Sotva dozněly doktorovi slova místností, Louis vytřeštil oči a začal se hystericky smát.

Starší muž jen klidně seděl a čekal, až ze sebe Louis dostane emoce a vstřebá ty šokující informace.

Ten po chvíli utichl a zadíval se na lékaře pátravým pohledem.

,,To není vtip?"

Muž zavrtěl hlavou.

,,Ale..a-ale..já jsem kluk! Muž! Nemůžu čekat dítě!" rozkřikl se naštvaně Louis. Připadal si, jako by z něho dělali všichni idiota.

,,Louisi, chápu, že je to šok. Ale nechte si prosím vysvětlit pár věcí, musíme toho hodně probrat.."

,,No to mi teda budete muset vysvětlit!"

,,Ve vašem těle je minimum testosteronu, zato větší hladina estrogenu než je u jakéhokoliv muže obvyklé. Testosteron je hormon, který se vyskytuje u mužů a ve velmi malé míře u žen, ale estrogen je především ženský hormon," začal doktor vysvětlovat. Louis si přitáhl kolena k bradě a zíral na něho nanejvýš vyděšeným pohledem.

,,Chcete mi říct..ž-že jsem žena?" zeptal se s obavou.

,,Ne Louisi, nezpochybňuji tady vaši mužnost. Jen prostě..jsou u vás některé věci podobné spíše ženskému pohlaví. Kupříkladu tvoje výška, vysoko položený tón hlasu, nebo..všiml jsem si, že máš úplně hladkou tvář. Rostli ti někdy vousy?"

Louis zavrtěl zdrceně hlavou. Připadal si tak..divný. Ponížený.

,,Ale já nemám dělohu ani..to čím se rodí," zamumlal a nepatrně zčervenal.

Lékař se na něho povzbudivě usmál.

,,Navzdory tomu, jakou techniku dnes máme, lidské tělo nic nedokáže nahradit, je to úžasná věc. Uděláme ještě přesné ultrasonografické vyšetření, ale předpokládám, že si vaše tělo vytvořilo jakousi provizorní dělohu, aby se mohl plod správně vyvíjet. Co se týče toho druhého, to je jen drobná komplikace, budeš rodit takzvaným císařským řezem. Uspíme tě a provedeme řez přes stěnu břišní," vysvětloval lékař a Louisovi začalo pomalu docházet, že to není jen sen, ale je to skutečnost. Opravdu čekal dítě.

,,Já..omlouvám se, ale jsem v šoku," zašeptal. Jedna jeho část se chtěla radovat, ale druhá se chtěla jít okamžitě zabít.

,,To je pochopitelné, já sám to dosud vstřebávám. Nikdy jsem se s tím nesetkal," zavrtěl lékař hlavou a poplácal Louise povzbudivě po rameni.

,,Ale proč zrovna já doktore? Udělal jsem něco v životě špatně?" podíval se na něho Louis.

,,Ne Louisi, vy jste nic neudělal. Předpokládám, že rodička, která vás přivedla na svět měla sama zvýšenou hladinu estrogenu takovým způsobem, že to přenesla na vás. A její rodička nejspíš to samé..a začalo to nejspíš v důsledku záření, které zasáhlo tehdy náš svět. Ale to jsou jen mé domněnky chlapče, ale pravdu se nejspíš nikdy nedozvíme. Musíte se s tím smířit. A měl byste se radovat," pousmál se doktor. ,,Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jste měl mít nějak výrazněji jiné těhotenství, než ženské rodičky."

,,Opravdu? Vždyť už teď omdlívám," namítl Louis.

,,Budete se muset šetřit, to je jasné. Žádný stres, psychická zátěž, namáhavá práce. Odhaduji, že zhruba do pátého měsíce těhotenství budete moci pracovat, jen nebudete moci manipulovat s rodičkami a silně toxickými látky. A taky nesmíte být přítomný vyšetřením, kde se vyskytují rentgenové paprsky," řekl zamyšleně lékař.

,,Do pátého měsíce..pane doktore, v kterém jsem teď měsíci?" zarazil se Louis.

,,Jste zhruba v 14 týdnu Louisi. Není to na vás vidět, ale nebojte se, u každého je to individuální," usmál se doktor.

Louis rychle počítal. Takže nejspíš miminko s Harrym počal hned o svatební noci..

,,No nic Louisi. Nebudu vás tu déle držet, můžete jít domů, ale zítra vás poprosím na kontrolu, abychom se mohli na miminko podívat. Také vám zítra dám nějaké vitamíny a železo, to by mělo pomoci proti tomu, abyste nám neomdlíval," řekl doktor a vstal. Pak se na Louise vážně zahleděl.

,,Chlapče já vím, že je to pro vás šok. Ale neberte to jako něco špatného. Radujte se z toho zázraku. Jste jeden z mála Spořádaných, který bude mít své biologické dítě. Važte si toho," usmál se a odešel.

Louis nebyl schopný jediného slova. V tichosti se vyhrabal z postele, převlékl se do svého oblečení, a aniž by někomu něco řekl, opustil nemocnici.

Ani nevěděl, jak došel domů. Šel jako v mrákotách, myšlenkami u dítěte, které mu rostlo v břiše. Když za sebou zabouchl dveře, s úlevou zjistil, že jeho manžel je v práci. V ložnici si z ramen sundal černé sako a schoulil se na posteli do klubíčka.

Nemohl tomu uvěřit. To prostě nebylo možné. Nemohl být těhotný. Byl přece muž..

Čekal dítě.

Harryho dítě.

Opatrně si položil dlaně na bříško. Předtím si toho nevšiml ale teď, když věděl, že v něm roste nový život si povšiml, že je poněkud vystouplé.

Na tváři se mu rozlil široký úsměv. Bude mít dítě. Splní se mu sen. Jeho a Harryho miminko. I když to bylo tak absurdní a prakticky nemožné, stalo se to a on to musí brát jako osud, jako znamení toho, že nějaká vyšší síla chce, aby byl i přesto všechno šťastný. Tak moc toužil po dítěti, proplakal tolik nocí, když si uvědomil, že Harry nikdy nepřistoupí k tomu, aby vychovávali dítě některé s rodiček a teď..budou mít své vlastní.

Ale bude Harry dítě s ním opravdu chtít?

Ta myšlenka ho zasáhla jako blesk a prudce se posadil. Ten okamžik, kdy mu štěstí a vzrušení kolovalo žilami, vypršel. Náhle tu byla krutá realita.

Harry se stavěl k rodičovství všeobecně odmítavým způsobem. Nikdy mu neřekl, že by chtěl jeho dítě. Samozřejmě, nikdo totiž nemohl tušit, že Louis může otěhotnět. Ale i přes to..

Co když ho bude nutit, aby dítě dal pryč? Co když přesvědčí doktory, aby Louisovi dítě odebrali? Nebo co když ho nechá miminko donosit, a pak ho dá jiným Spořádaným?

To by se Louis raději zabil.

Po tvářích mu začaly stékat horké slzy. Harry mu dal několikrát jasně najevo, že se chystá do války. Že bude spolu se Zavrženými bojovat proti Spořádaným. Do jeho plánů prostě dítě nezapadá.

Ta myšlenka, že se bude muset s tvorečkem, který odpočíval v jeho lůně rozloučit, hnědovláskovi zvedla žaludek. Dal si dlaň přes pusu a rychle se rozběhl do koupelny, kde s příšernými zvuky vyzvracel žaludeční šťávy. Po chvíli už neměl co zvrátit, ale žaludek se mu dál bolestivě stahoval a Louis plakal bolestí, a taky smutkem.

Vyčerpaně se zvedl od záchodové mísy a omyl si v umyvadle obličej. Když se natáhl pro ručník, zachytil svůj odraz v zrcadle.

Mlčky zíral na toho mladého, rozcuchaného a bledého chlapce s nešťastným výrazem ve tváři.

Panebože, co to dělal?

Opravdu se chystal smířit s tím, že mu jeho manžel sebere nový středobod jeho vesmíru?

Ne. To se nestane.

On bude bojovat pro své miminko do posledního dechu.

--

Harry vešel do domu, kde se chystal převléct a vydat za Louisem do nemocnice. Zarazil se, když spatřil Louisovi boty u vchodových dveří.

,,Louisi, princezno?"

,,Tady jsem," ozvalo se z obýváku a Harry se široce usmál. Rychle přešel do obýváku, kde našel svého manžela na pohovce. Nevypadal sice vůbec zdravě, ale byl doma.

,,Princezno," vydechl a sevřel chlapce v objetí. Ten si kolem něho obmotal paže a pevně se přitiskl k jeho tělu. Jeho objetí bylo doslova naléhavé. Harry ho pohladil po vlasech a trochu se odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí. Louis mu pohled váhavě oplácel.

,,Nevypadáš vůbec dobře zlato. Opravdu jsi v pořádku? Neměli si tě nechat ještě dneska v nemocnici?" zeptal se Harry starostlivě.

Louis se zhluboka nadechl a sklopil oči. Jeho ruce se nekontrolovatelně roztřásly.

,,Musíme si promluvit."

Tón, kterým Louis tu větu vyslovil, Harryho poměrně vyděsil. Posadil se vedle svého manžela a vzal si jeho drobné ruce, které byly studené jako led, do dlaní. Muselo se něco stát.

,,Děsíš mě Louisi."

Louis zhluboka a hlasitě dýchal, pohled pořád upřený někde za Harryho. Vypadal, že je duchem nepřítomný. A Harry začínal očekávat to nejhorší.

,,Princezno, neseš z nemocnice nějaké špatné zprávy? Je to vážné?" zašeptal kudrnáč.

,,Jak se to vezme," zamumlal Louis a Harry začínal být opravdu zmatený.

,,Hlavně se uklidni, lásko, celý se třeseš. Jsem tu s tebou. A společně všechno zvládneme."

V tu chvíli se z Louisova hrdla vydral hysterický smích. Zvedl ke svému manželovi oči a vrtěl hlavou.

,,Nezvládneme, tohle nezvládneme. Ty to nezvládneš, Harry."

,,Louisi, co se děje? Sakra mluv už!" zvýšil Harry hlas.

Louis sebou trhl a odkašlal si.

,,Já.." nedořekl, jelikož se mu zlomil hlas.

Harry ho uchopil za ramena a zatřásl s ním. Potřeboval to vědět hned, jeho manžel ho momentálně děsil k smrti.

,,Ty co??"

Louis se mu zadíval do očí a Harry měl pocit, že mu ten pronikavý pohled modrých studánek vypálil díru přímo do srdce.

,,Čekám naše dítě, Harry."

--

Tak na Harryho reakci si budete muset ještě počkat :D

Děkuji vám strašně moc za všechny hvězdičky a hlavně komentáře u minulého dílu, bylo jich strašně moc! ♥

A mám tu pro vás takovou malou anketu :)

Tahle povídka nebude nijak převratně dlouhá, neříkám že už se úplně chýlíme ke konci ale přece jen už se začínám rozmýšlet nad novou povídkou..a jelikož jsem od přírody nerozhodný člověk, říkala jsem si že by jste mi mohli pomoci rozhodnout se, na čem začít pracovat :D

1. Z prostředí mafie ( #HarryTops a větší věkový rozdíl)

2. A/B/O příběh (#HarryTops)

3. Příběh ze školního prostředí, vztah mezi učitelem a žákem (#LouisTops)

Ano, vím že tohle všechno jsou asi ty nejohranější témata na světě :D ale já bych je právě chtěla zkusit napsat alespoň trošku originálně a ne úplně mainstreamově :)

Zkuste mi napsat do komentářů, který příběh by se vám líbil nejvíc :)