Louis se neklidně zavrtěl a otevřel oči, do kterých ho ihned uhodil sluneční svit, probleskující mezi stromy. Na čele cítil vlhkou látku a byl naprosto zmatený.

Podíval se vedle sebe, kde klečel Zayn a zlehka mu otíral čelo vlhkým šátkem. Na to, v jakém se mu Zayn ukázal světle, když se viděli poprvé, byly jeho doteky překvapivě jemné. Když viděl, že se modroočko probral, odtáhl ruku.

,,Konečně. Už jsem myslel, že se neprobudíš. Jak ti je?"

,,Mám hlavu jako střep," přiznal Louis a pokusil se posadit, přičemž z něho spadla teplá deka. Uvědomil si, že neleží na zemi ale v provizorním lůžku.

,,Lež," zatlačil ho Zayn zpět do lehu. ,,Musíš ještě chvíli odpočívat, mohl bys zase omdlít."

,,Kde to jsem? A co se vůbec stalo?" zeptal se zmateně Louis.

,,Kde myslíš, že jsi?" uchechtnul se Zayn. ,,V našem domově. Tady žijeme. Omlouváme se mladý pane Stylesi, že vám nemůžeme poskytnout stejný luxus, na který jste zvyklí z města," dodal ironicky.

Louis sebou při oslovení trhl. Stále si nezvykl.

,,Nepamatuji si, co se stalo..tedy jen trochu..ten muž..chtěl mě.."

,,Chtěl tě znásilnit. A bezpochyby by to udělal, kdyby tě Harry nenašel," pronesl suše Zayn a podal Louisovi trochu vody. Ten ji hltavě vypil.

,,Ale jak mě našel?"

,,Tak za prvé, máme daleko vyvinutější sluch než vy. Vy Spořádaní se spoléháte jen na své počítače, systémy a elektroniku, ale úplně jste zapomněli využívat vaše smysly. Zavržení ne. Tušili jsme, že se tu pohybuje Zavržený z nepřátelské skupiny. A pak měl Harry pocit, že slyšel tvůj křik. Naštěstí jste nebyli tak daleko od nás. Měl jsi obrovské štěstí, Spořádaný," vysvětlil Zayn. Louis na něho zíral a snažil se všechny informace dostatečně vstřebat.

,,Nepřátelský Zavržený..ale já myslel.."

,,Že jsme všichni jedna velká rodina, tak jak se to snažíte namluvit sami sobě vy?" zasmál se hrubě Zayn. ,,Ne, hlupáku. Zavržených je velké množství, větší, než si umíš představit. Každý z nás má..řekněme jiné cíle. A taky je tu otázka zásob, kořisti a touhy přežít."

,,A ten muž je teď...?" zašeptal Louis.

,,Mrtvý," ušklíbl se Zayn. ,,Na věci Harryho Stylese se nešahá."

,,Nejsem věc!" zavrčel Louis.

,,Obrazně řečeno, hned se nerozčiluj maličkej," šklebil se Zayn, čímž Louise rozčílil ještě víc.

,,Kde je Harry?" zeptal se dopáleně.

,,Za chvíli přijde. Šel jen něco zařídit, brzy se ho dočkáš," mrkl Zayn a vstal. ,,Odpočívej. Jestli se ti něco stane, tak nás Harry stáhne z kůže za živa." S těmito slovy se ztratil mezi stromy, kde se ozývali hlasy ostatních zavržených.

Louis za ním zaraženě hleděl. Stáhl z kůže? Ale Harrymu na něm přece nezáleželo..nebo snad..ano?

--

,,Princezno!"

Chraptivý, naléhavý hlas probral Louise z říše snů. Prudce se posadil a zjistil, že se celý třese a po tvářích mu tečou slzy. Ten sen byl tak živý..tentokrát ho nikdo nepřišel zachránit, nikdo tomu muži nezabránil aby si vzal to, co chtěl..

,,Byl to jen sen," zašeptal Harry a přitáhl si Louise do náruče. Ležel vedle něho, otočený na boku a pozoroval ho nejspíš celou dobu, co brunet spal. Když vzhlédl nahoru, všiml si že už je skoro noc.

,,Zachránil jsi mě," zašeptal Louis tiše, a tlumil v sobě vyděšené vzlyky. Harryho dlaň mu přejížděla po zádech.

,,Jistě že, jsem tě zachránil. Co si sakra o mě myslíš, Lou? Že bych ho nechal, aby tě ošukal? Že bych se díval, jak si bere něco, co patří mě?" zavrčel temně.

,,Nejsem tvůj.."

,,Jsi, už to krucinál pochop. Patříš mi, i podle těch vašich stupidních zákonů," zvýšil Harry hlas, ale hned přestal, když uviděl jak se Louis vyděšeně schoulil do klubíčka. Kudrnáč vyfoukl z plic přebytečný vzduch a uklidnil se. ,,Omlouvám se princezno, nechci tě děsit. Ne teď."

Louis na to nic neřekl, nicméně z Harryho náručí se neodtáhl. Po chvíli vzhlédl ke svému manželovi.

,,Zabil jsi toho muže? Zayn říkal.."

,,Není to první ani poslední člověk, kterého jsem zabil, princezno," ujistil ho Harry a zatvářil se pobaveně, když se Louisova tvář zkřivila šokem a úděsem. ,,Toto je drsný kraj, a nějak tu přežít musíme všichni. Platí tu jednoduché pravidlo. Zabij, nebo budeš zabit."

,,To je příšerné," vydechl Louise.

,,V Holmes Chapel se děje to samé, jen si to neuvědomuješ," pokrčil Harry rameny a odhrnul Louisovi z čela pramen vlhkých vlasů. ,,Zabíjíte staré, nemocné.."

,,To je něco jiného, Harry," protestoval Louis.

,,O tom teď nebudeme mluvit. Jen mi řekni, princezno, co jsi tu dělal? Proč jsi šel za mnou?" najednou byla Harryho tvář přísná a v očích mu jiskřilo. Louis ztěžka polkl. Bylo mu jasné, že nemůže Harrymu říct pravdu. Nemůže mu říct, že ho sledoval na přání Olivie, aby jí mohl přinášet informace o tom, co jeho manžel dělá, když opustí město. Harry by ho přinejmenším okamžitě opustil a nejspíš by ho i zabil.

,,Já..prostě jsem chtěl vědět kam jdeš a co tu budeš dělat. Omlouvám se," sklopil Louis zrak s pokorným výrazem ve tváři. Hned na to ucítil Harryho teplý ukazováček pod bradou, jak ho nutí střetnout se se zeleným pohledem.

,,To už nikdy nesmíš udělat, je ti to jasné?" zavrčel do tváře svého manžela. ,,Tohle není místo pro tebe, je to tu nebezpečné. A bez ohledu na to, co ti tu hrozí, nepřeji si, abys sem za mnou chodil. Ještě jednou tě tu nachytám, a budeš mít velký problém Louisi Stylesi," dořekl varovně a odtáhl se od Louise. Vstal a mlčky někam odešel.

Louis zůstal ležet a tiše se třásl. V duchu přemítal, co mu Harry udělá, pokud ho tu ještě jednou najde. A on nepochyboval o tom, že najde. Neuměl se pohybovat tak nenápadně a tiše, jako Zavržení, a navíc mu Zayn před chvílí řekl, jak moc jsou jejich smysly vyvinuté. Jenže co měl dělat? Vzepřít se Olivii Hallové? To nepřipadalo v úvahu.

Přikrčil se, když uslyšel kroky, které mířily k němu. S obavami hleděl mezi stromy, kde se brzy objevil Harry, třímajíc v ruce dřevěnou misku, z které se kouřilo. Sedl si vedle Louise, do tureckého sedu a vzduchem zavonělo čerstvé jídlo. Louis si až nyní uvědomil, jak velký hlad má.

,,Musíš něco sníst," oznámil mu nekompromisně Harry, jako by snad chtěl Louis protestovat. Ten jen přikývl a vzepřel se na loktech. Harry ponořil lžíci do obsahu misky a začal svého manžela krmit. Louis nad neznámým pokrmem slastně přivřel oči a olizoval si rty.

,,Je to strašně dobré," vydechl překvapeně a Harry se pousmál.

,,S těmi blafy, co musíme jíst u vás, se to nedá srovnat," prohodil a dál Louise krmil. Ten ochotně spořádal celou misku jídla a konstatoval, že už je mu mnohem lépe.

,,Budeme mít velký průšvih Harry, že jsme tak dlouho z Holmes Chapel," uvědomil si najednou Louis.

,,O to se nestarej. Mám dovolené sem chodit, nikdo mi nemůže nic říct. A ty jsi můj manžel, mám právo si tě sem vzít," řekl Harry a odložil misku. Přetáhl si tričko přes hlavu a Louis si nemohl odpustit dlouhý pohled, na jeho svalnatou a potetovanou hruď. Musí se Harryho někdy zeptat, co ty malůvky znamenají..

Najednou si modroočko, uvědomil, že na sobě nemá stejnokroj Spořádaných, stejně jako Harry. Měl na sobě černé, hrubé tričko a černé kalhoty. Oblečení, které běžně nosili Zavržení.

,,Moje oblečení!"

,,Košile už nešla spravit. Kalhoty ti Luke zašil, nejde poznat že byly někdy poničené," řekl Harry a vklouzl pod deku, která zakrývala Louise.

,,Uhm..děkuju," vykoktal váhavě Louise. Překvapovalo ho, že jen protože byl nyní Harryho manžel, se k němu Zavržení chovali o hodně lépe, než když měl tu čest se s nimi sekat poprvé.

,,A kdo mě převlékal?" vyhrkl náhle. Slyšel, jak se Harry pobaveně uchechtl.

,,Já, princezno. Nesnesl bych, kdyby se některý z těch věčně nadržených idiotů díval na tvoje krásné tělo. Ten pohled patří jen mě."

Postupně přicházeli téměř všichni Zavržení z Harryho gangu, aby se vyspali, chyběli jen Zayn a Thomas, kteří měli první hlídku. V pustině neexistovalo, aby všichni jen tak ulehli a v klidu se oddali sladkému spánku. Museli být neustále v pohotovosti. Harry si už vlastně ani nepamatoval, kdy se doopravdy vyspal. Neustále byl ve střehu, a sebemenší zvuk ho probudil. Jako vůdce gangu měl jisté povinnosti a to i teď, když patřil mezi Spořádané.

Louis se necítil zrovna dobře, když kolem něho bylo tolik Zavržených, ale Harryho přítomnost mu dodávala jistotu, že je v bezpečí. V Holmes Chapel to bylo přitom naopak. Pokud byl Harry v jeho blízkosti, cítil nejistotu, obavy, občas i strach. Tady v něm Harryho přítomnost vyvolávala klid, který ještě zesílil, když si ho Harry přitáhl do náruče a položil si bradu do jeho hebkých vlasů. Louis spokojeně zavřel oči a tiše poslouchal oddechování a chrápání ostatních mužl.

,,Harry?" ozval se po chvíli. Jeho manžel se zavrtěl.

,,Ano?"

,,Já..jen jsem ti chtěl říct..děkuji. Zachránil jsi mi život," zašeptal do tiché noci. I když byl k Harrymu zády, cítil, jak se usmál.

,,Neděkuj mi princezno. Udělal bych to znovu. Nechci, aby ti někdo ublížil," odpověděl Harry a vtiskl Louisovi drobný polibek do vlasů.

A tak oba leželi schoulení pod jednou dekou, za hranicemi města, mezi ostatními Zavrženými. Leželi v těsném objetí, které vyjadřovalo všechno nevyřčené, co měli oba na srdci.

Louis zavřel oči a pomalu se propadal do říše spánku. Než usnul, napadlo ho, že se od obřadu Volby tak dobře necítil.

Tu noc ho žádná noční můra nedostihla.

Jakoby Harry svým objetím všechny zlé sny zaháněl.

To ovšem Louis nevěděl, že příští den bude opět naplněn slzami a bolestí. Kdyby věděl, co za zklamání ho čeká, nejspíš by si přál ležet v pustině navždy.