,,Ty zřejmě nejsi jen tak obyčejná viď? Jde ti to vidět na očích.'' Řekl Loki a ukázal na moje oči, nic jsem na to neřekla jen jsem stála před dveřmi a pozorovala ho.

,,Jestli mě chceš vyslechnout budeš muset promluvit, ikdyž ti to bude k ničemu.''

,,Vyslechnout? Nenenene drahý Loki, já už jsem všechno podstatné zjistila.'' Řekla jsem a Loki s údivem vytřeštil oči.

,,Ty mluvíš starou severštinou?'' Zeptal se mě stejným jazykem, kterým jsem na něj mluvila já, protočila jsem očima a uchechtla se.

,,No ještě aby ne, přece nejsem ještě tak stará abych zapomněla svůj rodný jazyk.'' Řekla jsem a přistoupila k němu o krok blíž.

,,Ale jak? To bys musela být nejméně tisíc let stará...''

,,Bingo Sherlocku, jsem přes tisíc let stará, pocházím z Norského klanu Vikingů, ale to není pro teď to podstatné.''

Loki zarytě mlčel, sledoval každý můj krok, nespouštěl ze mě oči, byl ostražitý, což pro mě byla výhoda.

,,Víš, v Německu jsi mi vzal někoho, koho jsem milovala víc než sebe, byla to osoba pro mě tak důležitá, že potom co jsem se dozvěděla o její smrti jsem přijala Furyho nabídku jen proto, abych tě posléze zabila, jenže vzhledem ke všem těm kamerám co nás sledují to nebude možné.''

,,Taky, díky tomu kým jsem, je mi umožněno nahlédnout do něčích vzpomínek, viděla jsem celou tvou ubohou minulost Laufeysone, minulost prince, co byl až na druhém místě, zastíněn dokonalou září svého bratra, ale co mě překvapilo nejvíc, byla jedna osoba kterou jsem ve tvých vzpomínkách viděla nejčastěji.''

Loki ztuhl, možná na povrch vypadal necitelný, ale já věděla, že uvnitř šílel strachem, co jsem, či koho jsem, viděla.

,,Tvá matka musí být velice milá osoba že? Frigga, zachránkyně odstrčeného malého klučíka...bylo by asi nemilé, kdyby se jí, co já vím, něco stalo, že?''

,,Co chceš udělat? Dostat se na Asgard mimo Bifrost je nemožné, navíc, ikdyby jsi našla jinou cestu, celý tento svět střeží Heimdal, nepodařilo by se ti to.''

Zkritizoval mi hned můj plán Loki a já už cítila, jak z něj přímo stres a strach odkapává, byl to nádherný pohled.

,,No, Thor tě chce opět přivést do Asgardu k soudu, možná, až by tě potom co získáme Tesseract vzal domů, bys jen tak náhodou utekl a našel svou matku, ach, jak by byla celá šťastná že jsi doma...jenže pak jí svou dýku zabodneš do hrudi, vyřízneš jí srdce a vyrveš jí ho z těla, ona bude žadonit ať přestaneš, a ty nepřestaneš, budeš sledovat jak z ní pomalu a bolestivě vyprchává život, a až by bylo po všem, všichni by věděli že její smrt máš na starost ty, já bych jen odvedla "tvou" práci, a ty? Ty bys to celou dobu sledoval odsud, sledoval bys jak v tvé podobě masakruju jedinou ženu která ti kdy dala lásku, jedinou ženu která tě kdy přijala jako člověka a ne jako monstrum.''

,,DOST! PŘESTAŇ!'' Zařval Loki a padl na kolena, dýchal zrychleně, vyděšeně, dostala jsem se mu pod kůži, a to se mu nelíbilo.

,,Jestli se k ní pokusíš přiblížit, přísahám že...''

,,Co? Zabiješ mě? Prosím, do toho, ale pak bys neměl důkaz že jsem to byla já, všichni by si stále mysleli že to ty jsi zabil svou matku...aspoň už víš jaké to je, cítit tu bezmoc, cítit že jsi nemohl nic udělat, nijak ji zachránit, teď už mi konečně rozumíš Laufeysone?''

Byla jsem u jeho cely, dívali jsme si navzájem do očí, nenávist z nás obou přímo vyzařovala.

,,Ty nevíš z koho sis udělala nepřítele ty jedna malá štětko.'' Zavrčel na mě a já stáhla obličej do typu ''bitch i don't give a fuck.''

,,Už se těším až toho takzvaného nepřítele poznám, protože ho tu zatím nevidím.''

Otočila jsem se a následně odešla z místnosti, zapřemýšlela jsem jestli ty informace co jsem nasbírala dát Furymu a ostatním nebo je mít pro sebe, ale nakonec jsem usoudila že by bylo vhodné hrát tu jejich hru a sdělit jim to...samozřejmě ne všechno, jen ty malé detaily, a tak jsem se vydala Furyho a zbytek najít.

Našla jsem je až v laboratoři, kde měli Stark s Bannerem najít Tesseract, ale co oni místo toho? Všichni se tam hádali jeden přes druhého, velice otravné.

,,Hej!'' Křikla jsem na ně a oni okamžitě sklapli a ihned jsem jedno očko hodila po Bannerovi, který držel Lokiho žezlo až moc výhružně.

,,Doktore měl byste to odložit než s tím někoho zraníte, mám pro vás nějaké informace...''

Jenže v ten moment něco vybuchlo, pod Natashou a Bannerem se propadla zem a zbytek (včetně mě) upadl tím otřesem na zem.

Něco se začalo konečně dít.