Gejmr-
,,Tak už mi to řekni! Proč mi to nemůžeš říci? Slíbili jsme si přeci, že si nic nebudeme tajit!"
Vykřikl na mě Marek a já na místě ztuhnul a pak se na něho podíval.

,,Ale pochop sakra, že ti to nemůžu říct! Už by jsi se se mnou potom ani bavit nechtěl! Víš, jak mě samotnému bylo, když se mi to stalo? Nemůžu ti to prostě říct..." Poslední větu řeknu potichu a snažím se se z toho nějak vykroutit.
Smál by se mi. Moc by se mi smál.
A nebo by se cítil trapně, že chodí s někým, jako jsem já.
Můj život by se díky tomu změnil a já bych s ním nemohl promluvit už ani slovo.
Měl bych to na talíři do konce života.

Flashback-
,,Aaaa prohrál jsi! A víš, co to znamená?"
Že si pujdeš zaběhat."
Ušklíbl se Honza a já padl tváří do dlaní.
,,Sakra.."

,,Nemusíme vědět úplně všechno! Každý má něco, co si vezme doslova do hrobu! Tohle byla ještě moje klukovská blbost!"

,,Blbost, neblbost, já to chci vědět! Co je tak důležitého, že to zrovna přede mnou musíš tajit!" Vychrlí na mě a já se pomalu začínám vzdávat.

Ksa! Proč vždycky musím všechno prohrát? Dokonce i hádky..
Chytnu se za hlavu a s pohledem upřeným do země se rozhodnu.
,,Máš to mít."

Prosinec, pár let zpátky-

,,Gejmr bude běhat, Gejmr bude běhat!" Skotačí kolem mě Honza a já mám v ten moment chuť se jít osobně zahrabat minimálně deset kilometrů pod zem. Ne, minimálně k jádru, nebo až na druhou stranu planety, kde mě nikdo nezná.
,,Kdy?" Zeptám se pouze a Honza se s úsměvem podívá na hodinky.
,,Dvacet minut." Zašeptá a začne se zase smát.
Taky bych se smál, kdybych vyhrál.
Sundal jsem si veškeré oblečení a na nohách mi zůstali pouze ponožky a na sobě jsem měl jenom trenky.
Moje největší nevýhoda byla, že jsem bydlel kousek od centra, takže to bylo ještě horší.
Na trenky si nasadil neopren, přes oči brýle na potápění a do pusy si dal tu trubku na dýchání.
S pomocí kluků, kteří se šíleně smály jsem si nasadil ploutve, do jedné ruky vzal prut na chytání ryb, do druhé malou nafukovací kačenku a mohl jsem vyrazit.
Trvalo dlouho, než jsem se rozhodl vyjít z baráku, ale když jsem vyrazil, už jsem se nezastavil.
Nahoru na kopec, kolem koně a zpátky dolů, odkud potom zamířím domů.

Myslel jsem si, že to budu mít brzy za sebou, ale mýlil jsem se.
Běh v ploutvích do kopce byl děs.  Mával jsem nohama před sebou, jako kdybych byl naprostý magor a do toho se mi lidi smáli, kluci si mě točili a já chtěl brečet.
Nikdy mi nebylo tak trapně, jako v ten den.
Další den jsem se objevil v novinách, kde titulek hlásal.
,,Tak ryby ještě neberou hoši!"
Hlásal jeden blázen v centru Prahy.

A je to venku.
Můj celoživotní trapas, mé největší tajemství, za které se tak stydím.

Marek pouze seděl, celý rudý, a se slzama v očích, jak moc se snažil udržet vážnou tvář.
,,Ted.. teď si ze mě děláš srandu, že ano?" Vyhrkne a první várka smíchu vylezla z jeho rtů ven.

,,Nedělám." Řekl jsem pouze a Markovi ze smíchu začaly téct slzy.

Bylo to na něho moc.
Ta představa byla naprosto dokonalá.
Běžící Gejmr v potápěčské výstroji, kačenkou a prutem v ruce.. To snad ani nejde se nesmát.
,,Já vím, proč jsem se zamiloval do tebe." Vyhrkne Marw a Gejmr se na něho zmateně podívá.
,,Protože většího blázna už není. Se nedivím, že jsi mi to tajil sakra." Vydechne a začne se smát nanovo.
Mírně se usměju a podívám se na Marwa.
Rukou si zajedu do kapsy, kde stisknu malou krabičku s prstýnkem.
,,Ještě tu je jedna věc, kterou jsem ti tajil.." Vydechnu a vyndám z kapsy krabičku přesně v moment, kdy se na mě Marw podívá.

,,Marku..vezmeš si mě?"

Tajemství mělo vyjít včera, ale nějak jsme zapomněly zadat téma.
Snad nevadí a doufám, že se líbilo.
Lucc