Musím si spokojeně zamručet, když se převalím na druhý bok a to, co ucítím, není tvrdá postel z věznice, ale měkoučká manželská postel v Jungkookově ložnici. Takže mám alespoň jistotu, že se mi to nezdálo. Mm, teď bych nejraději obejmul to dokonalé horké tělo, ale jaksi ho nikde nemůžu nahmatat. Zamračím se a otevřu oči. Ložnicí už je rozlezlé sluneční světlo, které ještě podtrhuje jeho prázdnotu. Jungkook tady není.

Se zívnutím se posadím a rozhlédnu se okolo sebe, možná bych měl také vstát, musím uznat, že na vězně jsem se prospal docela dost. Odkryju se a v tu chvíli si uvědomím, že na sobě nemám žádné oblečení, opravdu, ani boxerky? To jsem byl asi včera hodně unavený, ještě po tom prožitku.

Jungkook má naštěstí v ložnici skříň plnou voňavého oblečení, hned se k ní rozběhnu a vezmu si nějaké jeho tričko, boxerky a kalhoty, měl jsem pravdu, voní to, voní to tak strašně moc Jungkookem! Tohle je asi dávka mých vlastních drog, ze které mě už ale nikdo odsoudit nemůže.

Obléknutý vyjdu ven z ložnice, stačilo jen otevřít dveře a ucítil jsem ještě jinou vůni, než je jen Jungkookovo prádlo, tohle vonělo víc jedle a mě se z toho začal ozývat můj hladový žaludek.

„Oh, už jsi vzhůru?" optá se Jungkook, když se objevím v malé kuchyňce. Musím si ale zafixovat jednu věc, ač je Jungkook ve své policejní uniformě zatraceně sexy, tak v takovém obyčejném domácím roláku a volných teplácích je snad ještě krásnější, nebo...roztomilejší? Pořád jsem mu neřekl, že vypadá, jako králík, teď už bych si to mohl dovolit, ne jako první den na té prohlídce, i když ale, on si zase na oplátku může dovolit mě přehnout v pase.

„Um, jo, spalo se tady úžasně, to mi bude v cele chybět," řeknu trochu posmutněle, ale hned na to mu nakouknu přes rameno, „to je volské oko a slanina?" Jungkook se zasměje a vytáhne menší talířek, na který to dobré jídlo nandá.

„Přesně tak, nevím, jestli máš tohle rád..."

„To je žert? Miluju takové snídaně!" Jungkook mi podá talíř a pošle mě si sednout, ale až teď si mě nejspíš celého prohlédne a ušklíbne se.

„Hmm, moje oblečení?" Celý zrudnu, sakra, měl jsem se ho možná přeci jen zeptat, jsem tady na návštěvě a už mu kradu oblečení ze skříně, sakra, Taehyungu!

„Ummm, jo...o-omlouvám se, nevím, kde mám své, a-ale klidně si ho sundám..."

„To nemusíš," uchechtne se, „nevadí mi to, jenom...stejně se pak budeš muset zase převléct, bohužel, zase tě na nějaké dva dny čeká oranžová." Ale no tak, proč nám tu oranžovou vůbec dávají, když ji stejně pak sundáme? Hloupá pravidla, hloupá věznice a...alespoň mám Jungkooka, že ano, to je snad jediná výhoda tohohle nesmysluplného místa, před tím mi byli výhodou i ti dva- Hoseok s Jiminem, ale to je pryč, pořád na to zapomínám, že v cele už taková legrace nebude, fakt mě to mrzí, chtěl bych Hoseoka zase navštívit, snad už je mu líp, chtěl bych vidět i Jimina, o něm totiž nemám vůbec žádné informace, žádné novinky, pokroky, prostě nic, pomalu se asi smiřuju s tím, že toho malého růžovovlasého ďáblíka už neuvidím, nevím, možná je to dobře, možná tak neskončím s nožem v břiše, i když...to bylo hnusný, tak jsem to nemyslel, pořád je to přece kamarád.

„Um, Jungkooku?" vzhlédne ke mně a dá mi najevo, že mě poslouchá, „a-asi nemáš žádné nové informace o Jiminovi, že?"

„Ne, to bohužel nemám, ani mít možná nebudu, Jimin se z psychiatrie přemístí rovnou do jiné věznice." Povzdechnu si.

„Já vím, jen mě napadlo...jestli o něm něco nevíš." Řeknu docela sklesle a posadím se se svou snídaní ke stolu, on si sedne naproti mně a pohladí mě po ruce svou hebkou dlaní.

„Netrap se s ním pořád, chápu, že tě to asi mrzí, ale on je kriminálník, patří do vězení, není to nikdo, kdo by v tvém životě měl hrát nějak velkou roli, vlastně by tam neměl být vůbec, raději..."

„Mm," zamračím se, „takhle o něm nemluv, vždyť on je v pohodě, Hoseoka napadnout nechtěl, za všechno může Yoongi, neměl si ho zvát k sobě do postele a poté ho odmítnout."

„Teď ale zase ty nemluv takhle o mém kamarádovi, říkal jsem ti přece, že si s ním nevěděl rady, ale o tomhle se nebudeme bavit, akorát to tady vytváří nepěknou atmosféru. Teď se najez, pak se pomalu začneme chystat a pojedeme, jo?" Povzdechnu si a přikývnu, měl bych minulost pustit ven z hlavy a soustředit se na přítomnost.

„Jo..." Jungkook vstane od stolu, pozvedne moji bradu a sladce mě políbí na rtech.

„Mm, hodný. Dobrou chuť."

***

Policejní dodávka zaparkuje na věznickém parkovišti, je tady mnohem víc takových aut, až teď si říkám, že na to, kolikrát jsem se v takovém policejním autě vezl, jsem tohle parkoviště ještě neviděl, ale je docela malé. Opět mám spoutané ruce za zády, protože budeme procházet okolo toho pultu se zrzkou středního věku, tentokrát žádný kobliháč.

„Nahlašuji vězně převezeného zpět do Soulské věznice z Busanu, potvrzení o omylu už je podepsané a orazítkované ředitelkou Busanské věznice." Pronese profesionálně Jungkook, a ještě se tak napřímí, aby z něj sálalo víc té autority. Zrzka přikývne a ukáže směrem k prohlídkové místnosti.

„Dobře, zapíšu ho, proveďte osobní prohlídku a poté ho odveďte do cely."

„Ovšem." Přikývne Jungkook a zamíří se mnou k té ostře osvětlené místnosti bez oken. No bezva, jaké překvapení, že jsem se opět nevyhnul tomuhle zákroku. Tak jo, to zvládnu, nebudu se zase červenat, Jungkook mě viděl už tolikrát a já jeho, co viděl, spali jsme spolu, dvakrát. Po tohle by normální člověk ještě vyhledával situace, kdy se může před svým partnerem svléknout, ale já asi nejsem normální člověk.

„No tak, snad by ses po tom všem nestyděl." Uchechtne se Jungkook a pobídne mě pohledem, cítím na sobě to horko, tohle už nezachráním, pomalu se tedy začnu svlékat do naha.

„Ne...jistě, že ne." špitnu a shodím ze sebe i ten poslední kus látky zakrývající můj rozkrok. Jungkook si mě pohledem prohlédne a dá mi ty stejné instrukce, normálně bych na ně nečekal a rovnou to všechno udělal sám, protože už to umím nazpaměť, ale myslel jsem, že mě třeba ušetří, když už jsme ti partneři.

„Ke zdi a otočit." rozkáže a já pozvednu obočí.

„Vážně, Jungkooku? Je tohle nutné, když víš, že nic nepašuju?" Jungkook se zasměje a přitlačí mě ke zdi, abych mu nemohl nikam uniknout.

„Baví mě to, to ti ještě nedošlo?" Bohužel, tohle mi došlo už dávno, už ten první den, kdy na mě sahal, a to vlastně ještě neprávem, teď už si asi nemám, na co stěžovat. „No? Tak se otoč." Povzdechnu si a protočím očima, stejně tak otočím své tělo čelem ke zdi, na kterou mě Jungkook víc přitiskne a dlaněmi mi přejede po zádech – od lopatek až k zadečku.

„Mm, nejsou náhodou dotyky zakázané, pane Jeone?" optám se s úšklebkem, ale ten mě přejde, když se mi Jungkook přisaje ke krčku a vytvoří na něm skoro až fialovou značku.

„Nová pravidla, pane Kime, nová pravidla." pronese a s polibky zamíří po mých zádech níž.

„Oh, vážně? A jak to, že o těch vašich nových pravidlech nikdo neví?" Prostě jsem si musel rýpnout, ale to se mi hned vymstí.

„Protože to jsou pravidla jen mezi námi dvěma." zašeptá, pevně zmáčkne můj zadeček v dlaních, tak od sebe roztáhne půlky a jazýčkem se prodere skrz můj vstup. Zavzdychám a víc se opřu o zeď, protože to příjemné teplo a vlhko, které mi jeho jazýček způsobuje, mi doslova krade veškeré moje síly se vůbec udržet na nohou.

Můžu se zbláznit, když se Jungkook k mému vstupu doslova přisaje, aby ze mě měl co nejvíc, ale tahle chvilka skončí, když někdo zaklepe na zamknuté dveře.

„Pane Jeone, už jste hotovi? Čekají tady další dva vězni." Poznal jsem ten hlas, tenhle ženský hlas už se mi stačil zarýt do hlavy, přesně do té části mozku, kam se vám zaryje každodenní zvuk budíku, nebo v mém případě sirény, prostě tak otravné! Jungkook si s povzdechnutím stoupne a podá mi oranžové oblečení.

„No jo, vítej zpátky ve věznici." Uchechtne se. No, bezva, doufám, že se mi teď vrátilo mých čtrnáct měsíců, a ne nějakých pět let, ale já už mám vlastně dva měsíce za sebou, tak už jen dvanáct, hurá, už jenom rok, pak odtud vypadnu rovnou do Jungkookova bytu, kde už tu druhou vězeňskou sirénu neuslyším.

Když na sebe hodím oranžovou uniformu, Jungkook mi jen tak na oko spoutá ruce, aby se neřeklo, a otevře dveře, ve kterých se střetnu s jejím pohledem. Ten pohled je tak nenávistný, překvapený a naštvaný, to všechno dohromady, nemá mě ráda, ta ženská mě nemá ráda, jistě mělo něco společného s mým převozem.

„Dobrý den, paní Kimová, jak jste s dneškem spokojená?" optá se mile Jungkook a nepouští moji paži. Ona si mě vražedně projede pohledem, poté se jen nadechne, nevím, možná počítá do desíti, pokud jí těch deset čísel stačí, poté se na nás taky „mile" usměje.

„Náramně, pane Jeone, jako ještě nikdy." Tolik ironie v jedné větě, nejraději bych jí jednu ubalil, ale takováto ženská by mi to i mohla vrátit, tak raději ne.

„To rád slyším, paní Kimová, no, můžete sem poslat ty vězně, já jdu,s dovolením, odvést tady mladého pana Kima do své cely."

Ta ženská nedá pokoj 😂 No...možná je paní Kimová moje tajná součástka do další menší zápletečky... 🤔😁

Jo, a když jsem vám psala, že se nejspíš vrátí Jimin, tak jste nevypadali moc nadšeně, snad se toho malého roztomilého mochi nebojíte 😂💜