,,Louisi, zlato, vzbuď se."

Chlapec se nespokojeně zavrtěl a přitáhl si přikrývku blíže k tělu. Ze svého nočního výletu byl natolik vyčerpaný, že ani budík, ani jeho matka ho nepřinutili vstát.

,,Myslím to vážně. Za chvíli musíme jít na tvoje Volby" posadila se Jay na synovu postel a zatřásla mu s ramenem. Louis otevřel oči a vykuleně pohlédl na svou matku.

,,Volby? Dneska? Do pytle, já úplně zapomněl.."

,,Nedivím se, po tvojí očividně divoké noci," odvětila Jay kousavě. ,,Kde je tátův svetr? A tvůj batoh? A proč jsi tak umazaný?"

Louis se začervenal a hřbetem ruky si otřel tvář, kde měl stále trochu bláta. V noci vklouzl do svého pokoje tak unavený, že se neobtěžoval s převlékáním ani sprchou a jednoduše usnul tak, jak přišel. S obavou v očích vzhlédl ke své matce a rychle hledal nějakou výmluvu.

,,Mě je to jasné zlatíčko, den před mými Volbami jsem si taky udělala menší výlet nočním městem..shodou okolností s matkami tvých kamarádů," usmála se spiklenecky Jay a vstala. ,,Máš už vážně málo času Boo. Pospěš si, nesmíme přijít pozdě." S těmito slovy odešla ze synova pokoje.

Louis si zhluboka oddechl, když mu došlo, že ho matka nehodlá nijak kárat za včerejší noc. Naštěstí ji nedošlo, jak hloupý její syn byl, a že se vydal za hranice. Nejspíš si myslela, že se s Niallem a Liamem jen proběhl městem..kéž by to byla pravda. Vstal z postele a zamířil do koupelny. Po únavě už nebylo ani památky, teď ho začínalo ovládat vzrušení z Volby. Za nedlouho bude znát jméno svého životního partnera..za nedlouho už oficiálně nebude dítětem.

Osprchoval se, smyl ze sebe veškeré bláto a špínu a poté se oblékl do stejnokroje, který nosili všichni muži jako každodenní oblečení, pokud si jejich pracovní zařazení nevyžadovalo jiné oblečení. Byla to jednoduchá bílá košile, černé kalhoty a černé boty. Rychle si projel vlasy hřebenem a podíval se na sebe do zrcadla. Nikdy se sám sobě moc nelíbil, teď už jen mohl doufat, že svému partnerovi bude.

Zamračil se, když si všiml tmavého flíčku na jeho krku. Přejel si po něm prsty a tiše zanadával. Tohle byla bezpochyby Harryho práce, když si ho včera v lese značkoval.

,,Zatracený Zavržený," zavrčel Louis a vytáhl si límeček košile trochu víš, doufajíc že skryje důkaz včerejších zakázaných událostí.

,,Louisi! Musíme jít!" ozval se zezdola křik jeho matky. Louis naposledy zkontroloval svůj krk a seběhl dolů, kde už ho čekali rodiče.

,,Tady jsi," otočil se k němu otec a uchopil svého syna za ramena. Vážně se mu díval do očí. ,,Tak už je to tady..dneska.." řekl poněkud chraptivěji než obvykle.

,,Tati, no tak. Vždyť víš celý život, že tohle nastane," pousmál se Louis a pevně Marka objal. Jay se dojatě usmála a objala svého manžela i syna. Jen tam tak chvíli stáli a vychutnávali si jeden z posledních společných okamžiků. Za pár chvil už nebude Louis jen jejich syn, ale bude to především něčí partner, a partner je vždy více než původní rodina.

,,Pojďte, nebo se tu ještě rozpláču," utnula tuto chvíli Jay a Louis se od svých rodičů odtáhl. Zhluboka se nadechl, a vykročil z domu pravou nohou.

----

,,Lou! Tady jsme!"

Louis se podíval do strany a usmál se, když viděl blížící se kamarády. Oba vypadali stejně jako on, značně nervózně.

,,Ahoj..tak? Jaké máte pocity?" zeptal se Louis nejistě.

,,Šílený, asi se za chvíli pozvracím," postěžoval si Niall a Liam se tiše uchechtl.

,,To jen proto, že jsi určitě zase po svojí mámě žebral její porci snídaně."

,,Nene!"

Louis si uvědomil, že se ve spěchu ani nestačil nasnídat. Žaludek se mu odmítavě sevřel, jen na jídlo pomyslel. Ne, teď by do sebe opravdu nedostal ani sousto.

,,A co včerejšek? Měli jste problémy?" ztišil hlas na minimum.

,,Máma mě chytila, když jsem se vracel. Dala mi pohlavek a řekla, že mám víc štěstí než rozumu. To je všechno," pokrčil Liam rameny.

,,Mě nikdo v noci neviděl, ale myslím si, že naši něco poznali..asi to nechtěli vytahovat teď, před Volbami. Každopádně, už je to za náma," zašeptal Niall, oči upřené do země. Bylo vidět, jak s hrůzou vzpomíná na jejich včerejší útěk z území Zavržených.

,,Vážení občané, prosíme všechny účastníky Volby, aby se posadili na předem určená místa, obřad Volby začne již za okamžik, děkujeme," ozval že se ženský hlas z reproduktoru nad jejich hlavami. Louis se naposled ohlédl se sevřeným krkem po svých rodičích a přesunul se společně s ostatními 17letými na vyvýšené podium, kde na ně čekalo mnoho židlí opatřených jmenovkami, a seřazené podle abecedy. Louis si sedl do zadní části vedle kudrnaté blondýnky a zhluboka dýchal. Ruce se mu třásly a měl pocit, že bude nervozitou co nevidět křičet. Když se podíval kolem sebe, zjistil, že téměř všichni ostatní jsou na tom podobně. Jedna dívka byla v obličeji tak zelená, že se začínal obávat, jestli se nepozvrací dříve než Niall.

Najednou všichni umlkli a na druhé podium, kde byl přístroj, který určí jejich budoucnost, vešla žena středního věku, v černém saku, bílé košili a černé sukni po kolena. Jmenovala se Olivia Hall, a byla ve vedení Holmes Chapel. Přejela všechny shromážděné pohledem a široce se usmála.

,,Vítejte! Je mi velkou ctí, že jako každý rok, můžeme dnešní den věnovat našim 17letým, kteří jsou již připravení na obřad Volby. Dnešní den je pro vás velmi důležitý, dá se říct nejdůležitější ve vašem životě. Volíte si totiž své další poslání," Olivia teď přecházela tam a zpátky a hypnotizovala pohledem Louise a ostatní. ,,Zvolíte si spokojený a šťastný život po boku životního partnera v Holmes Chapel? Nebo se rozhodnete zasvětit svůj život našemu městu a jeho rozkvětu, nebo jsou mezi vámi dívky, které se rozhodli jako své životní poslání zvolit zrození nových životů?" usmála se žena, ale náhle její pohled potemněl. ,,Nebo jste si snad vybrali cestu pro vás nejhorší? Žít stranou od vaší rodiny, od vašeho města, od potravy, od vzdělání, od normálních životů nás všech? Žít v nehostinné pustině a divočině, kde si nebudete moci být jistí vlastním životem? Vybrali jste si..tohle?" mávla rukou k velké obrazovce zabudované ve zdi za ní. Na obrazovce se začali promítat záběry Zavržených, kteří utíkali naprosto pustou krajinou a zabíjeli se mezi sebou. Mnoho lidí v sále zalapalo po dechu a zděšeně vykřikli. Olivia s kamennou tváří nechala dohrát krátký film do konce a obrazovka pohasla.

,,Radím vám jen toto," řekla po krátké odmlce. ,,Zvolte si dobře."

Louis si uvědomil, že snad nikdy neslyšel, že by si někdo rovnou při Volbách zvolil status Zavrženého. Většinou to lidé dopředu nehlásili, prostě zničehonic zmizeli a později byli prohlášeni za Zavržené. Nebo v divočině už vyrostli, pokud je jako malé děti odvedli rodiče sebou, anebo pokud se mezi Zavrženými už narodili. Takové děti ale často umírali, jelikož skoro žádný Zavržený neměl vzdělání a zkušenosti potřebné k odrození dítěte a za hranicemi se nenacházeli žádná zdravotnická střediska.

,,Až vyvolám vaše jméno, vstanete a přijdete za mnou. Sdělíte mi, pro který status jste se rozhodli. Pokud se rozhodnete pro Spořádané, podstoupíte volbu partnera. Necháte si přístrojem odebrat kapku krve a na obrazovce za mnou se objeví tvář vašeho partnera," vysvětlila Olivie a na svém tabletu. Tento tablet vlastnil každý občan a nesměli bez něj vycházet z domu. Na tablet dostávali nejrůznější zprávy, dozvídali se o nových nařízeních, o změnách v městě, o narozených dětech, o zemřelých a mohli spolu navzájem přes tablety komunikovat. Louis měl naštěstí včera tolik rozumu, aby nechal svůj tablet doma. Kdyby si ho strčil včera do batohu, už by ho dnes neměl a to by byl velký problém.

Teď obrátil svou pozornost na Volby. Sledoval první dívku, jak předstupuje dopředu a volí si status Spořádané. Zanedlouho už se na obrazovce objevila tvář sympatického černovlasého chlapce a dívka se s úsměvem šla posadit. Nebylo to pro ni žádné překvapení, jako několik ostatních už znala svého partnera předem, protože její tvář se onomu chlapci zjevila při Volbách o dva roky dříve. Tohle byla čistě formalita a ujištění se, o správnosti výběru. Louis dál se zájmem pozoroval probíhající obřad, když uslyšel jméno svého kamaráda.

,,Niall James Horan."

Blonďákova tvář zbledla ještě více a pomalu vstal. Jeho krok byl poměrně vratký a vypadal opravdu vyděšeně. Došel k Olivii, která se na něj povzbudivě usmála.

,,Nialle Jamesi Horane, jaká je tvá volba?" zeptala se obřadným hlasem. Niall nervózně přešlápl.

,,Spořádaný," odpověděl a Oliviin úsměv se ještě více rozšířil.

,,Vítej mezi Spořádanými Nialle. Nyní přistup k výběru svého partnera," kývla hlavou k přístroji vedle ní. Niall vložil svou roztřesenou ruku do úzkého otvoru a když ji vytáhl, stékala mu po prstu kapka krve.

Obrazovka zůstala na chvíli temná, než se na ni začal objevovat nejasný obraz mužské postavy. Louis natáhl krk více dopředu, aby dobře viděl. Ten obrázek mu přišel povědomý..

,,Liam James Payne," ozval se neosobní hlas Systému a Niall zalapal po dechu, když se obraz konečně zaostřil a on hleděl do usměvavé tváře svého nejlepšího kamaráda. Všichni v místnosti začali tleskat.

,,Liame Payne, prosím předstup," vyzvala ho Olivia. Louis sledoval svého ještě stále šokovaného kamaráda, jak vstal a přešel k Olivii, kde jí sdělil svou volbu Spořádaných a nechal se podrobit taktéž krevnímu testu. Zanedlouho jeho obličej vystřídala tvář blonďatého chlapce. V tu chvíli si Liam s Niallem padli se smíchem do náruče a šťastně se k sobě tiskli.

Louis měl velkou radost, věděl že Niall a Liam k sobě mají trochu jiný kamarádský vztah, než měli k němu, bohužel jim zákony nikdy nedovolovali své city k sobě navzájem projevit. Věděl, že budou oba spolu šťastní. Znal je celý život, a pokud si někdo byl souzený, tak právě oni dva.

Byl natolik ztracen v myšlenkách o svých kamarádech že si ani nevšiml, že lidí před ním ubývá, až najednou byla řada na něm.

,,Louis William Tomlinson."

Brunet vstal a šel rozvážně k Olivii. To, že Niall našel svou spřízněnou duši v Liamovi v něm zažehlo plamínek naděje, že i on najde takového partnera, který se k němu bude dokonale hodit. Který ho bude milovat a s kterým bude šťastný až do konce života.

,,Louisi Williame Tomlinsone, jaká je tvá volba?" usmála se na něho Olivia.

,,Spořádaný," vydechl Louis.

,,Vítej mezi Spořádanými Louisi. Nyní přistup k výběru svého partnera," odříkala Olivia naučenou frázi a Louis si stoupl před Systém. Opatrně vložil ruku do otvoru a sykl, když něco ostrého projelo jeho prostředníčkem. Cítil pár kapek krve, jak stékají dolů, a po chvíli ruku vytáhl ven. Se zatajeným dechem upřel oči na zatím černou obrazovku, když tu se na ní začal objevovat obraz.

,,Něco je špatně," pomyslel si Louis okamžitě a sálem se začal šířit šepot. Tenhle obrázek, i když rozmazaný, nebyl jako předcházející. Už teď bylo vidět, že muž na něm nemá předepsaný stejnokroj ale černé oblečení. Louis pohlédl na Olivii které na obrazovku zírala s pokleslou bradou. Jeho nohy se roztřásly hrůzou. Co se to děje??

Náhle si připadal jako by dostal facku. Hleděl před sebe šokovanýma očima a nevěřil tomu, co vidí. Muž před ním propichoval všechny krutým pohledem, kudrnaté vlasy se mu kroutily u ramenou a jeho postoj vyjadřoval povýšenost a aroganci. Louis tiše zasténal. Tohle nemohla být pravda..Tohle přece není možné..Nohy mu vypověděly službu a on se sesunul na zem. Hlas Systému k němu doléhal z velké dálky.

,,Harry Edward Styles."