Honza-

Kam jsi na takovou dobu zmizel?

Říkal jsi mi, že jedeš pouze na dovolenou.

Slíbil jsi mi, že se brzy vrátíš.

Proč jsi mi narovinu neřekl, že to není dovolená, ale že tě tam rodiče poslali?

Že to je léčebný pobyt pro lidi, jako jsi ty?

Uvědomuješ si, že to vyléčit nejde? 

Že už tě nejspíš nikdy neuvidím?

Neuvědomuješ.

A proto tam jsi už tak dlouho.

Proto jsi naivně uvěřil tomu, že to je nemoc, že tě z toho dostanou a že budeš normální, jak to rádi všichni nazývají.

Tohle nemoc není. Tohle jen tak nechytneš někde venku. 

To ani není něco co si člověk vybere.

Tohle už je souzené.

..........

Já si to uvědomil narozdíl od tebe a utekl jsem.

Nebudu žít u někoho, jako jsou oni.

A to si říkají rodiče.

Pche, to tak.

........

Hledal jsem tě. Dlouho jsem se snažil zjistit, kam tě hodili.

A když jsem to konečně našel, bylo mi oznámeno, že už tam dávno nejsi.

Že tvůj pobyt tam trval rok a ty jsi potom utekl.

Kam jsi zmizel?

Kdybych jenom věděl, kde se teď nacházíš bráško..

Hned bych za tebou zamířil.

Byl jsi to jediné, co mi z rodiny zbylo.

Chybím ti?

Jsi šťastný?

Ať je to jak chce, nikdy na tebe nezapomenu.

.......

Vezmu lahev, hodím do toho dopis, který následně hodím daleko do vody a se smutným pocitem v hrudi zamířím zpátky domů.

Už je to tolik let a já stále nemůžu zapomenout..

Snad mi tohle pomůže.