Nemám tušení, jak dlouho tady jsme, čas je teď pro mě zcela nepodstatný, ale je mi úžasně. Prostě jsem naložený v té horké vodě na Jungkookově horkém těle, přitom mám zavřené oči a pomalu se rozpouštím slastí, když mě jeho hebké prstíky hladí po zádech a kreslí na nich pomyslná kolečka.

Posprejoval jsem vlak, zcela nový vlak, měl jsem být teď na tvrdé a studené posteli někde ve špinavé cele s dalšími kriminálníky, místo toho se mám ale mnohem lépe, než když jsem byl ještě na svobodě.

„jak se cítíš, Taehyungie?" optá se mě Jungkook a já se uculím.

„Mm, je mi úžasně." zamručím a věnuju Jungkookovi pár horkých polibků na jeho hrudník.

„Mm, může ti být ještě líp." Usměje se a přetočí nás tak, že mě dostane pod sebe. Trochu se leknu, zrovna jsem si tak relaxoval, pomalu usínal a on teď přehoupne naše pozice, skousne si ret a celého si mě projede pohledem. Zamračím se a odvrátím zrak, oh, zase rudnu, určitě ano.

„C-Co je? Nekoukej se na mě tak..."

„Mám tedy dělat něco jiného?" optá se škodolibě a dlaní mě pohladí po bříšku, odtud sklouzne až ke stehnům. Nohy mi chytne a zvedne je tak, abych měl kolena přitisklá u hrudníku, poté mi je od sebe jemně roztáhne, aby na mě viděl, a pohladí mě i po mém, teď zcela odhaleném, zadečku. Prstíkem mi obkrouží vstup a poté do mě dvěma pomalu vklouzne.

„Ahhh~...mm" pohybuje se ve mně a masíruje moji prostatu. Oh, je to tak příjemné, vůbec to nebolí, ne, jako prvně, nebo když do mě vnikl Minsun, brr, z té myšlenky mě ještě mrazí. Teď bolest tlumila voda a nejen to, je to hlavně Jungkookova práce, jeho prstíky jsou rozhodně šikovné natolik, aby mě přivedly do zcela jiného světa.

„Pověz mi, Tae, pořád se toho bojíš? Nebo už ne?" optá se a prsty ze mě pomalinku vytáhne.

„Um...už ani ne, ale..."

„Ale?" Povzdechnu si. Nebudu lhát, ale pořád mám z toho strach, sice vím, že se mi to minule líbilo, už vím, do čeho jdu, ale i tak se bojím, přeci jen, bude to teprve moje podruhé, to je skoro stejné, jako poprvé...uhm...

„A-Ale i tak bych potřeboval ohleduplnost...na nic odvážnějšího se ještě necítím...ummm, nevadí ti to?" Jungkook mě pohltí svými rty, jazýčkem se prodere skrz a prozkoumá každičká můj kout v pusince, pak se odpojí, ale přesto zůstane dostatečně blízko, abych cítil jeho krásný dech.

„Nevadí." Zašeptá a opře se o můj vstup svým velikánem, na který už jsem ale přeci jen víc připravený. Zavřu oči a kývnutím Jungkookovi naznačím, že do mě může vniknout. To taky udělá, vklouzne do mě celý a počká, až si na něj zvyknu.

„Dobrý?" optá se mě pro jistotu a já se musím usmát od ucha k uchu. Cítím se úžasně, opravdu ano, začnu se sám kroutit v bocích, a to je pro něj signál, aby se začal opatrně pohybovat.

„Ahhh~...bože! J-Je to tak...ahhh~...tak skvělý!" Jungkook se uchechtne a narazí na můj závitek nervů, můžu se z toho zbláznit. Pevně Jungkooka obejmu, abych ho tak víc natisknul na sebe a vnímám každičký jeho zásun, každičký příraz, při kterém mu slastně vzdychnu do polibků, kterými mě po celou dobu opečovává.

Nestihnu ho ani varovat a vyvrcholím, to dorazí i jeho a dopřeje mi tak to úžasné teploučko v mém nitru. Zadýchaně se na mě svalí a přisaje se mi ke krku.

„Dneska jsi byl opravdu úžasný." Pochválí mě a líbne mě do mokrých tmavých vlasů.

„Mm, je to hlavně tvoje práce, děkuju, že jsi mě sem vzal." Jungkook se zapře, aby na mě lépe viděl a prohlédne si mě, to mě zarazí a pohlédnu na něj tázavým pohledem.

„Ummm, děje se něco?"

„Ne, jenom...Taehyungu?" Jungkook se na chvíli zamyslí, ale poté pokračuje, je najednou tak vážný, trochu se bojím, co z něj vypadne. „Víš...napadlo mě, když se na tebe tvůj strýc vykašlal a nechal tě bez střechy nad hlavou, a my dva jsme vlastně pár...chtěl bych, abys tady ten byt se mnou sdílel." Vykulím na něj oči. Tohle mě zaskočí. Nevím, co na to říct, jen na něj zírám s otevřenou pusou.

„J-Jungkooku...t-to myslíš vážně?"

„Smrtelně vážně, chtěl bych tady s tebou bydlet, chtěl bych tě mít u sebe neustále a představa, že nemáš, kam jít, je pro mě hrozná, ale není to jen kvůli tvému strýci, ale hlavně kvůli tomu, že tě miluju a chtěl bych tě prostě tady...ovšem, je to na tobě."

„Jungkooku...to je...j-já nevím, jak odpovědět..."

„řekni mi upřímně, chtěl bys se mnou být i po tom, co vyjdeš ven z věznice?"

„No...samozřejmě, že ano, ale...je to tvůj byt." Jungkook se zasměje a zakroutí hlavou.

„Je to náš byt. Taehyungu, až vyjdeš ven, chceš být se mnou tady? Ano nebo ne?" Oči se mi zaplaví slzami, myslí to vážně, tohle ale nejsou slzy smutku, ale slzy štěstí, obrovského štěstí, přitáhnu si Jungkooka do polibku a pár slziček pustím ven.

„Ano...chtěl bych tady bydlet s tebou."

Jejda, já jsem na vás úplně zapomněla xdd

💜 Pardon 💜