Rieux
Bylo to jako mrknutím oka, jednu chvíli jsme stáli v té vodě plní zmatků a najednou jsme byli v laboratoři, já držela misku s protijedem nad Thorem a Loki na svého bratra starostlivě hleděl, ikdyž se to snažil zamaskovat.
,,Opravdu to bude fungovat?'' Zeptal se Tony a spolu se všemi sledovali mé pohyby, i po takové době soužití mi nikdo z jich nevěřil, tedy...až na jistého modroočka.
,,Touto otázkou jsi urazil mou matku a práci všech bylinářek, radím ti abys byl zticha a nechal mě pracovat, jinak se naštvu.''
Tony ztichl, já se nadechla, vzala do dvou prstů mast a začala mu kreslit obrazce na čelo, při tom jsem zaříkala slova rituálu:
,,Må mine ord helbrede deg,
Denne salven må lindre deg,
La ham legge til side smerten din,
og lyste opp disse mørkets skygger.''
Odložila jsem prázdnou misku na vozík a prohlédla si všechny runy na bohově těle, namalovala jsem mu je na čelo, na srdce a na hruď strom života.
,,Dobře, teď jen musíte čekat, vidíš Nicku? Nelhala jsem, teď chci abys mi dal nepodmínecnou svobodu a smazání mého rejstříku z tvého hledáčku.''
Fury stál ve futrech laboratoře, s pohledem tvrdým jako kdyby měl zácpu a mračil se, uměl ten chlap něco jiného?
,,Nevidím Thora zatím vzhůru, jak si můžeme být jistí že to není jedna z tvých lží?''
,,Ach u svatý ančovičky to neumíš být trochu trpělivý? Už dávno to začalo zabírat, úplné zahojení bude trvat tři až čtyři hodiny, nemůžeme to uspěchat, takže když dovolíš, chci ty pouta dolů.''
Natáhla jsem k němu ruce, které jsem měla spoutané dlouhými elektrickými řetězy, aby se mi líp pracovalo, a neklidně podupávala nohou o podlahu.
,,Dokud se Thor neprobudí, svobodu ti nedopřeju, na to ti až tak nevěřím.'' Zavrčela jsem a vrhla se na Furyho, jenže najednou mnou projela elektřina a já s křikem klesla na koleno.
,,Klid tygřice, nechceš abychom tě dali do klece ne?'' Řekl posměšně Tony a zamával s ovladačem před sebou.
,,Já...nejsem...zvíře...'' Řekla jsem ztěžka a podívala se po všech v místnosti, všichni se na mě dívali spatra, jako na nějaké zvíře v zoo, až na Lokiho a...zase ty modré oči.
,,Možná že ne, ale skutečně tomu věříš?''
,,Tony, nech toho, vypni to.'' Nařídil mu Steve a Tony jen s povzdechnutím poslechl, já se konečně nadechla a promnula si zátylek, odkud šel výboj, ach, tak oni mi tam stihli implantovat i elektročip, ti sráči.
Když jsem se dostatečně vzpamatovala, odkulhala jsem ke dveřím, odstrčila Furyho stranou a šla pryč, prostě jsem šla dokud se mi nepodlomily nohy a já nespadla, zase.
,,Hej, jsi v pohodě?'' Přiběhl ke mě Steve, pomohl mi vstát a já se rychle opřela o zeď, protože jsem cítila že normálně bych stát nedokázala, a moje hrdost mi nedovolovala se na další pomoc zeptat Steva.
,,Jo, v pohodě, jen je tady ten problém že mám v sobě podělaný čip, mám spoutané ruce a nemůžu pomalu ani chodit, fakt se mám skvěle.'' Vyprskla jsem na něj a zavřela oči.
,,Dej mi ruce, sundám ti to.'' Požádal mě a já k němu ne příliš ochotně ty ruce natáhla, vytáhl nějaký čip, přejel jím u řídícího panelu a řetězy spadly na zem, začala jsem si okamžitě třít zápěstí a dívala se pod sebe.
,,Díky.'' Řekla se a po chvíli se podívala na Steva, jeho oči byly té nejmodřejší barvy, jakou jsem kdy viděla, když jsem si uvědomila co se děje, už byl Steve ke mě nakloněný a líbal, překvapivě jsem mu polibky oplácela.
Když jsem při tom měla zavřené oči, viděla jsem Alekiho, hněval se, křičel na mě co to dělám, obviňival mě že ho už nemiluju, nemohla jsem to vydržet a tak jsem Steva odstrčila a dala mu facku, kterou jsem mu ani dát nechtěla, ale moje ruka rozhodovala za mě.
,,Sakra co to děláš? Co to dělám já? Ahhh, vy chlapi nevíte kdy toho nechat co? Nebo za to můžu já? Bože vždyť už ani nevím co to říkám!''
Byla jsem zmatená, křičela jsem na chudáka Steva...moment chudáka? To on mohl za mou zmatenost, rozhodně to nebyl žádný chudák! Celá jsem se třásla, v hlavě totální bordel, ve které se mi střídaly obličeje Alekiho, Steva a Lokiho.
,,Hele já se omlouvám já, nechtěl jsem...'' Omlouval se Steve a už ke mě natahoval ruku, jenže já ji hřbetem odsrčila stranou, stále zmatený Steve ji stáhl k boku.
,,Nešahej na mě! Už na mě nikdy nešahej, nemluv na mě, nech mě prostě na pokoji!'' Zase jsem křičela, proč jsem to vlastně dělala? Loki mě taky políbil ale nedělala jsem u toho žádné scény, možná byl problém ten že Stevovi jsem pusu oplatila.
S hlavou plnou myšlenek jsem radši odklopýtala pryč, pryč od Steva, od zbytku Avengers co na nás od okamžiku co jsem začala křičet pozorovali, určitě se tomu museli smát, a Tony si to jistě natáčel, jak já jsem všechny v ten moment nenáviděla, ale nejvíc sebe že jsem to dopustila.
Zavřela jsem za sebou dveře od mého pokoje, sjela jsem po nich a začala zrychleně dýchat, zase jsem měla záchvat paniky, v hlavě to víc zhoustlo, víc hlasů, víc tváří.
Neviděla jsem že se mi do pokoje dostal Loki, nevnímala jsem jeho uklidňující slova, jeho doteky když si mě k sobě přitáhl, hladil mě po vlasech a stále šeptal jemným hlasem slova útěchy.
Mlha postupně ustupovala, hlasy utichaly, tváře mizely, a slzy vysychaly, kdy jsem vlastně začala brečet? Pustila jsem Lokiho paži kterou jsem mu asi drtila, ale nijak si bůh nestěžoval a začala se pomalu dávat dohromady.
,,V pořádku?'' Zeptal se Loki a já stroze přikývla, ještě chvíli jsem seděla na zemi a utlačovala zbytek mlhy v mé hlavě, než jsem prstem ukázala k posteli.
,,Mám tam tašku s věcmi, podej mi ji.'' Loki vstal, došel k posteli a vzal tašku, kterou mi hodil a já ji obratně chytla, pak se na Lokiho naštvaně podívala a radši zkontrolovala jestli se nic z těch věcí nerozbily.
,,Řekla jsem podat, ne hodit jak nějakej podělanej míč.''
,,Jen jsem chtěl vyzkoušet tvé reflexy.''
Nekomentovala jsem to, vstala jsem a vzala si bundu co jsem měla nachystanou na židli, pak si dala na záda batoh a přitoupila k Lokimu.
,,Musíme si pohnout, nemáme moc času.'' Loki přikývl, natáhl ruce před sebe a po chvíli se kolem nás oblepila zelená mlha, jeden moment to kolem nás jen zářilo a v jiný moment jsme stáli na zelené pláni, pod kterou se rozléhala malá vesnice.
,,Jsme tu, teď se musíme vydat do támhle toho lesa, jo a kouzla v něm nefungují, musíme počkat až budeme v jeskyni.''
Ukázala jsem na les a pomalu jsme tam zamířili, Loki byl celý nesvůj z toho že nemohl kouzlit, hold to musel vydržet.
,,Je překvapivé že o tomhle místě toho tolik víš.'' Řekl Loki a já mlčela, teda, jen chvíli než jsem se na něj otočila.
,,Už jsem tu totiž byla, překvapivě, jinak bych o té jeskyni asi nemohla vědět že?'' Bez dalších řečí jsme vstoupili do lesa a pomalu se blížili k našemu cíli.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro