Jungkook P. O. V.

Oblékl jsem si uniformu a vyběhl ven, kde už na mě čekala nastartovaná dodávka. Za volantem seděl můj spolu-dozorce – pan Hyun, docela fajn chlápek, pohodář, i když už je tady dlouho, takže nás upozorňoval, že do konce roku asi odejde, nedivím se mu, nedávno se mu narodilo dítě, chápu, že chce být víc s rodinou.

„Konečně, pane Jeone, co vás tak zdrželo?" zasměje se a po mém nasednutí dá vozidlo do pohybu. Sice se známe, ale vykáme si, to jen s Yoongim mám malou výjimku, protože s ním se znám ještě od školy.

„Ále, jeden vězeň." On kývne hlavou, jakože chápe, poté se usměje a letmo na mě koukne.

„Mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám."

„Oh, děkuju, ale do oslav mi moc není, to je tak, když už je člověku přes dvacet a začíná si uvědomovat, jak ten čas rychle běží." On se uchechtne a přikývne.

„To chápu, taky narozeniny moc nemusím, ale tak, mě je už přes třicet, pane Jeone, táhne mi na čtyřicet, nečekal jsem, že touhle dobou bych ještě mohl být znovu otcem, ale tak nějak se to stalo, no, už mě doma čeká moje třetí dcerka." Pousměju se pro sebe a zahledím se z okna.

„Mm, vy tady moc dlouho nebudete, co? Kdy že odcházíte?"

„Začátkem prosince, chci být na svátky doma a pak si najít práci, kde nebudu od rána do noci." Kývnu a sklopím zrak.

„Jo, to je pochopitelné, ale...nebudu lhát, ale budete mi chybět." On se usměje a dál se věnuje řízení, přitom využije chvíle, kdy zastavíme na červenou a otočí se mým směrem.

„Mimochodem, pane Jeone, zapomněl jsem se zmínit, že přišel dopis z psychiatrické léčebny. Před několika měsíci tam odvezli jednoho našeho vězně, že ano?" zpozorním a přikývnu na souhlas.

„No...ano, Park Jimin, že? Toho měli převést z psychiatrie rovnou do Daegu, do věznice s maximální ostrahou." Pan Hyun přikývne, ale poté pozvedne rameny.

„No, to měli, ale přišel nám dokument o schválení převozu zpátky sem, prý maximální ostraha není potřeba, a...váš otec už to podepsal, takže je oficiální, že se ten vězeň do Vánoc vrátí." Překvapeně na něj zůstanu hledět, ale vyruší nás až zelená, pan Hyun opět věnuje pozornost silnici, ale já zůstanu zaskočeně hledět před sebe a srovnávat si myšlenky v hlavě.

„A...určitě je to dobrý nápad?"

„Heh, to já nevím, ale doktoři asi vědí, co dělají."

„No...Taehyung asi bude rád, ale jak bude reagovat jeho společník v cele, tak to by mě zajímalo, jen aby nedošlo k dalšímu násilí..." Opřu se o sedadlo a povzdechnu si, jen aby se už Taehyung do ničeho nezapletl.

„Em, Taehyung je ten vězeň, který vás zdržel?" optá se zvědavě Hyun, ač nejspíš ví, co mu odpovím. Odvrátím zrak a přikývnu.

„J-Jo...to byl on."

„Hmm, tenhle vás zdržuje docela často, nemyslíte?" Uchechtnu se, ale poté sklopím hlavu, aby mi vlasy překryly rudý obličej. Heh, kdyby mě teď Taehyung viděl, moji stydlivost asi ještě nezažil.

„Ummm, ani bych neřekl..."

„No, vy možná ne, ale já ano. Ale klid, nemusíte rudnout." Řekne šibalsky a dál se věnuje řízení. Heh, opravdu mi bude chybět, vždycky měl smysl pro humor, a přitom byl tak chápavý. Vezmu si flašku s vodou a napiju se, abych zahnal tu horkou barvu z mého obličeje.

Pro orientaci Slovákům:

Září - September
Říjen - Október
Listopad - November
Prosinec - December

Tyhle slova budu hodně používat, aby se lépe vyznalo v čase ;)