Louis odmítal ztrácet čas. I hned se nechal stále zkoprnělým Harrym dovést k místu, kde se Zayn zmítal mezi vědomím a bezvědomím a poklekl vedle něj.

,,Co tu děláš?" zeptal se Luke překvapeně.

,,Přišel jsem mu pomoci," odpověděl Louis a vytáhl z tašky stříkačku. Ruce se mu trochu třásly, když nasál půlku obsahu lahvičky s antibiotiky, nicméně dával dobrý pozor, aby ani kapka nepřišla nazmar. Musel jen doufat, že šest dávek léků bude k Zaynovu uzdravení stačit.

,,Harry dones mi nějaký alkohol."

,,Princezno já chápu, že jsi rozrušený, ale nemohl by ses napít až potom?" zaváhal Harry. Louis po něm šlehl nevrlým pohledem.

,,Potřebuji mu vydezinfikovat ruku Harolde," odsekl a přejel jemně palcem po Zaynově snědé kůži, hledajíc vhodnou žílu. Harry se navzdory vážnosti situace nedokázal ubránit drobnému úsměvu, když spěchal do jejich skrýše s alkoholem. Miloval, když mu jeho manžel říkal Harolde.

Když se Harry vrátil, Louis přetřel místo v loketní jamce alkoholem, použil svůj pásek pro zaškrcení rány a vpravil lék do Zaynova těla. Ten na štípnutí jehly zareagoval pouze jemným vzdychem, ale své oči neotevřel.

,,Neprobírá se," zašeptal Harry, na kterého začala doléhat panika. Louis schoval stříkačku a obrátil se ke kudrnáčovi.

,,Neprobudí se hned, dej mu čas," řekl a vstal. Luke stále zůstával u Zayna, kterému nyní hladil vlhké vlasy a díval se na něho s nadějí v očích.

,,Takže budeme..čekat?" podíval se Harry na Louise. Ten přikývl, stále sledujíc pohledem Zayna.

,,Nic jiného nám nezbývá," povzdechl si.

,,Zůstaneš tady, než se probere?" zeptal se Harry. V jeho hlase zaznívala neochvějná jistota, že se jeho přítel uzdraví. Louis i hned přikývl. Ani na chvíli mu nepřišlo na mysl, že by se teď vrátil do Holmes Chapel.

--

Harry podřimoval u planoucího ohně, který Zavržení založily v blízkosti Zayna, aby ho udržovali v teple. Louis dlouho se spánkem bojoval, nakonec ho ale únava přemohla, a on skončil schoulený na Harryho hrudi, kam se podvědomě ve spánku přemístil.

Kudrnáč sebou trhl, když uslyšel hlasité zasténání. Otevřel rychle oči a rozhlédl se. Pohled mu padl na Zayna, který s široce otevřenýma očima hleděl vzhůru a rukou si prohrabával vlasy.

,,Zee!" vykřikl šťastně. Opatrně odstrčil Louise stranou a vrhl se ke svému kamarádovi, který ač nevypadal zrovna nejlíp, byl vzhůru. Objal ho kolem krku a bojoval s přívalem slz, které se mu vehnaly do očí.

,,H-Harry," zachraptěl unaveně Zayn. ,,Ježiši, mě je zle. Jak dlouho jsem spal?"

,,Od včerejška. Mysleli jsme, že tě ztratíme," šeptal Harry a tiskl si přítele k sobě. Vzápětí ucítil, jak se k nim přesunul i Louis. Vzhlédl, a uviděl v chlapcově unavené tváři velkou radost.

,,Louisi, co tu děláš?" zeptal se unaveně Zayn. Mluvení ho začínalo vyčerpávat. Než Louis stačil odpovědět, Harry ho předběhl.

,,Zachránil ti život Zee. Ukradl v nemocnici léky a přinesl ti je," vysvětlil a Zayn se nejprve zatvářil šokovaně, vzápětí se mu ale na tváři objevil malý úsměv.

,,Děkuji Louisi. Jsem tvým dlužníkem," pohladil chlapce po paži a zavřel oči. Chtělo se mu tak moc spát.

,,Odpočívej Zayne. Luke ti za chvíli donese něco k jídlu," prohlásil Harry a vstal, aby nechal kamaráda odpočinout. Zároveň sebou nahoru vytáhl i Louise, kterého si odvedl pryč.

Oba došli k malému jezírku, kde se setkali poprvé. Louis se rozhlédl kolem sebe, a když zjistil, že jsou tu jen sami dva, viditelně znervózněl. Odtáhl se od Harryho a přitiskl se ke kořeni stromu. Harry uvnitř sebe zasténal, když se Louisovi oči opět naplnili teď už dobře známým strachem.

,,Nevím, jak ti mám poděkovat Louisi. Bez tebe by Zayn umřel. Všichni Zavržení jsou ti nesmírně zavázáni," řekl vděčně.

,,Nemohl jsem ho nechat jen tak umřít, když jsem měl jeho záchranu přímo pod rukama," zamumlal Louis.

,,Kradl jsi v nemocnici. Vzal jsi léky, které jsou určené pro vaši společnost. Pomáháš člověku, který by vaši společnost nejraději srovnal se zemí," prohlásil muž nenuceným tónem, avšak Louisovi oči se rozšířily, a naplnily vinou. Harry k němu přistoupil a vzal jeho ruce do dlaní.

,,Spletl jsem se v tobě, princezno. Měl jsem tě za tupou ovci, pro kterou je svaté jen to, co řekne Rada a Olivia. Myslel jsem, že neumíš říct ne, že nemáš svoji vůli. Dokázal jsi mi, že máš. A taky jsi mi dokázal, jak dobré srdce máš. Nevím, jestli bych se na tvém místě dokázal zachovat stejně šlechetně. K lidem, kteří se mi pokusili ublížit, k člověku, jenž je nejlepším kamarádem toho, který rozbil tvoji duši takovým způsobem.." odmlčel se Harry. Louis se zachvěl a oči se mu zaleskly.

,,Nejspíš už se zase slepila," zašeptal.

,,Dokážeš mi někdy odpustit Louisi? Vím, že mi nevěříš, ale skutečně tě mám rád. Na začátku jsi byl pro mě jen hračka, to teď už nejsi. Chci tě chránit, ne ti ubližovat," řekl naléhavě Harry. Nikdy nikomu neříkal, jak je má rád, taky protože kromě Zavržených, neměl rád nikoho. Ale věděl, že Louis tyhle věci potřebuje slyšet. Musí mu začít zase věřit. Chtěl zpátky svého starého Louise, s úsměvem na tváři a hřejivým pohledem.

,,A-Asi ti věřím Harry. Taky tě mám rád," řekl tiše Louis a kousl se stydlivě do rtu. Dokud tu skutečnost nevyslovil nahlas, neuvědomoval si to, ale byla to pravda. Navzdory všem věcem, navzdory tomu, že ho Harry znásilnil, navzdory tomu, že byl v duši stále Zavrženým, navzdory tomu že ho měl špehovat a měl být připraven ho kdykoliv zradit..se nedokázal ubránit pocitu, který naplnil jeho srdce. Opravdu měl Harryho rád.

Harry ho objal a položil si jeho hnědovlasou hlavu na rameno. Cítil, jak Louis pod jeho doteky ztuhl a jeho tělo bylo připraveno se kdykoliv bránit.

,,Dovol mi se s tebou milovat," zašeptal mu do ucha. Louis se začal nadechovat k protestu, ale Harry mu přiložil ukazováček na rty. ,,Ne Louisi. Nechci, aby ses bál mých doteků. Ukážu ti, že není čeho se bát." S posledními slovy položil Louisovo štíhlé tělo do měkké trávy a lehl si k němu. Viděl paniku v jeho krásných očích, a chtěl, aby jednou provždy zmizela. Naklonil se nad svého manžela a přitiskl rty na jeho růžové polštářky. Jemně ho líbal tak, aby ho nevyděsil, a Louis se k němu po pár váhavých okamžicích přidal. Když Harry zabloudil dlaní pod jeho košili, otřásl se strachem a před očima měl události z toho osudného večera.

Co to tu dělá..musí okamžitě pryč, jinak se ta bolest bude opakovat!

Vzepjal se na loktech, s úmyslem utéct, ale Harry ho zatlačil zpět do lehu.

,,Neutíkej, princezno, prosím, já ti neublížím, přísahám," vydechl. ,,Víš co? Udělám dobře jenom tobě. Udělám ti to, co naši první společnou noc, dobře?"

,,To jsi byl taky opilý," pípl Louis a Harry v duchu zaklel.

,,Ale teď nejsem," usmál se na něho a rozepnul knoflíčky té příšerné košile. I když musel uznat, že Louis byl v košili více než sexy. Odhalil jeho hladkou hruď a pokryl ji motýlími polibky, načež modroočko začal zrychleně dýchat. Postupoval s polibky níž, dávajíc si pozor, aby byl až přehnaně jemný, aby Louise nevyděsil. Když se dostal až k lemu jeho kalhot, zvedl hlavu a věnoval Louisovi upřímný a povzbuzující úsměv. Chlapec se na chvíli zarazil, poté ale přikývl a nechal Harryho, aby mu sundal kalhoty a boxerky. Když ucítil jeho ruce v blízkosti klína, vydralo se mu z hrdla vyděšené zakňučení, které se následně ale změnilo v steny, když Harry pojal jeho chloubu do pusy. V Louisovi se zmítala směs strachu a nesmírného vzrušení, když sledoval kudrnatou hlavu svého manžela, jak se pohybuje v jeho klíně a dopřává mu nádherné pocity.

,,Oh, kurva," zasyčel Louis a sevřel ruce v pěst, čímž vytrhl trsy trávy. Zaslechl Harryho pobavené uchechtnutí, a už se chtěl ohradit, když v tom ucítil, jak si Harry jeho penis zasunuje hlouběji a hlouběji do krku, až se Louisova špička dotkla jeho mandlí. Hnědovlásek zrudl v obličeji a panenky se mu protočili tou nesmírnou slastí, aniž by si to uvědomoval, stále dokola sténal hlasitě Harryho jméno, a když se jeho manžel nadechl a následně začal kmitat špičkou jazyka přes Louisův citlivý vrcholek, měsíční půst si vybral svou daň a Louis s výkřikem vyvrcholil. Harry vše poctivě spolykal a usmál se, když viděl Louisův spokojený a unavený výraz. Natáhl se, aby si ukradl pár polibků a chlapec zrudl, když ucítil na Harryho rtech chuť sebe samého. Harry se jeho výrazu jen pobaveně zasmál a natáhl na něho zpět oblečení, které mu předtím svléknul.

,,Přespíme dnes tu a ráno brzy vyrazíme, abychom stihli oba jít do práce, ano? Nerad bych, aby mě hned po pár dnech vyhodili," mrkl na něho Harry a vstal.

,,J-Já nemůžu jít..za ostatními," zakoktal se Louis a Harry se na něho zmateně podíval.

,,Ale princezno, víš moc dobře, že ti nikdo neublíží."

,,O to nejde Harry, ale víš..no.." zamumlal Louis a jeho tváře nabraly nachového odstínu. Harry se na něj chvíli nechápavě díval, ale nakonec pochopil a rozesmál se.

,,Bojíš se, že nás slyšeli, viď?" chechtal se a Louis zahanbeně přikývl. ,,To nic princezno." Harry ze sebe sundal košili a složil ji Louisovi pod hlavu. Naštěstí byla teplá noc, takže tu jeho manžel nezmrzne.

,,Můžeš spát tady, půjdu se podívat na Zayna a přijdu za tebou. Ničeho se neboj, o kousek dál jsou kluci na hlídce, nikdo se k tobě nedostane, kromě mě," slíbil mu a věnoval mu něžný polibek, až sám sebe překvapil. Nikdy se k nikomu tak jemně nechoval. Jenže Louis nebyl jen tak někdo. Byl to jeho manžel.

,,Dobře," řekl Louis a sledoval odcházejícího Harryho. ,,A Harry?" Mladý muž se zastavil a otočil se.

,,Děkuji ti," zašeptal. Harry se široce usmál.

,,To já děkuji tobě, princezno."

--

Louis se vzbudil nejspíš uprostřed noci. Probudila ho palčivá žízeň v krku. Protáhl se a posadil se. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil kde je. Trochu ho znepokojilo, že tu Harry stále není, ale z lesa slyšel tlumené hlasy, takže se rychle uklidnil. Po čtyřech došel k jezírku, kde si dlaněmi nabral vodu a osvěžil se. Najednou se cítil poměrně čile, proto se rozhodl jít za svým manželem a podívat se na Zayna. Za chvíli by měl nejspíš dostat další antibiotika.

Vstal, přehodil přes sebe Harryho košili a usmál se, když z ní ucítil Harryho typickou kořeněnou vůni. Tiše se plížil mezi stromy, když v tom zaslechl hlas svého manžela.

,,Zítra budu mít příležitost. Myslím, že budu mít dost času ty plánky obkreslit, alespoň na hrubo," ozýval se Harryho chraptivý hlas.

,,Myslíš že jsou to ty, které potřebujeme?" promluvil Thomas.

,,Jsem si téměř na sto procent jistý. Sám si s tím ale nevím rady. Zítra, jak Louis usne, přijdu za vámi a začneme."

Louis se stejně tiše, jako přišel, vytratil. Harry a ostatní museli být zřejmě vzrušení z jejich nového objevu, protože ho výjimečně neslyšeli.

Došel zpět k jezírku a lehl si na zem. Srdce mu bušilo jako splašené.

Věděl to. Ve skrytu duše vždy věděl, že Harry nikdy nebude Spořádaným. Tak strašně rád by věděl, co jeho manžel plánuje.

Nedá se nic dělat. Zítra musí svého manžela sledovat.

Ta představa, že Harry zradí jeho důvěru hned po té, co mu znovu začal věřit, byla téměř k nesnesení.

--

Zase vám strašně moc děkuji za všechny votes a komentáře! Jste neuvěřitelní a já mám tak velkou radost, že to ani nejde popsat. Moc si toho všeho vážím ♥♥♥

A doufám že jste si oddechli, že Zayn přežil :D