pouze nějaká náhražka, dokud si někoho nenajde?

Dali jsme se "dohromady" hned poté, co jsme se poprvé viděli.

Jak jsi mi napsal, pak i poprvé zavolal..takhle to všechno začalo.

Tolika hodin jsme spolu provolali..

Byl jsem s tebou neuvěřitelně šťastný.

Strávili jsme spolu spoust dní, tolika toho zažili..

Vše, jako kdybych s tebou zažíval poprvé..ten tvůj úsměv mi vždy zvedl náladu.

Jak jsme oba dva odpočítávali dny, kdy zase budeme spolu, jenom ty a já.

Co se stalo?

Už jsem ti nestačil? Nebyl jsem pro tebe dost dobrý, nebyl jsi se mnou šťastný?

Nevím a mrzí mě to.

..

,,Přátelé?" Natáhne ke mě s úsměvem ruku.

,,Promiň, n..nemůžu. Tohle nepůjde. Přeju ti to, buď šťastný, ale beze mě. Já z tvého života právě odcházím. I ty..ty víš, že to nezvládnu, tak se nesnaž.." Otočím se, setřu slzy a bez dalších slov ho tam nechám stát.

Promiň Gejmre...

...........

S výkřikem se probudím, ihned začnu usedavě plakat a rozhlížet se kolem sebe.

Byl to sen? Nebo nebyl?

,,Copak se stalo zlato?" Ozve se za mou a následně se kolem mě omotají dvě silné paže.

,,N..nic..asi jen zlý sen." Vzlyknu a pomalu se začínám uklidňovat.

Ale ten sen z hlavy mi jen tak nezmizí.

Vím, že ten den jednou přijde a ať se budu na to chystat sebevíc, tak to pro mě bude šílená rána.

Pomalu ulehneme zpátky do peřin a pomalu mu vlezu do objetí.

,,Mám tě rád Gejmre."

,,Já tebe taky Honzo.." Vydechne a já stále se smutkem usínám.

Ten strach, že o něho přijdu stejně ve mě bude neustále.

Ale já udělám všechno pro to, aby se tak stalo nejlépe..nikdy.

Snad se líbilo.. :3

Tak brzy zase!

Lucc