Když jsme se s Lokim stali přátelé...tedy spojenci, co to plácám, my dva a přátelé? Blbost, znala jsem ho jen měsíc a půl, nemohli jsme být přátelé, spíš něco jako...společníci ve zbroji, tak.

No, potom co jsme...uzavřeli pakt, byl svět o něco méně hnusný než když jsem byla sama, byla s ním legrace, to jsem musela uznat, byl taky chytrý a mazaný, takže vždy vymýšlel ty nejlepší možné strategie jak někoho napálit.

Třeba teď jsme měli plán odejít z Toweru se trochu jít pobavit do ruchu města, ani jeden z nás v tom novodobém městě toho moc nezažil (kromě té nechtěné invaze), a tak jsme se rozhodli že když nám to nedopřejou Avengers, dopřejeme si to sami.

,,Tak jo, připravena?'' Zeptal se Loki a já přikývla, zjistili jsme si kdo z Avengers se právě v Toweru nachází a kdo ne, aby to bylo co nejvíc věrohodné, museli jsme si dokonce zjistit jejich nejčastější rutinu co dělají, skoro všichni byli pryč kromě Steva, Tonyho a Bruce.

Tony byl v dílně, jako obvykle, Bruce v Laboratoři hlídal Thora a Steve cvičil, takže to pro nás mělo být snadné, takže náš plán zněl takhle:

Naše sledovací zařízení, které jsme oba měli na našich kotnících, jsme sundali jen u Lokiho a nechali ho v jeho pokoji, ten můj jsme nechali pro případ nouze stále na mém kotníku. Loki se měl proměnit díky své iluzi a dostat nás bezpečně pryč z Toweru, až bychom byly venku, sundali bychom mi ten sledovač a šli někam pryč. Takový byl plán, a doufali že vyjde.

,,Tak fajn, jde se na to.'' Řekl Loki, proměnil se ve Steva a vedle sebe jsme se začali probojovávat k výtahu, bylo to celkem snadné, dokud jsme se nedostali k našemu cíli, ale zrovna v ten moment se před nami objevil Tony s kafem v ruce.

,,Ale, Steve, tebe jsem tu nečekal, myslel jsem že trénuješ...a ještě tu jsi s ní.'' Pokývl hrnkem ke mě, ze kterého se následně napil a střídal pohledem ke mě a k Lokimu.

,,Ano, trénoval jsem, jenže pak mě u toho začala Rebecca otravovat že se tu nudí a že chce na vzduch, mezi lidi a tak, doufám že to nevadí, když budu poblíž já.''

Řekl nacvičenou lež a usmál se, Tony ho chvíli pozoroval, pak se podíval na svůj tablet a pak zpět na nás.

,,A toho druhýho sebou nebereš?'' Loki nedal na sobě nic znát, jen zavrtěl hlavou a zarputile mlčel, Tony jen pokrčil rameny a obešel nás.

,,No, pokud na ni fakt dáš pozor, tak fajn...ale použij aspoň ochranu, kdyby něco.'' Mrkl na něj a odešel, já se jen praštila do čela a Loki na mě nechápavě pohlédl.

,,Ochranu?''

,,Prostě pojď.'' vzala jsem ho za zápěstí, dotáhla ho k výtahu, přivolala ho a když se s cinknutím otevřel, dostrkala jsem ho dovnitř a odjeli jsme dolů.

Když jsme se dostali do hlavního podlaží, vystoupili jsme a už jsme se blížili k hlavnímu východu, a konečně, po dlouhé době, jsem byla venku v ulicích, bez pout, bez ničeho, prostě svobodná.

,,Wooohooo, panejo, konečně, ty kokso, počky počky musím se nadechnout toho klasického New Yorského vzduchu.''

Řekla jsem, lehce se rozkročila, pořádně nasála ten vzduch...a myslela že hodím šavli.

,,No fuj, je to ještě horší než před lety, je to prostě smrad kanálů, asfaltu, moči a stánků s hotdogy, akorár zpětinásobenej, ble.''

Oklepala jsem se, podívala se na Lokiho a začala se nekontrolovatelně smát, Loki, který byl už ve své podobě, se na mě jen díval a přemýšlel, čemu se tak debilně směju.

,,No to je jedno, sundej mi tu kravinu z nohy, už mě to začíná svědit, a změn si image, takhle tě po městě pozná každej.'' Řekla jsem mu a nastavila mu mou ladnou nožku, Loki jen obrátil oči v sloup, jedním pohybem mi sledovač strhl a já se ihned začala na kotníku škrábat, bože to byla taková úleva.

,,Tak fajn, a teď k tomu tvému vzhledu...hmmm...chtělo by to něco víc... Midgarďanskýho...zkus si dár na sebe nějaké rifle, triko a džínovou bundu, to by k tobě ladilo.''

On jen ns mě pořád hleděl, jak nějakej stalker, tak jsem se plácla opět do čela, vytahla mobil a na fotkách mu ukázala co si má vyčarovat.

,,No a radila bych ti pohnout, nebudu stát před Towerem celý den a čekat, než na nás přijdou.'' Nařídila jsem mu, za což se netvářil moc nadšeně, ale já se zas naproti tomu tvářila dost vážně, takže asi pochopil že není dobrý napad mi odporovat, chytrý to hoch.

Když udělal co jsem mu řekla, úctyhodně jsem zakývala hlavou a tvářila se při tom velice hrdě. ,,No vidíš jak jsi šikovný když chceš, je z tebe skutečný krasavec...no ale teď už pojď, půjdeme to tu prošmejdit dokud nás to nepřestane bavit.''

Čapla jsem ho za ruku a začal náš den plný zábavy, oba dva jsme vlastně poznávali to co se za tu dobu změnilo, nebo aspoň já, byli jsme nakupovat všelijaký serepetičky z mojí vip karty, nakoupili jsme si hodně sladkého, slaného i pálivého, prostě od každého něco, a zdálo se že si to i Loki užíval, a to, mi z nějakého důvodu, dělalo dobře.

Nakonec jsme zakotvili u jednoho mola na lavičce, v ruce jsem držela popcorn a s Lokim jsme živě diskutovali o tom dětském loutkovém představení ve stylu Harryho Pottera.

,,Já ti říkám, že čarovat pomocí hůlky je nesmysl, takhle magie nefunguje, celé to představení byla jedna velká urážka magie.'' Bránil si svůj aegument Loki a naštvaně si dal pražené oříšky, které si prostě vydupal abych to koupila, do pusy.

,,A proto jsi musel na toho nevinného loutkaře pokřikovat a nadávat mu do buranů? Chudák chlap byl z tebe úplně zmatenej jak si na něj seversky křičel, rozuměl ti ledatak nula nula prd slova.''

Odvětila jsem mu na to a hodila na něj kus popcornu, pn na mě jen s otevřenou pusou civěk a nevěřil že jsem si tohle na něj mohla dovolit.

,,Chceš válku Midgarďanko? No tak dobrá, do boje! Haťaaa.'' Zakřičel bojový pokřik a obs jsme na sebe začali házet jídlo, holubi se k nám začali slétávat a jíst naše odhozené pochutiny, to jsme však nevnímali a smáli se tam jak pominutí, naštěstí už byl večer a tak moc lidí kolem nebylo.

Když jsme už neměli munici, sedli jsme si zpět na místo a hleděli na řeku Hudson, která svou hladinou odrážela světla pouličních lamp, bylo to nádherné.

,,Loki?'' Oslovila jsem ho a on se na mě otočil.

,,Mám jednu otázku...'' Řekla jsem a toho očividně začalo víc zajímat, protože se ke mě víc natočil.

,,Kdybys mohl, změnil by si svou minulost?''

Vyslovila jsem to co mě zajímalo a Loki chvíli mlčel, přemýšlel o tom co tím myslím, a proč se ho najednou tak ptám.

,,Proč to chceš vědět?'' Zeptal se naopak zas on, já k němu natočila pouze hlavu a lehce, přesto zákeřně se usmála.

,,Protože já ano, vím jak toho dosáhnout, ale k tomu budu potřebovat jednu věc.''

Naklonila jsem se k němu, přímo k jeho uchu, tak blízko jako bych mu ho chtěla políbit, jsem slabě, ale přesto rázně, řekla:

,,Potřebuju tebe Loki, respektive,  potřebuju tvou krev.''