Opět doháním..
Důvod neaktivity- nevyležená nemoc, která se vrátila 10x více a ještě dlouho tu bude.
Enjoy!
Lucc❤

,,Ale notak, Kájoo, neboj." Řekne Martin podnapilým hlasem a přisaje se svému příteli ke krku.
,,Marťo.." vydechne pod náporem  doteku jeho rtů.
,,Nikdo neví, že jsme spolu... a mojí mamce by to nevadilo."

Karel-
Zavrní a já se musím podvolit, protože mé tělo je zavaleno chtíčem po jeho těle.
S velkými obtížemi odemkne dveře, na které mě po jejich zabouchnutí opře.
Ignoruju okolí, do polibku se přidám a za vlasy si ho přitáhnu ještě blíže.

Martin-
Miluju ho. Miluju ho jako nikoho jinýho.
Ať všichni slyší, že miluju Karla Kováře.
Chytnu ho za ruku a div ne tryskem zamíříme ke mě do pokoje, cestou pár věcí spadne, díky našemu nemalému promile v krvi.
Cestou míjíme kuchyň, kde je rozsvíceno a tam sedí mamka s bráchou a div bradu nemají na zemi.
,,Teda..já nemám slov, tohle, že je ten můj uťáplej bráška, nechce se mi věřit." Zasměje se brácha a s úsměvem na tváři se podívá na mamku.
Oba věděli, že to mezi nimi jiskří, ale že až takhle?
****
,,Dobré ráno.." zamumlám s Karlem unisono a naprosto zničeně padneme na židle.
,,Nějaký zničení.." zasměje se brácha a mrkne na mamku, která se uculí.
,,Uniklo mi něco?" Zeptám se a oba dva zaraženě pozoruji.
,,Včera ti uniklo více věcí hele." Začne se smát a já začínám chápat, co tím myslí.
,,Když jste v noci přišli, tak jste byli tak mimo, že jste si nevšimli rozsvícené kuchyně..."
,,No bože.. takhle jste se to neměli dozvědět." vydechnu a hlavou padnu do dlaní.
,,To nevadí." Zasměje se.
,,Nejenže jsme to tušili, ale za boha jsme nevěděli, že jsi takový drak!" Řekne a začne se smát.
,,Blbečku" Praštím ho do ramene a podívám se na Káju, který to pochopí a podá mi ruku, kterou následně obalí v té své.
,,Přejeme ti to zlato."
Vydechne mamka a s upřímnou láskou mě obejme.
,,Děkuju mamko..."
Vydechnu a usměju se s tou největší radostí na Káju.
Miluju ho.

Tak snad se líbilo!
Lucc❤