Cesta byla dlouhá a na můj vkus až moc mrtvá, tíživé ticho se neslo v autě celou cestu do mého domova, který jsem nenavštívila jedenáct let.

Jeli se mnou Clint a Natasha, proč tito dva mi bylo záhadou, on byl jen nějaký lučištník a ona ruská špionka co by mě dokázala zabít pouhým mrknutím oka.

Právě jsme se nacházeli v nejvylidnatější části Kalifornie, kde žilo jen pár  desítek lidí, ne víc než padesát obyvatel, proto pro mě bylo velice výhodné tam založit mé sídlo, které se nacházelo v nejvyšším bodě v celé části, a které bylo co nejdál od lidí.

Seděla jsem na sedadle spolujezdce a pozorovala cestu před námi, místo asfaldu ji nahradila obyčejná prašná cesta, za volantem seděla Natasha a Clint za námi mě bedlivě pozoroval, nechápu proč vždyť jsem jim nic nemohla udělat, když jsem měla spoutané ruce.

,,Tady zaboč.'' Nařídila jsem Natashe a ukázala jí na cestu, která vedla do lesa, Tasha po mě hodila nechápavý pohled ale poslechla a zabočila doleva, po chvíli se cesta začala zvedat do kopce, do velice prudkého kopce, kdyby to byl nějaký starý šunt nezvládlo by to, ale tohle bylo auto S.H.I.E.L.D.U., takže to v pohodě zvládlo až před branami naší vily.

,,Páni.'' Vydechli Clint s Nat současně když viděli co za budovu se to za bránou nachází, byla to přesná kopie Kramářovi vily v Praze, ten styl té stavby se mi líbil tak moc, že jsem se rozhodla si to postavit i zde v Americe, musela jsem se ušklíbnout jejich výrazům.

,,Ty jsi docela bohatá když si můžeš dovolit žít v takovém luxusu nemyslíš?'' Řekl omámený Clint a já jen pokrčila rameny.

,,Možná, za ta staletí jsem dokázala nashromáždit nějaké to jmění, takže nemám o peněz nouze.'' Odpověděla jsem, ztáhla jsem okénko dolů a zazvonila na zvonek, který byl u brány.

,,Kdo je tam? Pokud jste to zase vy co tu furt čmuchají, tak vám znovu opakuji že jestli vás tu ještě někdy načapu jak slídíte kolem dobu paní Làidir tak na vás zavolám policii!''

Vyhrožovala v reproduktoru starší žena, kterou jsem neviděla už tak dlouho a která zřejmě dokonale splňovala práci, kterou jsem ji před mým zatčením zadala, hlídat dům dokud se nevrátím.

,,Takhle se mluví s osobou která se vrátí po letech domů a která tě zaměstnává Liv?'' Řekla jsem na oko podrážděným tónem, ale jinak jsem se usmívala.

,,Paní Rebecca? Vy jste zpět?! Tak to...já...ehm vítejte doma madam.'' Řekla Liv uctivým tónem, otevřela brány a vjeli jsme na pozemek. Prohlížela jsem si tu dokonale udržovanou zahradu, ty květiny o které bylo dobře pečováno, a nakonec jsem se zastavila na vile, která se za posledních jedenáct let nezměnila, zaplavovalo mě to vzpomínkami z minulosti, jak dobrými, tak špatnými, byla jsem doma.

Když jsme vystoupili z auta, z domu už vyběhla starší žena s šedými vlasy stáhnutými do drdolu, slzy měla v očích a na tváři vděčný úsměv, přiběhla ke mě a stiskla mi ruce ve svých dlaních.

,,Paní Rebecco, vaše jasnosti, já, já jsem tak ráda že jste zpět, celé ty roky jsem vás tu očekávala, držela jsem se vašimi pokyny a udržovala dům v takovém stavu v jakém jste ho opustila, chránila ho před cizími lidmi a...a...ach ani nevíte jak se mi ulevilo.''

Brečela stále Liv a stále mi držela ruce ve svých dlaních, já ji uklidňujícím pohledem snažila trochu..no uklidnit, a přitom se na ni jemně usmívala.

,,V pořádku Liv, už jsem zpět, a za tvé služby jsem ti neskutečně vděčná, ale bohužel budu muset opět odjet, mám nějakou práci a k tomu si budu muset zajít do své pracovny pro pár bylinek pro protijed, mohla bys mezitím usadit naše hosty do obývací části?''

Liv přikývla a pokynula Natashe s Clintem aby je následovala, já jsem s nimi šla pouze do hlavní chodby domu než jsem se od nich oddělila a zamířila po schodišti, které bylo umístěno před hlavními dveřmi, a šla do své pracovny, kde jsem pohledala potřebné byliny k protijedu.

Mezitím co já tam nahoře hledala to co jsem potřebovala, Nat s Clintem si mezitím udělali šmejdící akci a prohledávali první patro mého domu, prohledali jídelnu, ve které byl protáhlý stůl s mnoha židlemi a obřím oknem, také mou trofejní místnost kde jsem měla všechny trofeje co jsem získala za posledních tisíc let, po všelijaké šaty přes šperky, koruny, také zbraně a všechno možné.

Nakonec zakotvili v obýváku, která byla hned naproti jídelny, kde byly tři krémové sedačky, uprostřed nich malý dřevěný stolek se skleněným prostředkem, Clint s Nat si sedli na sedačku která byla umístěna naproti vchodu do obýváku a zatímco Liv jim chystala čaj, oba dva si všimli stolku u vchodu, kde byly vystaveny čtyři medailonky a kolem nich rodinné fotky.

,,Paní Làidir je moc hodný a laskavý člověk, možná na to nevypadá, ale má to nejlaskavější srdce na celém světě.'' Pověděla jim Liv když jim pokládala na stůl podtácky s hrníčkama, ze kterých se kouřil teplý čaj, oba dva agenti poděkovali a vzali si tácky i s hrnkama do rukou.

,,Madam Rebecca mě před pětisty lety zachránila před otroctvím a vzala si mne k sobě do svých služeb, mé jméno ve Skandinávštině znamená ochrana, takže to byla náplň mé práce, ochránit ji i její rodinu, což jsem po celá ta staletí velice ráda dělala a snažila se, aby byla jak madam, tak její rodina se mnou spokojeni.''

Vysvětlila jím Liv a oba dva chápavě přikývli, jenže je spíš zajímaly ty vystavené fotografie.

,,A Becca...měla v minulosti nějakou rodinu?'' Zeptala se Nat a Liv zmlkla, vstala a odvrátila se od nich. ,,O tomhle nemám právo mluvit, je mi líto.'' Omluvila se a odešla zpět do jídelny, mezitím já už byla sbalená a připravena na odjezd.

,,Mám všechno, můžeme vyrazit, Liv, až s tou prací skončím, dám ti vědět a uspořádáme velikou oslavu, ano? Do té doby de postarej o dům.'' Křikla jsem za sebou a pokynula jim, aby šli taky, samozřejmě že poslechli a nakonec jsme se všichni usadili do auta a odjeli.

,,Takže...Liv je...taky Měnič?'' Zeptal se Clint při cestě. ,,Co? Ne, ona je víla, poslední svého druhu, je z rodu ochránců, nejen že chránit jiné má v krvi, ale také to odráží i její jméno, ale to vám jistě řekla.''

Clint přikývl a Nat ho doplnila v otázkách. ,,Taky jsme narazili na takovou zvláštní místnost, dost jsi si toho uchovala že? Taky tě Liv oslovila vaše jasnosti, tys byla v minulosti nějaká šlechtična nebo jak?''

Pomalu ale jistě mě ty otázky přestaly bavit, ale pokud jsem se jich chtěla zbavit, musela jsem jim odpovědět. ,,Ano, byla jsem mnohokrát provdaná za nějakého krále a stala se královnou, tak jsem se dostala k mému majetku, ale jediné království které jsem měla nejraději, bylo na jihu Anglie, bylo malé a ne moc známé, ale právě proto jsem to místo milovala, tam jsem právě potkala Liv a zachránila ji z otroctví.''

,,Co se stalo?'' Zeptal se Clint, dala jsem si chvíli pauzu než jsem mohla znovu vyprávět, mluvit o mé minulosti bylo až moc bolestivé. ,,Napadli nás a založili masivní požár, nikdo kromě mě a Liv nepřežil.''

Nějakou dobu bylo v autě opět ticho, to jsem i celkem uvítala, nebavilo mě jak jsem musela o sobě furt mluvit, bylo to nesmírně bolestivé, a Nat si zřejmě řekla že si ještě víc dloubne do rány.

,,A co rodina? Máš nějakou?'' Zeptala se a mě se v ten moment objevily všechny tváře, které už tu se mnou nebyly. Na její otázku jsem jí neodpověděla. Radši jsem vyhlížela z okna ven a dělala, že mě svět tam venku zajímal víc, ikdyž to tak nebylo.