Gejmr-

Říkal jsem, že to bude moje, nebo ne?

Říkal jsem ti to naprosto a přímo před tebou, několikrát.

A ty jsi mi na to odpověděl pouhé..

,,Neboj, je mi to jasný."

A co jsi pak udělal?

Vzal jsi mi to.

Opět.

Jsi tak blbej, nebo co?

Já teď nemůžu nic, díky tobě.

Vstal jsem, zamířil k němu a vší silou mu jednu vrazil, až se mu hlava natočila do strany.

Takový vztek jsem měl, když mi to došlo.

,,P..promiň, nedošlo mi to." Zamumlal pouze, s pohledem mířeným k zemi.

,,Nedošlo? A na co jsi v ten moment myslel? Co já mám teď dělat s tvým ubohým promiň? Pomůže mi to nějak? Ne. Nemám tohle rád, ty o tom víš a stejně to uděláš zas a znova."

Znovu se místností ozve zvuk mé dlaně mířené na jeho druhou tvář.

Musím si někde ten vztek vylít.

,,Vážně mě to mrzí, že zrovna ty se zmůžeš na něco takového." Plivnu kousek od něho a zhnuseně odvrátím pohled.

Ani podívat se na něho teď nemůžu.

Slabota tohle.

Kdybych mohl, na místě ho dobiju, že by ani nevstal.

Zaslouží si to.

Takovou hnusnou věc.

Prostě si to přivlastnit a dělat jako by se nic nestalo.

,,Ubožáku..doufám, že jsi se z toho poučil, protože ještě jednou...a trest bude ještě horší."

Pohladím ho po jeho oteklé tváři a smutně se usměju.

,,Stálo to za to?" Zeptám se přeslazeně.

,,Ne.." Zamumlá s pohledem upřeným k zemi.

,,Tak snad je to naposledy.." Povzdechnu si hraně a bez dalších slov odejdu.

Měl jsem tě rád..fakt měl. Ale tohle sis u mě pěkně podělal.

Snad je to naposledy.

Trest by tě jinak neminul.