V lese panovalo téměř mrtvolné ticho, které přehlušovalo pouze Louisovo zrychlené dýchání a Niallovy kňučivé projevy strachu. Pětice mužů, kteří je obklopovali, si je mlčky prohlíželi s úšklebky na rtech. Ticho přerušil až ten, který srazil Louise na kolena.

,,Opravdu není bezpečné, aby se Spořádaní potulovali v noci za hranicemi města. A zvlášť nevinní Spořádaní," řekl tiše a hypnotizoval chlapce nebezpečným pohledem dravého ptáka, který právě uviděl svou kořist.

Louis se trhavě nadechl. Slova kudrnatého muže se mu zarývala až pod kůži. Z toho tichého, chraplavého hlasu mu běhal mráz po zádech. Zároveň si uvědomoval, že to co říká, je pravda. V tuto chvíli nechápal jejich pošetilost, vydat se v noci na území Zavržených, beze zbraní, jen s vidinou dobrodružství. Liam, klečící vedle něj, zvedl hlavu.

,,Omlouváme se, chtěli jsme jen.."

,,Nikdo ti nedovolil mluvit!" vyštěkl ten, kterého oslovovali Zayn a uštědřil Liamovi facku. Niall vykřikl a bláhovým gestem se pokusil Zaynovu ránu odrazit. Ten se rozesmál a Niallovu ruku odstrčil.

,,Teď už je pozdě svého kamarádíčka bránit, nemyslíš? Příliš pozdě."

Zelenooký muž zarazil Zayna pohybem ruky. Vypadalo to, že právě on má v této skupince Zavržených hlavní slovo.

,,Mě by ale opravdu zajímal důvod, proč jste tu. Proč se takové tři štěňata rozhodli, vydat se v noci za hranice."

Louis, který do té doby držel hlavu sklopenou dole, vzhlédl.

,,Zítra nás čekají Volby. Tak jsme chtěli..prostě..udělat něco zakázaného, nikdy jsme za hranicemi nebyli, tak..omlouváme se," šeptl tiše.

,,Vy se omlouváte," odfrkl si jeden z mužů pobaveně. Odhrnul si přitom z tváře blond vlasy a odhalil dlouhou jizvu, táhnoucí se od jeho brady až k obočí. ,,Co jste si mysleli, princezničky, že tu najdete? To vám nikdo nikdy neřekl, že tohle je území Zavržených? A že nemáme rádi když nás obtěžuje kdokoliv, kdo patří do vašeho společenství vymytejch mozků??"

,,Chtěli jsme se tu jen podívat, byla to od nás hloupost," řekl kajícně Louis.

,,To teda byla. S nezvanýma obvykle uděláme krátkej proces, viď Harry?" ušklíbl se Zayn a podíval se na jejich bosse. Ten se nepěkně usmál.

,,Ale tohle je výjimečná návštěva. Kdy se nám zase poštěstí mít za společnost někoho tak mladého, nevinného..myslím, že bychom měli této návštěvy patřičně využít," zašeptal smyslně poslední slova a Louis zvedl vystrašeně hlavu. Jeho modré oči se setkaly s těmi zelenými a jemu se téměř zatočila hlava. Snad je nechtějí..

Zayn udělal krok vpřed a vytáhl Nialla na nohy. Ten vykřikl, ale jeho výkřik umlčely Zaynovy rty, které se hrubě přisály na chlapcovi růžové polštářky. Ruce černovlasého hladově bloudily po Niallově těle a přivlastňovaly si jeho nevinnost. 

,,Nech ho bejt!!" zařval Liam a vyskočil na nohy. Zayn nejspíš nečekal žádný odpor, protože se ani nestačil bránit proti Liamově pěsti, která ho tvrdě udeřila do obličeje. Hekl, a jeho sevření povolilo. Niall se mu i hned vysmekl a začal utíkat rychle pryč. Liam vší silou strčil zmateného Zayna do cesty mužům, kteří se rozběhli za prchajícím blonďáčkem, a dal se též na útěk. Louisovi se v tom zmatku a řevu podařilo vyklouznout od potoku skoro nepozorovaně a zmizel mezi stromy.

Ztěžka dýchal, když se nutil k co nejrychlejšímu pohybu. Jeho tělem proudil strach a adrenalin. Nikdy nezažil takový strach jako právě teď. Věděl, že pokud se jim nepodaří utéct, budou znásilněni a poté zavražděni. Co by teď dal za to, kdyby ležel v posteli a jediné co by ho trápilo, by byly zítřejší Volby..

Na okamžik se zastavil a rozhlédl se. Kolem dokola viděl jen stromy a tmu. Nikde žádný náznak toho, že by se blížil k plotu. Rukou si otřel slzy, stékající po jeho tvářích a dal se znovu do běhu. Musí jen utíkat, někde ten les přeci končí, musí dál, musí..

Ticho prořízl Louisův hlasitý výkřik, když ho něco tvrdě srazilo k zemi. Spadl na záda a hlavou se tvrdě udeřil do kamene, ležícího na zemi, takže na chvíli byl takřka v mdlobách. Jen vnímal velkou dlaň, která mu jeho ruce znehybnila nad hlavou. Na svých stehnech ucítil váhu mužského těla. Donutil se otevřít oči a srdce se mu málem zastavilo. Seshora ho provrtávaly dvě zelené oči.

,,Snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak utéct," promluvil chraptivě a nahnul se víc nad chlapcovu vyděšenou a uslzenou tvář. Ten strach, který viděl v jeho očích, mu dělal neskutečně dobře.

,,P-Prosím ne..prosím..já odejdu a už o mně neuslyšíte.."

,,Ale problém je to," řekl Harry a rukou, kterou nesvíral Louisova zápěstí, začal přejíždět po chlapcově hrudi. ,,Že já nechci aby jsi odešel. To, co momentálně chci, jsi ty."

Louis vzlykl a jeho tělo se vzepjalo proti Harryho dlani. Ten se uchechtl a zatlačil Louise zpátky na zem. Vjel dlaní pod jeho košili a mapoval chlapcovu sametovou kůži, kterou dosud nikdo nezkoumal tímto způsobem. Jen tyhle letmé dotyky a pocit, že má mladičkého Spořádaného plně ve své moci, ho silně vzrušovala. Sehnul se ještě víc a jazykem setřel slzy z chlapcových tváří. Ten se pod nezvyklým dotekem ošil a zanaříkal. 

,,Prosím, nechte mě být. Tohle nesmíte, je to nezákonné.."

,,Nezákonné?? Já jsem Zavržený, maličký. Pro mě vaše zákony neplatí. Proto žiju tady, protože odmítám žít tak jako ty," zasyčel a trhl s jeho zápěstím. Prsty se dotkl náramku na Louisově ruce. ,,Tohle..pro mě nic neznamená," dodal a rty začal dobývat chlapcův krk, který laskal jazykem a týral občasnými stisky zubů. Louis sebou na zemi zmítal a nepřestával se bránit jeho dotekům. Nedokázal si představit větší ponížení, než být den před svými Volbami znásilněn uprostřed lesa Zavrženým. Tyhle doteky byly něco zapovězeného a on věděl, že tohle je pro něho opravdu špatné. Podle pravidel musí být neposkvrněný, a své tělo odevzdat až svému partnerovi. Vydechl, když Harryho dlouhé prsty začali dráždit jeho bradavku. Bože, bylo to..zvláštní. Tak jiné, než všechno co doposud zažil. Ale bylo to zakázané! Musí se odsud dostat domů, prostě musí! 

Začal horečně pátrat pohledem kolem sebe, až si všiml klacku, který ležel kousek od jeho hlavy. V tu chvíli Harry povolil stisk, aby ho mohl zbavit svetru a košile. Louis na nic nečekal, popadl klacek a vší silou udeřil Harryho do hlavy. Ten vykřikl a skulil se z chlapce na zem, držíc se rukama za hlavu. Louis vyskočil na nohy a dal se na útěk. 

,,Počkej ty děvko, najdu si tě a budeš litovat dne, kdy ses narodil!!" uslyšel za sebou Harryho zuřivý výkřik. To ho jen pobídlo k rychlejšímu běhu, protože mu bylo jasné, že nebude trvat dlouho, než se z jeho rány vzpamatuje a vydá se dohnat svou kořist. Jen doufal, že Liam a Niall jsou v pořádku. Jeho mysl do teď plně zaměstnával zelenooký démon, a až nyní si uvědomil, že za Liamem a Harrym běželi hned čtyři Zavržení.

Louis se málem naplno rozplakal úlevou, když před sebou v dálce spatřil vysoký plot. Ještě zrychlil svůj běh, a brzy se prsty dotýkal chladného kovu, který byl bránou do bezpečí. Za sebou v dálce slyšel rozzuřený křik Zavržených, proto co nejrychleji vyšplhal nahoru a zpět do Holmes Chapel téměř seskočil. Věděl, že musí i hned zburcovat všechny kolem, aby zachránili Nialla a Liama.

,,Boo!" ozval se slabý, vyděšený výkřik a Louis se v tu chvíli ocitl v náručí blonďatého kamaráda. Brzy ucítil náraz druhého těla, to je Liam oba přivinul do své náruče.

,,Ni, Liame..vy jste to dokázali," zašeptal nevěřícně Louis a zesílil své objetí.

,,To Liam, byl naprosto úžasnej! Vždy když se přiblížili tak nás schoval tak, že nás neměli v té tmě šanci vidět. Zachránil mi život!" odpověděl vzrušeně Niall a Liam sklopil potěšeně zrak.

,,Nepřeháněj, Ni.."

,,Tohle ti nikdy nezapomenu," řekl Niall a vtiskl červenajícímu se Liamovi polibek na tvář. Louis je sledoval s úsměvem na rtech, než se mu do mysli vrátily vzpomínky na události dnešní noci.

,,Nemáme svoje batohy..jak to vysvětlíme doma?"

,,Něco si musíme vymyslet," povzdechl si Liam a přejel své kamarády vážným pohledem. ,,Ale o tom, co se tam stalo, nebudeme s nikým mluvit. Dostali bychom se jen do problémů. Vyvázli jsme z toho a to je nejdůležitější."

,,Nikdo se to nesmí dozvědět. To by byl náš konec," přikývl Niall.

,,Bude to naše tajemství," souhlasil Louis. Všichni tři se mlčky odebrali na cestu domů. Jejich mysl pořád nedokázala vstřebat, že už jsou v bezpečí, a že tu nikde nečíhá žádný Zavržený. V naprosté tichosti došli na začátek Louisovy ulice a rozloučili se.

Brunet se vydal rozvážným krokem domů. Srdce mu bušilo jako splašené a tělo se nepřestalo dosud třást. Tváře ještě pořád pokrývala červeň, kterou způsobily Harryho dotěrné doteky. Když se mu v mysli zjevila ta krutá a krásná tvář, dech se mu zadrhl v hrdle.

,,Najdu si tě a budeš litovat dne, kdy ses narodil!"

Louis se dal běhu.