Seděla jsem na střeše Starkovy zrenovované budovy, kterou nově pojmenoval jako A tower a které se stalo základnou jejich týmu, všichni buď byli zalezlí ve svém pokoji (popřípadě laboratoři hehe) nebo na misi, a já? Seděla v dešti na střeše ze které jsem mohla jednoduše skočit...paráda co?

,,Nastydneš pokud budeš sedět v tomhle mokru a chladnu.'' Ozval se za mnou hlas a já se za ním s nezájmem otočila, Steve Rogers, slavný Kapitán Amerika a ikona celého národa stál kvůli mě v dešti, voda mu kapala na jeho triko což mu vyrýsovalo jeho břišní svaly a ne, nebylo to sexy, zažila jsem i víc hot chlapy.

,,Hm, stane se no, to už je problém budoucí Rebeccy, vy byste měl jít spíš dovnitř kapitáne, co se s Amerikou stane až její miláček ochřadne?'' Zeptala jsem se výsměšně abych mu dala najevo, že chci být sama, jenže to zřejmě nepochopil a přisedl si ke mě, bóže proč v tom týmu jsou tak všichni otravní?

,,Hele, vím že nás zrovna nemusíš, a že jsme ti proti srsti, ale chci zakopat válečnou sekeru, sice nemůžu mluvit za celý tým, ale chci mluvit za sebe, dobře?'' Natáhl ke mě ruku a myslel si že ji radostně příjmu, budeme nejlepší kámoši a potom spolu všichni budeme zpívat disneyovky do západu slunce, to se ale pletl hošánek.

,,Nevěřím ti, nevěřím ani jim a nevěřím nikomu na téhle planetě, vy lidi umíte jen jediné, zmanipulovat a zradit, k tomu jste už byli stvořeni, takže ne, žádné příměří s tebou neuzavřu, protože by se mi to ledatak zase vymstilo.'' Řekla jsem mu chladně do tváře a zase začala sledovat ulice pode mnou.

Steve dal ruku pryč a chvíli jsme tam seděli v tichu, jediné co šlo slyšet byly zvuky aut pod námi, ale chrabrý rytíř se zřejmě rozhodl ještě zabojovat o mé srdce, fuj.

,,No a, co ty? Co tvá minulost? Říkala jsi že jsi s Howardem pracovala na séru.''

,,Noo ne přímo pracovala, na něm přece pracoval ten doktor...eeehhh...no prostě ten doktor kvůli kterému jsi se dostal na vojnu, já s Howardem jsme to sérum jen...prozkoumali, a řeknu ti, byly tam fakt zajímavé složky, kvůli tomu se mě pak snažila Hydra dostat.''

Svěřila jsem se mu a on na mě stále zíral, nic neříkal, mlčel a pohledem mě přímo skenoval, bylo to až děsivé. ,,A dostali tě?'' Zeptal se a já se krátce zasmála, ach jak ten byl hloupý.

,,Samozřejmě že ano, mučili mě, dávali mi něco jako séra pravdy, byli opravdu zoufalí když nic se mnou nehlo, potom když mě to přestalo bavit, jsem je všechny co mě drželi zabila a celé to tam spálila.''

Steve chápavě pokýval hlavou a asi bychom pokračovali v tichu, kdybych si prostě nedala říct a nezačala s ním zas mluvit, bože co se to se mnou dělo?

,,Možná si mě nepamatuješ, ale už jsme se viděli, tenkrát když jsi ještě začínal jako hubené vižlátko, tenkrát jsem se jmenovala Bethany, měla jsem krátké černé vlasy a...''

,,Tak to ty jsi Bethany? Já si říkal že jsem tě už někde viděl, ale nemohl jsem si vzpomenout na jméno.'' Přiznal se a já se chtě nechtě pousmála.

,,Jo no, stává se, když si každých třicet let měníš jméno a identitu, těžko se to všechno zapamatuje.''

,,Moment, tvoje jméno není Rebecca? Tak kdo teda jsi?'' Opět se zeptal a já se zamyslela, kdo vlastně jsem? Musela jsem se opět podívat do minulosti, do daleké a skoro zapomenuté minulosti, tam kde to všechno začalo.

,,Mé pravé jméno je Alva, pocházím z Rumunského klanu Vikingů, naše vesnice se nacházela poblíž Rumunských hranic, nebyla to nějak velká vesnice ale zato to bylo bezpečné místo k životu, teda to si aspoň moji rodiče mysleli.

Má rodina byla početná, matka byla ve vesnici nejlepší léčitelka, otec se živil jako lovec a bojovník, taky nejlepší v oboru, žádná kořist mu nikdy neutekla a žádný nepřítel nikdy neunikl živý, ale oba byli velice laskaví a milující rodiče.

Taky jsem měla sourozence, staršího bratra Hodana, pak jako další byla Xenia, nádhernější bytost bys nikde nenašel, její vlasy byly sametově jemné a husté, ve vesnici vlastně nejžádanější na vdavky, pak jsem byla já a nakonec dvojčata, sestru Ymir a bratra Yrim, jak říkám, velká a šťastná rodina.

Všichni sourozenci jsme od sebe měli velký věkový rozdíl, jelikož my měniči můžeme mít děti jednou za pět nebo deset let, aby jsme nebyli moc nápadní kdyby nás bylo víc v jednom klanu, ale to teď není podstatné.''

Steve mi celou dobu naslouchal, mlčel a jen chápavě občas přikývl, ale jinak mi věnoval celou dobu pozornost, bylo to...milé.

,,Jak jsem již řekla, žili jsme ve vesnici, no a jak to tak bývá, ve vesnici žijí lidé, byli jsme tam jediní Měniči takže jsme si museli dávat pozor aby nás případně nikdo neviděl se proměnit, ale já jsem udělala jednu zásadní chybu...zamilovala jsem se.''

Řekla jsem a stále se dívala do dálky, oči mě začaly šíleně štípat, hlava mi najednou létala z jedné vzpomínky do druhé, bolelo to, ale nemohla jsem skončit, mluvilo to ze mě samo od sebe.

,,U nás byl jeden kluk, Cole, syn náčelníka, byl to kluk co měl nejen svaly, ale i mozek, a to se mi nejvíc na něm líbilo, dlouho jsem se přesvědčovala že ho oslovím, ale nakonec to udělala nějaká holka, a to se mi nelíbilo.

Bylo mi patnáct a bláznivě zamilovaná, no a abych se dostala ke klukovi mých snů, jsem se musela zbavit konkurence, tak jsem si od jedné drbny zjistila že večer mají mít ti dva schůzku, počkala jsem si na tu holku...a zabila ji, byla to má první oběť, které do teď lituju.''

Vzpomněla jsem si na Kareynin výraz, ten strach v jejích očích přetrvával i po její smrti, a ten výraz mě do teď strašil ve snách.

,,Odtáhla jsem ji za vesnici a vzala si na sebe její podobu a vydala se na místo kde se ti dva měli setkat, ikdyž jsem věděla že ve skutečnosti nešel ven se mnou, využila jsem každého momentu strávený s ním, a asi ti nemusím vysvětlovat co se ten večer dělo ne?''

Steve se na mě jen chvíli nechápavě díval, nevěděl co tím myslím, ale pak se zarazil, zrudl a rychle svou hlavu otočil jinam, já se pouze uchechtla a pokračovala.

,,Když jsme se vraceli zpět do vesnice, jelikož jeho dům ležel mimo vesnici uprostřed lesa, byla jsem šťastná, byla jsem s klukem svých snů a nikdo mě neviděl při mém hříšném činu, tedy, to jsem si aspoň myslela.

Co jsme se přiblížili k vesnici, už z dálky jsem cítila kouř a křik, utíkali jsme tak rychle jak jsme jen mohli, a když jsme dorazili, vesničani táhli mou rodinu na hranici.

Všichni už byli spoutání na kůlech, já jsem se rozeběhla a zabila každého kdo se mi postavil do cesty, jenže když jsem se k nim dostala, oheň už pod mou rodinou hořel, matka z posledních sil zakřičela ať uteču, tak jsem utekla, další den jsem se vrátila v jiné podobě abych viděla ohořelá těla mých rodičů a mých sourozenců, do teď mě straší pohled na dvě ohořelá těla mých mladších sourozenců.''

Dopověděla jsem a opět nastalo tíživé ticho, cítila jsem Stevovy pochmurné pocity, nedivila bych se mu, zabila jsem svou rodinu takže by bylo jen logické kdyby mi to teď vyčetl.

,,Nebyla to tvoje vina, to co se stalo.'' Řekl a já na něj překvapivě pohlédla, ani jsem si neuvědomila že brečím dokud mi neutřel prstem slzy, já jeho ruku odstrčila, vstala a celá zmoklá jsem se vrátila dovnitř, mezitím už přestalo pršet a na obloze šly vidět červánky zapadajícího slunce, večer jsem měla noční můry, ale jen kdybych věděla že bude hůř, nikdy bych nic Stevovi neříkala.