Jimin P. O. V.

Už jsem se uvelebil na své matračce na zemi a čekal, až sem dojde i Hoseok s Taehyungem. Nečekal jsem dlouho, dveře od cely se otevřely dokořán a ke své posteli se doploužil Hoseok s ještě mokrými vlasy. Letmo na mě koukne a poté bezvýrazně mávne rukou směrem k druhé patrovce.

„Taehyung bude spát s Jungkookem, prý, tak si běž třeba lehnout na jeho postel." Pousměju se a kývnu hlavou.

„Dobře, přeci jen, na zemi se spí hodně špatně." Hoseok nevypadá, že by ho to nějak zajímalo. Beru to teda tak, že se mnou ještě nechce tak úplně mluvit. V tichosti se přemístím na vedlejší postel, ani si ale nestihnu lehnout a do cely nám vejde dozorce – ten dozorce, který mě tolik trápí a sebe taky.

„Jste tady oba dva?" optá se až podezřele nadšeně a my jen mlčky přikývneme. Myslel jsem, že zase přijde ke mně a udělá nějakou blbost, ale naštěstí ne, přišel k Hoseokovi ležícímu ve své posteli a s pohlazením na líčku ho jemně políbil, tak, jak mě ještě nikdy, mě takhle jemně nelíbal. Nechtěl jsem, ale trochu žárlivosti jsem v sobě ucítil, musel jsem si promnout oči, abych se trochu uklidnil.

Pohlédnu na ně, ale oni se pořád líbají, přijde mi, jako by to všechno dělal Hoseok, dokonce letmo otevře jedno oko a pohlédne na mě, poté se jen pro sebe vítězně pousměje a víc si Yoongiho přitáhne do polibku.

„Mm, už musím jít, Hoseokie, dobrou noc." Zašeptá a s pousmáním se odtáhne. Nejistě na mě pohlédne a odejde z cely. Třeba se už rozhodl – pro Hoseoka. Alespoň v to doufám.

„Co je? Vadí ti to snad?" optá se mě s hranou lítostí Hoseok a povysune spodní ret. Nevím, jestli mě chce vytočit, nebo jen ukázat, kdo tady má Yoongiho, ale mám co dělat, abych nevypěnil. Zakousnu se do rtu a zakroutím hlavou.

„Nevadí mi to."

„haha, to ti tak budu věřit." Cekne a zabalí se do deky. Zamračím se na něj a v dlani sevřu teplou deku.

„Nevadí mi to, jasný? Já vám to přeju." Hoseok se ironicky zasměje a zakroutí si pro sebe hlavou.

„No, ty určitě." Tohle si šeptne spíše pro sebe, ale přesto tak nahlas, abych to já nepřeslechnul. Zatnu zuby a pokusím se zůstat v klidu, ale to bych teď musel spolykat další prášky, abych to nechal plavat.

„O co ti kurva jde?! Buď rád, že s tebou Yoongi zůstal, protože nebýt mě, tak už se na tebe vysral!" Nadechnu se a v tu chvíli si uvědomím, že mi z té pusy vyklouzlo víc, než jsem chtěl. Hoseok se posadí se zamračeným výrazem a projede si mě svým ostrým pohledem.

„Ty? Co ty máš společného s našim vztahem?" Na sucho polknu a svraštím obočí. Měl bych mu to říkat? No, na rozmýšlení asi nemám moc času, protože moje pusa je rychlejší než myšlenky.

„Myslíš, že Yoongi miluje jen tebe? Tak to jsi na omylu. Mě totiž miluje taky. To on chtěl, abych přijel zpátky sem, to on mě navštěvoval na psychiatrii, to on mě pak líbal a přirážel do mě svůj penis, jen proto, že mě má kurva taky rád!" Hoseokovi se v očích zalesknou slzy, ale stále kroutí hlavou a mračí se.

„lžeš. Jsi lhář."

„Jsem vrah, ne lhář, řekni mi, Hoseoku, už jsem snad někdy lhal? Ne, ale jestli mi nevěříš, běž se Yoongiho zeptat, uvidíš, že nebude vědět, jak odpovědět, protože je to paličák, který se neumí rozhodnout. Miluje tebe, ale miluje i mě, chce nás oba dva, chápeš? Nebýt mě, tak to nepřestane, tak tě bude se mnou dál podvádět, ale já to utnul, já totiž nechci, aby šukal za tvými zády, protože tě mám rád, Hoseokie, mám tě moc rád..." už to nevydržím a pustím ven slzy, schovám svůj obličej do dlaní a čekám, co se stane teď, ale je ticho, docela dlouhé ticho.

„vypadni." Zvednu svůj nechápavý a uslzený zrak.

„C-Cože?"

„VYPADNI!" zařve na mě, hlas se mu zachvěje a prstem ukáže na odemknuté dveře cely. Teď by rozhodně nemělo smysl tady zůstávat, nemělo by smysl usínat. Přitisknu k sobě polštář a vyběhnu ven z cely. Zamířím k přespávárně, musím to ale projít venkem. Hned, jak otevřu dveře, vyvalí se na mě štípající mráz, který se mi prodere skrz pyžamo. Vzlyknu a víc k sobě polštář přitisknu a rozběhnu se k menší budově kousek od ošetřovny. Jsem ale na boso, takže už teď necítím nohy, jak zmrzlé je mám od čerstvě napadaného sněhu.

Dostanu se ke dveřím Yoongiho ložnice a celý promrzlý na ně zabouchám.

„Y-Yoongi...p-prosím, otevři!" dveře se otevřou a v nich úplně zmatený a překvapený Yoongi.

„Jimine? C-Co tady sakra děláš?!" Sklopím hlavu a pustím ven další vzlyky.

„Yoongi, p-promiň...posral jsem to...j-já to Hoseokovi řekl...vyhnal mě z cely, moc se omlouvám...já-..."

„Cože jsi udělal? Řekl jsi mu o tom?! A tak jsi kretén?!" zařve na mě tak nepříjemně, jako před chvílí Hoseok a odstrčí mě stranou. Rozeběhne se směrem k věznici, nejspíš za Hoseokem. Jestli se s ním Hoseok rozejde, tak mě Yoongi zabije, stoprocentně. Utřu si slzy a dobelhám se k těm posledním dveřím v přespávárně.

Taehyung P. O. V.

Ležím na velké měkké posteli v Jungkookově ložnici a spokojeně mručím do polštáře pod sebou. Jungkook, jak slíbil, tak i udělal – začal mě masírovat. První jsem se teda svléknul, pak položil na břicho a on věnoval mým zádům jemné a příjemné pusinky, až nakonec mě jeho dlaně začaly hladit a promačkávat tím nejjemnějším způsobem, který mě dohání k naprosté relaxaci. Mám zavřené oči a skoro usínám, jak příjemné to je.

„Mm, mám pokračovat?" optá se mě tiše Jungkook, ale jistě už čekal moji odpověď.

„U-hum, prosím, ještě pokračuj." Zamručím a pousměju se pro sebe. Takhle asi opravdu usnu. Panuje tady takový příjemný klid, teda až do téhle chvíle. Bez zaklepání se rozrazí dveře a v nich ubrečený Jimin. Leknutím se rychle zakryju, protože jsem nahý a přitisknu se k Jungkookovi.

„C-Co to sakra...Jimine?! Co tady chceš?" vyjedu na něj, ale když si všimnu jeho zdrceného výrazu a slzičkami v očích, povolím a lítostně na něj kouknu.

„M-Mohl bych přespat t-tady? Nebudu vám překážet, klidně pokračujte v tom, co jste dělali, jen nemám kde být...a prosím...n-neptejte se mě na nic..." Jungkook teda nevypadá moc nadšeně, ale vzhledem k tomu, že je to můj kamarád, tak přikývne a mávnutím ruky naznačí, aby si zalezl na druhou polovinu postele.

Jimin se tam bez řečí doplouží a zachumlá se do peřiny, k nám se otočí zády a dělá, jako by tady ani nebyl. No, to ale my s Jungkookem úplně nevnímáme, takže si pohledem naznačíme, že masáž asi padá a raději půjdeme taky spát.

„Pojď ke mně, zlato." Zašeptá mi Jungkook do ucha a přitáhne si mě blíž k sobě. Jsem na něj úplně nalepený, ale nestěžuju si, jen vydechnu teplý vzduch do jeho hrudníku a zavřu oči, když zhasne malou lampičku.

„Tak dobrou noc." Zašeptám tentokrát já a Jungkook mi jednoduše odpoví. Popravdě ale, nejsem moc unavený, ne potom náhlém vpadnutí Jimina. Povzdechnu si a s malým úšklebkem, který ale Jungkook v té tmě nemohl vidět, sklouznu s dlaní k jeho bříšku, na kterém ho jemně škrabkám, přitom mě doprovází jeho mručivé zvuky.

„Pššš, Jungkooku, trochu tišeji, nebo přestanu." Upozorním ho šeptem, protože pochybuju, že Jimin za tu chvilku stihl usnout.

„To klidně můžeš, protože mě to dost lechtá."

„Oh~ tady je někdo lechtivý? To je roztomilý." Šeptnu a trochu víc ho polechtám, Jungkook rychle chytne moje ruce a odhadem, protože na mě nevidí, mě líbne na rty.

„Dobře, dobře, nebudu tě lechtat." Zasměju se a přitulím se k němu. Je mi s ním tak krásně, nebýt Jimina vedle, tak si už připadám, jak v jeho bytě. „Tak dobrou noc, Kookie."

Sice ještě není konec, ale pomalu se k němu blížíme a já jsem se chtěla zeptat, jestli by mělo smysl dělat druhý díl, nebo raději přejít na úplně nový příběh.

Na tohle se vás zeptám pak ještě jednou u poslední kapitoly, ale teď bych právě chtěla přibližně vědět, kdo všechno by druhý díl četl a kdo všechno by raději novou knížku :)

Je to pouze na vás <3