Harrymu se rozrostla na hrudi tíha, která mu dávala pocit, že nemůže dýchat. Roztřeseně vstal a opřel se o strom. Zavřel oči a zhluboka se nadechl chladného vzduchu. To přece nemohla být pravda. Jay nemohla být jeho matka.

Ale i když tomu odmítal uvěřit, v hloubi duše věděl, že je to pravda.

,,Harry," ozval se tiše Louis a vyškrábal se na nohy. Natáhl ke svému manželovi ruku, aby ho pohladil po tváři, ale ten uhnul. Chlapec se zatvářil zmateně.

,,Lásko.."

,,Já..potřebuji být sám," vydechl Harry a odcházel pryč, aniž by zraněnému Louisovi věnoval jediný pohled. V tuto chvíli nedokázal být s ním a nechtěl, aby se ho dotýkal. Chtěl být sám a utřídit si všechny myšlenky, které mu neodbytně bzučely v hlavě.

Louis se díval na Harryho vzdalující se záda a do očí mu vstoupily slzy. Klesl zpět do trávy a tiše se rozplakal. Nesnesl pomyšlení, že by měl Harryho ztratit. Bylo toho na něho moc.

Tak jeho máma byla Zavržená. A kdyby se jí nenarodil Harry, nejspíš by byla Zavrženou dál a Louis by měl jinou rodinu. Alespoň za jednu věc mohl být Olivii trochu vděčný. Že díky tomu, jaká byla mrcha, měl nejúžasnější matku na světě.

Měl si víc všímat těch náznaků. Máma měla Harryho vždy ráda, až se tomu občas podivoval, jak si jeho manžela oblíbila i když bylo jasné, že se zezačátku Louis v manželství spíše trápil, než aby byl šťastný. Ale ona nepřestávala věřit, věřila, že její syn je dobrý člověk a bude Louisovi skvělým manželem. A kdyby nebylo Jay, nikdy by nepatřil Harrymu a nikdy by možná pořádně neotevřel oči a neviděl, co je jejich společenství zač. Žil by možná dokonce života v oparu nevědomosti, a kdyby přeci došlo na válku, postavil by se na stranu Zavržených a zemřel by s pocitem, že to oni se snaží zničit svět.

A přitom žil celý život ve lži. Rada si z nich udělala loutky, tupé ovce, které následovali vše, co Olivia udělala nebo řekla bez toho, aniž by se zamýšleli nad morálností toho všeho. Slepě věřili, že pro ně chce Rada to nejlepší a nikdy nepochybovali.

Až Harry mu otevřel oči.

Nikdy mu nebude moct být dostatečně vděčný, stejně jako své matce za vše, co pro něho udělala. Celý život se ho snažila chránit a nakonec se jí to povedlo. Zachránila ho.

Jay nezemřela nadarmo.

Nesmí Harryho ztratit, prostě nesmí. Nedokázal si představit svůj další život bez něj. Vždyť spolu budou mít dítě.

Vstal a chvíli se musel opřít o strom, aby zastavil točení hlavy. Byl zesláblý a nebylo mu dobře, ale přesto šel do tábora, kde byly stovky lidí. Spořádaní se k sobě tiskli a vystrašenýma očima sledovali všechny Zavržené, jakoby čekali, kdy vytáhnou zbraně a zabijí je. Bude nějakou dobu trvat, než si uvědomí, že je zachránili.

,,Lou!"

Louis se otočil a vzápětí se ocitl v pevném objetí Nialla a Liama. Chlapec se k nim přitiskl a chvíli jen stáli v nepřehledném chumlu. Byl tak šťastný, že jsou jejich přátelé v pořádku. Nevypadali, že jsou zranění, naopak vypadali moc spokojeně. Niall se odtáhl a vtiskl malému Connorovi, který si o něho opíral hlavičku pusinku.

,,Jsem tak rád, že jste v pořádku," vydechl Louis.

,,Než se stačil oheň pořádně rozšířit, dostali jsme rodiče a Connora ven. Potom k nám vběhl Zayn a pomohl mě a Liamovi utéct," vysvětlil Niall.

Louis se otočil na Liama.

,,Je mi moc líto tvé mámy, Li."

Liam si povzdechl a zadíval se do dálky. ,,I mě. Vím, že dělala příšerné věci. Ale přesto..byla to máma. Ale nemám jim to za zlé. Nejspíš dělali jen to, co museli."

Louis smutně přikývl a podíval se stranou, kde seděl Liamův otec a v náručí uspával malou Ruth. Vedle něj seděli Horanovi. Chlapec přešel k blonĎaté ženě a přidřepl si.

,,Jsem rád, že jste v pořádku, Mauro," začal. Maura se na něho mateřsky usmála a pohladila ho po tváři.

,,Maminka by na tebe byla pyšná Louisi."

,,Napsala mi před smrtí dopis," řekl Louis a Maura si povzdechla.

,,Takže už nejspíš víš všechno. Nesmíš se na Jay zlobit zlatíčko. Dělala vše jen proto, aby tebe a Harryho ochránila," řekla.

,,Já vím, nezlobím se na ni..jen..Harry se asi přes to nepřenese," povzdechl si Louis a po tvářích se mu začali koulet slzy. Maura mu je setřela konečky prstů.

,,Přenese se přes to. Miluje tě víc, než svůj život Louisi. Před chvílí jsem ho viděla. Šel támhle," ukázala rukou mezi stromy. ,,Jdi za ním."

Louis přikývl a vstal. Už byl na odchodu, ale ještě se otočil zpět.

,,Mauro..můj táta..?"

,,Neviděla jsem ho zlatíčko, ale zatím ani nenašli jeho tělo, to je dobré znamení. Neztrácej naději," usmála se Maura a Louis vděčně přikývl, než se vydal najít svého manžela.

--

Harry seděl na kraji lesa a díval se do dálky, kde za plotem doutnaly pozůstatky Holmes Chapel. I když válku s tímto městem vyhráli, ten pohled ho naplňoval spíše sklíčeností, než pýchou. Ztratili u toho víc lidských životů, než počítal, a to ho bolelo.

Nejvíc ho ale bolelo, že svou matku našel, až když byla po smrti. Nemohl si pomoci, ale dával jí to za zlé, že se mu nesvěřila dřív. Na druhou stranu se snažil pochopit, že se snažila chránit oba své syny.

Když si na tu myšlenku Jay jako jeho matky zvykl, uvědomil si, že to že jeho a Louise vychovávala stejná žena, z jejich vztahu nedělá nic ošklivého. Naopak, vyrostlo mezi nimi další krásné pouto a budou moci spolu navždy sdílet vzpomínky na jednu úžasnou ženu, která celý svůj život a své štěstí obětovala pro své děti.

Doufal, že i on a Louis budou tak dobří rodiče.

Ostražitě se ohlédl, když za sebou zaslechl kroky a vzápětí se uklidnil, když uviděl svou princeznu, jak se k němu obezřetně blíží. Usmál se a stáhl si chlapce k sobě do náruče.

Louis se zatetelil štěstím, když ho Harry uvěznil ve své hřejivé náručí a nadechl se jeho sladce kořeněné vůně, která ho neskutečným způsobem uklidňovala.

,,Co bude dál Harry?" zašeptal. Kudrnáč ho pohladil po tváři.

,,Pár týdnů tu ještě zůstaneme a počkáme, až se k nám připojí všichni Zavržení z okolí. A pak půjdeme dál, budeme válčit v dalších městech a ničit celý systém Spořádaných a Svobodných. Zničíme tu příšernou diktaturu a jednou budeme moci prohlásit, že je celý náš svět svobodný."

Louis zvedl oči a jeho pohled se střetl s jasně zelenými duhovkami.

,,Mám strach Harry," zašeptal.

,,Se mnou mít strach nemusíš, princezno. Jay..máma..chtěla, abychom byli manželé proto, abych tě chránil. A já ji nezklamu. Nedopustím, aby se tobě nebo našemu dítěti něco stalo," zapletl si prsty do jeho vlasů a hluboce ho políbil.

Louis zapředl jako kotě a polibek mu opětoval. Omotal si ruce kolem jeho pasu a usmál se.

,,Miluji tě Harry..a každý den děkuji bohu, že mi Systém přidělil tebe," řekl.

Harry se na něho láskyplně podíval. ,,Taky tě miluju, princezno moje." Položil mu dlaně na bříško a usmál se.

,,Víš..přemýšlel jsem nad jménem. Co kdyby se naše malá princeznička jmenovala Jay?"

Louisi vyhrkli do očí slzy dojetí. Proč jen ho to nenapadlo hned. To jméno bylo pro jejich holčičku dokonalé. Sklopil oči ke svému bříšku, které Harry zahříval svými velkými dlaněmi.

,,Malá Jay Stylesová," zašeptal.

Podívali se s Harrym na sebe a oba se široce usmáli. Znělo to prostě dokonale.

Najednou Harry vyjekl a Louis zalapal po dechu.

Malá Jay se poprvé pohnula.

Harry Louise šťastně objal a zasypal jeho tělo polibky. Chlapec ani nevěděl, jak ho jeho manžel svlékl, ale za chvíli se pod rouškou tmy spojila dvě těla v jedno a nocí se nesly vzdechy a sténání dvou mužů.

Měli ještě chvíli čas, než se budou muset vydat vstříc nejistým zítřkům.

--

Takže tohle byl poslední oficiální díl, už nás čeká jen epilog a já mám na krajíčku :( už teď je mi jasný, že epilog nejspíš prořvu celej :D

Strašně moc děkuji za všechny komentáře a votes..jste prostě úžasní ♥♥♥