|KIRISHIMA|
"Miluji tě." Uslyším za sebou zoufalý hlas. Znáte ten pocit, když tahle slova chcete zoufale slyšet? Když máte osobu, která pro vás znamená víc, než pro sebe znamenáte vy sami a toužíte po tom, aby vám dala šanci? Neexistuje chvíle, kdy si nepředstavujete, jak se vám tato osoba zadívá do očí a vyřkne ona dvě kouzelná slůvka, která vám zatají dech, rozechvějí srdce a rozklepou celé tělo? Ze kterých máte v břiše sršně do chvíle, než s danou osobou spojíte rty? A v tu chvíli je na řadě zamrazení, které projede celým tělem až do konečku prstů, jako by vámi projel blesk? Ano, něco takového zná přece každý. I ten, který mi tato slova právě řekl. Otočím se na něj a zahledím se mu do očí.

"Já... se omlouvám, Denki. Já tohle k tobě necítím. Ne k tobě." Zavrtím hlavou a sklopím pohled. Nechci vidět, jeho uslzené oči a zlomené srdce. Stačí mi to doma, když se podívám do zrcadla.

"Věděl jsem to..." Popotáhl a rozběhl se pryč. Bolestně jsem semkl rty a podíval se na jeho vzdalující se záda. Otočím se a rozejdu se domů. Je mi ho opravdu líto. Ale nemohl jsem mu pomoct. Protože tomu, koho miluji já, nesahá ani po kotníky...

...

Doma sebou hodím do postele a zadívám se na kresbu Bakuga, kterou jsem si nalepil vedle ní. "Řekni mi ta slova..." Zašeptal jsem a dotkl se prsty jeho tváře. Pak mi ale něco došlo. Vždyť to byl Bakugo. Jsem takovej debil!! Proč jsem doprdele čekal?!

Ihned jsem vyskočil z postele. "Proč jsem se tak ostýchal a vyčkával, až přijde Bakugo za mnou? Jak bych zrovna po něm mohl chtít, aby udělal první krok? Vždyť i přes svou mužnost je stále emocionálně nevyrovnaný. Díky Denki. Ukázals mi, že musím sebrat odvahu a prostě to udělat." Mluvím si chvíli pro sebe, načež čapnu telefon a napíšu mu.

K: Bakugo! Co si takhle potrénovat spolu? Pokud vím, chceš zesílit svoje expploze

Ani nemusím dlouho čekat na odpověď. Dostane se mi jí už během prvních pěti minut.

B: Zrovna mířím trénovat na pláž, pohni se

Jen se zazubím a rozběhnu se rovnou tam. A je to. Není nic dokonalejšího, než vyznání se v západu sluce za zvuků doznívajících explozí.

|BAKUGO|
Už tu chvíli trénuju, když uslyším "Čau." od známého. Na chvíli přestanu a podívám se na něj. Pohled je jako vždy stejný. Tvrdé a ostré tvary po celém těle. Kirishima. Idiot, který mi neustále pobíhá v hlavě a řve, že nemám chvíli klid.

"To je dost že jsi tu. Připraven na odpal?" Zeptám se podrážděně a natáhnu proti němu obě ruce, připraven vypustit explozi.

"Počkej počkej! Nejdřív mi ukaž, cos mezitím natrénoval." Usměje se široce a odhalí tak jeho žraločí zuby. Jako vždy mě fascinuje, že je má tak od přírody. Ale nejspíš to bude souviset s genetikou quirku nebo tak něco. Udělám, jak řekne a ani nemrkne, už je v zemi poměrně velký kráter.

"Teď jsi na řadě ty." Zamračím se a opět namířím na něj. Chci ho rozbít na kusy, aby mě už nemohl otravovat. Když zemře, tak určitě zmizí.

"No... Hele a můžem si ještě promluvit?" Zeptal se a podrbal se na zátylku.

"Ale dělej." Zavrčím a dám ruce podél těla.

|KIRISHIMA|
A je to tady. Moje chvíle. Udělám krok vpřed, ale radši ze zastavím, když proti mně zase napřáhne ruce. "Klid klid." Zasměju se a přemýšlím, jak začít. "Už jsi někdy někoho nemohl dostat z hlavy? Přemýšlel, co teď asi dělá a jestli by ti třeba každou minutu nenapsal?" Zeptám se ho. Jeho výraz nevydá ani za jediné slovo. Vypadá i jako by mne ani nevnímal. Takže pokračuji. "Já go tak mám. A osoba, která mi uvízla v hlavě, jsi ty. Bakugo, já tě miluju." Dostanu ze sebe nakonec.

|BAKUGO|
Když začne mluvit, nechce se mi tomu ani věřit. Proč právě popsal můj stav? Počkat, cože to řekl? Že to jsem já. Zamračím se. "Neznám význam těch slov, cos právě řekl. Nebudu je proto nijak brát v potaz." Odseknu pak příkře a znovu na něj namířím.

"Počkej! Nech mě ti je ukázat!" Křikl Kirishima a já cítil, jak se mi krev lehce nahrnula do tváří. Co to jako má bejt za divnou reakci. "Fajn." Kývnu a zase spustím ruce.

|KIRISHIMA|
Moje chvíle právě nadešla. Moje chvíle s Bakugem, i kdyby měla být jediná v životě. Nepropásnu to! Okamžitě dojdu až k němu, chytnu ho za bradu a spojím naše rty. A byl tu on. Ten elektrizující pocit projíždějící skrz celé tělo. Přesně ten pocit, který jsem toužil poznat už dlouho. Doškal jsem se. 

Po chvíli se odtáhnu. "Cítil jsi to? Tu elektrizující, ale příjemnou vlnu celým tělem?" Zeptám se zvědavě. Chci to vědět. Potřebuji to vědět. Musím to slyšet!!

|BAKUGO|
Ten polibek bylo něco... Neskutečného. Bylo to přesně tak, jak řekl. "Jo. To je ta láska?" Zeptám se nevrle. Kirishima se v tu chvíli rozzáří.

"Ano! Ano!" Vykřikne šťastně a pevně mě stiskne v objetí. Nejprve ho chci od sebe odstrčit a odbouchnout až na druhou stranu města, ale pak si uvědomím, že to vlastně ani nechci. Že by mi ten kontakt i chyběl. "Miluji tě Bakugo. Tolik..." Zašeptá a znovu mě políbí. Tentokrát se pokusím i do polibku zapojit. Nic moc to teda ale nebylo.

"Pořád tomu úplně nerozumím. Ale nechám tě mi to vysvětlit. Protože jsi uvíznul v mojí hlavě a chci se toho zbavit. Takže když tomu porozumím, budu vědět, jak to napravit." Řeknu nakonec podrážděně a konečně ho od sebe odstrčím. Idiot jeden.

"Jasně. Spolehni se. Pomohu ti rád." Usměje se a už se konečně pustíme do toho tréninku.

...

Uběhl asi měsíc od chvíle na pláži. Kirishima se mnou trávil každé odpoledne. Nejprve jsme pouze trénovali, ale pak mě začal zvát i na různá další místa a snažil se mi vysvětlit, co to vlastně slovo "Milovat" znamená. 

Dnes mám s ním další schůzku. Už tomu rozumím. A už přesně vím, co chci. Chi jeho. Každý den mi nezapomněl zopakovat, co ke mně cítí. A čím blíže mi to ukazoval čím více času jsme spolu trávili, tím více jsem si uvědomoval, že já to cítím také. A že bez něj už nemůžu být. Chci mu to dneska říct. Jsem hrozně zvědavej na jho reakci.

Je půl sedmý a máme zase sraz na pláži. Je to podle mě nejvhodnější místo, kde mu to oznámit. Tady to začalo, tady to vyvrcholí.

"Bakugo? Vypadáš dneska nějak zamyšleně." Šťouchl do mě Kirishima se smíchem. Jen ho probodnu pohledem a pak se podívám na nebe. Cítím, že se mi do tváří hrne červeň. 

"Kirishimo." Řeknu a podívám se na něj. "Miluju tě." Řeknu rovnou a mám barvu jeho rudých vlasů. Mohl bych se bát jeho reakce na má slova, ale vím, že se nestane nic zlého. On mi je přece opakoval každý den.

|KIRISHIMA|
On to řekl! ON! TO!! ŘEKL!!! Nemůžu uvěřit vlastním uším. A jak se u toho rozkošně červená... Je to jasný. Okamžitě udělám krok, který nás dělí od sebe a hladově se mu vrhnu po rtech. Do polibku vložím svou lásku a vášeň, kterou cítím. Miluji ho a on mě. Nemůže být nic lepšího.

Polibek prohloubí a já jej chytnu za ruku, načež si propleteme prsty. Odtáhnu se a zadívám se do jeho očí. "Já jsem tak rád Bakugo. Taky tě miluji. Nezměnilo se to a nezmění." Povím a opět ho políbím. Tady to konečně začíná...

Tak a ship Kiribaku done. Je to jedno z mých OTP. Doufám, že se líbilo <3