Harry navzdory bolesti hlavy rychle vstal, oblékl si oblečení, které našel pohozené na zemi a doslova běžel dolů, najít Louise. Srdce mu bušilo jako splašené. Přece by mu nijak vážně neublížil..ale proč tam tedy byla krev? A rozhodně nebyla jeho..

Tohle manželství byla sice pouhá fraška, uskutečněná proto, aby on i Louis dosáhli svého. Ale za poslední dny poznal, že Louis má kromě nádherného těla v sobě něco, co ho nutilo usmívat se, při pomyšlení na svého manžela. Měl v sobě určité charisma, které lidi kolem něho okouzlilo a nutilo je toužit po jeho přítomnosti.

Neublížil by mu. Nikdy.

Harry došel do obývacího pokoje a rozhlédl se. Nikde hnědovláska neviděl.

,,Louisi?"

Zaposlouchal se do tichého domu a znervóznil. Louis nikdy, až na minulý incident kdy utekl k Paynovým, neodcházel, aniž by mu to řekl nebo mu alespoň nenechal vzkaz.

Najednou zaslechl tichý zvuk tekoucí vody z koupelny. Na krátkou chvíli se mu ulevilo, Louis se nejspíš jen sprchuje. Je zbytečně paranoidní. Určitě se to nějak vysvětlí...

Krátce zaklepal na dveře od koupelny, a když se nedočkal odezvy, vešel dovnitř. I hned Louise uviděl a hned si uvědomil, že je něco moc špatně.

Louis seděl na dně sprchového koutu, na sobě měl promáčené kalhoty, kolena přitáhnuté pod bradou a netečným pohledem sledoval stěnu před sebou. Na Harryho příchod nijak nezareagoval. Oči měl podlité krví a oteklé, jako by několik hodin proplakal. Harrymu se nad tím obrázkem sevřelo bolestivě srdce. Udělal pár pomalých kroků směrem k Louisovi a dřepl si, nedbajíc na to, že i jeho máčí tekoucí voda.

,,Louisi?" řekl a napjatě sledoval chlapcovu reakci, které se ale nedočkal. Opatrně k němu natáhl ruku, ale Louis vyděšeně zakňučel a stáhl se více do rohu. Do jeho očí se konečně dostala nějaká emoce. Byl to strach.

Harry v duchu sprostě zanadával. Bojí se ho. Doufal, že tohle už mají za sebou. Naposledy se na něj díval s takovým strachem v Oliviiné kanceláři. Od té doby ale udělaly velký pokrok. A on se tu přece třese strachem a sleduje ho ostražitýma očima.

,,Princezno prosím, mluv se mnou," vydechl zoufale Harry. ,,Co se včera stalo? Moc si toho nepamatuju..jen..že jsi plakal..a-a na prostěradle je krev."

Louis sebou při zmínce o krvi škubnul, ale stále nepromluvil. Jeho tělo se při tom mírném pohybu natočilo směrem k Harrymu a on spatřil hluboké, krvavé škrábance na jeho zádech a modřiny, vykukující z lemu kalhot. Jeho nejhorší obavy se začali naplňovat.

,,Louisi, já potřebuju vědět, co jsem udělal," Harry se zhluboka nadechl. ,,Znásilnil jsem tě? Vzal jsem si tě včera, i když jsi nechtěl? Ublížil jsem ti při tom? Od toho..je tam ta krev?"

Jeho manžel ho na okamžik probodl zoufalým pohledem plným bolesti, smutku, výčitek a strachu. A Harry věděl, že si ten pohled ponese do konce života. Když si Louis zabořil obličej do dlaní, a srdceryvně se rozplakal, věděl Harry, že má pravdu. Udělal to.

Znásilnil svého manžela.

,,Panebože Lou, je mi to tak strašně líto..j-já..nevím co říct," zachraptěl Harry a udělal jedinou věc, která mu přišla na mysl, když Louis nepřestával vzlykat. Natáhl se, aby si ho přitáhl do náruče. V tu ránu Louis vyjekl, vrávoravě se postavil a utekl z koupelny pryč.

Harry zastavil sprchu a klesl zpět na kolena. Zhluboka dýchal, aby rozdýchal nával emocí, který proudil jeho tělem.

Byl hajzl, který se nezastavil v podstatě před ničím. Louis rozhodně nebyl první chlapec, kterého si vzal násilím. Jenže všechno ostatní byli Zavržení, kde se prostě tyhle nemilé události děly, a pokud jste se rozhodl na osamocenou, noční procházku pustinou, prakticky jste si o to koledovali. Harry nikdy u svých milostných aférek nebyl přehnaně hrubý, proto jeho oběti občas začali i spolupracovat, nebo se maximálně na konci dočkal nadávek a pár facek.

Jenže Louis byl úplně něco jiného. Byl to nevinný chlapec, který přijímal život a jeho útrapy s naivní důvěrou a úsměvem na rtech. Když si ho Harry bral za manžela, byl čistý jako ta nejvzácnější lilie.

Harry si vzal jeho nevinnost. Pošpinil ho.

A teď udělal tu nejhorší věc, kterou mohl udělat.

Ublížil mu. Vzal mu jeho důvěru v okolní svět, i veškerou důvěru k jeho osobě.

Zlomil svoji princeznu.

Harry frustrovaně zařval a praštil pěstí do zdi. Odřel si klouby prstů do krve, ale bylo mu to úplně jedno.

Ucítil v očích vlhkost. Přejel si rukou po obličeji a překvapeně zjistil, že jsou to slzy.

--

,,Lousi, jsem doma," ozval se Harryho hlas ode dveří ale chlapec k němu ani neotočil hlavu. Seděl u okna v obývacím pokoji a netečně koukal ven.

Uběhl už měsíc od toho nešťastného incidentu a on se z toho stále nedokázal vzpamatovat. Jako by po té noci upadl do stavu pouhého přežívání, a nemohl se z něj dostat. Fyzická bolest přešla dávno, jen ta psychická zůstávala. Jeho sny o dokonalém světě se začaly rozpadat už v ten den, kdy mu Systém zvolil Harryho za manžela, jenže teď se ta představa zhroutila jako domeček z karet. I když on a Harry nebyli dokonalým párem, důvěřoval mu. Věděl, že i přes to co Harry byl a čím nejspíš do konce života zůstane, mu neublíží.

Ale on to udělal. Zničil veškerou důvěru a city, které si k němu Louis vybudoval. Všechno to bylo pryč.

Často přemýšlel, jestli to není jeho vina. Kdyby mu před tím, než se tolik opil, dovolil vyspat se s ním, nemuselo se to stát. Byl to snad trest za to, že neplní své manželské povinnosti?

První dny nevylézal z postele. Harry měl naštěstí tolik rozumu, a ubytoval se v dětském pokoji. Louis nechtěl nic jíst, ani pít. Nechtěl vidět Liama ani Nialla, ani matku s otcem.

Po pár dnech začal fungovat téměř normálním životem, ale nedokázal se z ničeho radovat. Představa, že je do konce života upoután k člověku, který mu tolik ublížil, ho ničila zevnitř. Měl z Harryho strach. I když věděl moc dobře, že Harry mu neublížil úmyslně, a že byl ovlivněn alkoholem, nedokázal se přes to přenést. Kdykoliv se na něho Harry pokusil šáhnout, instinkt mu radil utéct a vyhnout se další případné bolesti. Naštěstí se jeho manžel po pár pokusech stáhnul a pouze se snažil s chlapcem neúspěšně komunikovat.

Musel uznat, že byl až překvapený, jak moc to Harryho vzalo. Nebyl jediný den, kdy by se mu neomlouval. Snažil se mu shánět drobné dárky, byl samá lichotka, milé slovo a sliby lepší budoucnosti. Několikrát už měl Louis chuť na všechno zapomenout a prostě se stulit do manželovy náruče, ale nedokázal ovládnout svůj strach a ten hořký pocit zrady.

,,Takhle to dál nejde," zavrčel najednou Harry a Louis nadskočil. Úplně zapomněl, že je Harry stále s ním v jedné místnosti.

,,Do hajzlu Louisi, ublížil jsem ti, já to vím a trpím tím, to si piš, ale proč se tak ničíš?? Podívej se na sebe! Nebyl jsi už takovou dobu venku, skoro nejíš! Jsi kost a kůže! Nemůžeš se zničit jen proto, že jsem takový idiot!" teď už Harry křičel. Louis si instinktivně přikryl uši dlaněmi a přitiskl se ke zdi. Když Harry viděl, jak je vyděšený, poněkud se uklidnil. Místo vzteku se do jeho hlasu vkradlo zoufalství.

,,Princezno moje, není jediný den, kdy bych si nevyčítal, co jsem ti udělal. Každý den mám před očima výsledek toho, jaký jsem hajzl. Taky mě to ničí..chci aby bylo všechno jako dřív. Louisi, já tě mám rád," vydechl Harry. ,,Tohle nejsi ty. Včera jsi měl jít k Olivii. Nešel jsi tam, bez omluvy. Copak tohle jsi ty? Byl jsi vždy takový puntičkář ohledně všeho, co se týkalo společenství. Teď je ti všechno jedno.."

Louise zahlodaly pochybnosti, když slyšel o Olivii. Měl jí alespoň napsat omluvu. Jenže opravdu se teď necítil na to, aby se s ženou setkal. Nejspíš by se tam zhroutil. Podvědomě se snažil pořád svého manžela chránit. Kdyby se někdo dozvěděl, co udělal, okamžitě by ho potrestali. Omlouval si to tím, že nejspíš by Harryho vyhostili mezi Zavržené, a on by ho musel následovat.

,,Fajn, dělám to nerad, ale řekl sis o to sám."

Modroočko se díval za svým manželem, který rázným krokem vypochodoval z jejich domu a práskl za sebou dveřmi. Přepadl ho strach. Kam proboha šel? Co chce dělat? Snad mu nechce nějak ublížit za to, že ho neposlouchá? Co když šel k Zavrženým, a tam se zase opije?

Louis se tiše roztřásl strachy. Jeho manžel byl nevyzpytatelný. Ale přece slíbil, že už mu neublíží..

Utápěl se ve svojí sebelítosti a černých myšlenkách, že si skoro ani nevšiml, že se Harry vrátil. A ne sám.

Dovnitř vstoupili i Liam s Niallem.

Louis je oba od oné nešťastné noci neviděl. Věděl, že by jeho nejlepší kamarádi okamžitě poznali, že se něco děje a vyzvídali by. Strašně mu chyběli a teď pocítil i malý záchvěv radosti, že je vidí.

,,Louisi..proboha jak to vypadáš?" vydechl Niall a rychle svého kamaráda objal. Vzápětí ho stejně rychle pustil, když Louis tiše vyjekl a odsunul se.

,,Boo to jsem já, N-Niall," zakoktal se blonďák překvapeně. Louis byl od přírody spíše mazlivý tip a ještě se nestalo, že by odmítl objetí. Něco se tu muselo stát. A očividně něco zlého, podle toho, jak Louis vypadal. On i Liam o něho měli už delší dobu starost, nikdy se jim neztratil z očí na tak dlouhou dobu. Jenže vždy, když chtěli svého kamaráda vidět, otevřel jim Harry a poslal je pryč. Louis buď spal, necítil se dobře nebo je prostě nechtěl vidět. Neměli sem chodit, měli počkat, až Louis přijde sám. Jenže když před chvílí Harry zabušil na jejich dveře, vypadal opravdu zoufale a doslova žadonil, aby oba i hned šli s ním.

,,Louisi, co se ti stalo? Měsíc o tobě nic nevíme, měli jsme strach," řekl Liam a tvářil se znepokojeně. I on hned poznal, že se tu muselo stát něco zlého. Louis ale pořád zarytě mlčel, nedíval se na své kamarády, upíral zrak do stěny. Niall se ho pokusil opět dotknout, dostalo se mu ale stejné reakce, jako před tím. Blonďák se rozzuřeně obrátil na Harryho.

,,Co se mu stalo?" vyštěkl.

Harry rozpačitě přešlápl a chlapci si uvědomili, že poprvé vidí Harry Stylese, který nemá co říct. Liam ho probodl zlým pohledem.

,,Ty jsi mu ublížil." Neptal se, jen konstatoval. Harry si povzdechl a prohrábl si rukou kučeravé vlasy. Vzhlédl k manželskému páru s jasnou vinou v očích.

,,Ale ne úmyslně, přísahám."

,,Co jsi mu udělal?!" zakřičel Niall, i když už začínal tušit.

Harry zavrtěl hlavou. Bylo mu ze sebe samého na zvracení, že musí vyslovit tuto odpornou větu.,

,,Já..to noc kdy jsem si pro něho k vám došel..jsem se opil a..znásilnil jsem ho."

Domem se rozhostilo mrtvolné ticho. Nikdo se nehýbal, ani nepromluvil. Louis se díval na Harryho trochu překvapeně. Nečekal, že se jeho kamarádů, přizná. Čekal, že bude mlžit, a svede jeho stav na něho jiného.

,,Jak jsi to mohl.." vydechl šokovaně Niall, když v tom postřehl vedle sebe rychlý pohyb. ,,Lásko, ne!!" vykřikl ale bylo pozdě.

Liam rychlostí blesku doběhl ke zkoprněnému Harrymu a jednou dobře mířenou ranou ho poslal k zemi. Než se stačil vzpamatovat, začal mu sázet jednu ránu za druhou.

,,Liame ne, ublíží ti!" křičel vyděšeně Niall a snažil se Liama od Harryho odtáhnout, ten ho ale rozčileně odstrčil.

Harry věděl, že navzdory tomu, že Liam byl poměrně svalnatý a uměl se rvát, ho mohl kdykoliv přeprat. Ale ani se nepokusil bránit. Jen ležel na zemi a nechal ho, aby ho mlátil.

Protože moc dobře věděl, že si to zaslouží.