Přesně za dvě hodiny je večerka, do té doby máme všichni svoje volno, oh, konečně, ten dozorce mě odvedl na chodbu, dal mi do ruky mop a prý, ať vytřu podlahu, stejně jsem za to dostal jen pár drobných. Tohle ale doufám nebudu dělat každý den, stejně mi to teď beztak všechno pošlapal, takže zbytečná práce.

Každopádně, já teď mířím ke sprchám, sice mám ještě plno času, ale já nechci být ve sprchách s těmi chlapy, to se raději umyju a budu v pyžamu dvě hodiny před večerkou. S ručníkem a pyžamem v ruce otevřu dveře od sprch, oh, ano, a je tady prázdno, přesně, jak jsem doufal.

Svléknu si to hloupé oranžové oblečení a vlezu do jednoho z koutů. Pustím na sebe vodu s tím, že bude stejně tak příjemně vlažná, jako v Soulu, ale musel jsem vyjeknout, když na mě dopadla úplně ledová voda.

„Cože? V tomhle se přece nebudu sprchovat..." zakňourám si pro sebe a čekám, že se třeba teplota ještě změní v teplejší, ale čekal jsem marně. Povzdechnu si, namydlím se mimo vodu a poté se zatnutými zuby ze sebe to mýdlo spláchnu. Tohle jistě dělají schválně, abychom tu vodu tolik neplýtvali. Zachmuřeně zastavím vodu, omotám si kolem pasu bílý ručník a zamířím k umyvadlům, na kterém leží poskládané moje pyžamo, než ale stačím oblečení vzít, zaslechnu spláchnutí a poté otvírání dveří od jedné z kabinek.

„Jé, ale, ale, kohopak to tady máme?" ozve se hlas, ze kterého se mi sevře žaludek. Zblednu a opatrně se otočím za hlasem, ovšem, takže se mi to nezdálo, že ten hlas znám, opravdu ho znám až moc dobře. Polknu a popojdu dozadu, ale zastaví mě umyvadla. On se jen usmívá od ucha k uchu a míří ke mně – menší postava, kulaté brejličky, jediná změna je ta, že je docela zarostlý.

„M-Minsune?" Bože, zapomněl jsem, že mi o tom Jungkook už říkal, že ho odvezli do Busanu, jak jsem něco, tak zásadního mohl vypustit z hlavy? Kdybych to věděl, tak nevylezu z cely, dokud si pro mě Jungkook nepřijede, ale já jsem teď ve sprchách, nahý, zakrývá mě jen ručník.

„Už jsem myslel, že se nesetkáme, kvítečku, ale ty jsi teď tady a vypadáš...oh, nádherně." Řekne a při tom posledním slově si dlaní přejede po bouli, která se mu stihla vyrýsovat v kalhotách. Bože, je tak nechutný a je skoro u mě! Proč se moje tělo nechce pohnout? Uhm!

Chytne mě za paži a přitáhne si mě k sobě, tohle je asi teprve signál pro můj mozek, pokusím se vyvléct z jeho úchopu a utéct, ale on mě tiskne docela silně, a aby se mnou neměl tolik práce, přirazí mě čelem ke zdi, abych se nemohl skoro hýbat a druhou rukou mi přejede po holém stehně směrem nahoru k ručníku.

„Mm, slíbil jsem ti, že tě počkám ve sprše, jsem rád, že jsi počkal ty na mě, zlato, slibuju, že nebudeš litovat." Zašeptá a s rukou mi zajede pod ručník, kde uchopí moji chloubu.

„N-Ne...p-přestaň!" vydám ze sebe, když mi ho začne mnout a mačkat v hrubé dlani. Přitom se mi ještě přisaje ke krku. „Mi-Minsune...d-dost..." vzlyknu a pustím ven slzy, protože mi je jasný, že tady není žádný Jungkook, který by mě mohl zachránit, nemám jedinou šanci.

„Mm~ tak dlouho jsem do nikoho nezasunul, víš, jak mi to chybí? No tak, dopřej mi to, taky si to užiješ, uvidíš." S rukou od mé chlouby zamíří na druhou stranu, opět svou dlaní přejede po stehně až k mému zadečku, který párkrát docela silně zmáčkne, a tak mě donutí se nadzvednout a vypustit další pronikavé vzlyky.

„J-Já nechci..." zavzlykám a vrtěním se snažím ho odstrčit, ale tak Taehyungu, co jsi od toho čekal? Že ho takhle od sebe dostaneš? Ne, tohle už je ze zoufalství, už člověk prostě dělá každou nesmyslnou kravinu, jen aby se dostal do bezpečí.

„Ale já chci, a tak hrozně moc." zašeptá a rovnou do mě přirazí dva nijak nenavlhčené prsty.

„Ah!" prohnu se v zádech a znovu se rozvzlykám, teď už jsem úplně v koncích, „p-prosím...dost, au! To bolí..."

„Bolí? Jsou to jen prsty, copak jsi to ještě nedělal, že tě to tak bolí?"

„D-Dělal, ale...ah...o-od tebe to b-bolí..." zavzlykám a víc se přitisknu na zeď, jako bych snad hledal tu poslední záchranu u ní.

„Oh, škoda, doufal jsem v to, že jsi čistý, ale nevadí, lepší než nic." Minsun ze mě prsty vytáhne a začne si stahovat kalhoty, přitom zůstává na mě tak nalepený, abych cítil tu jeho bouli na zadku, je tak odporný! Prosím, ať to alespoň nebude trvat dlouho, křečovitě zavřu oči a čekám, až do mě přirazí, bůh ví, jak velký penis. Ať už to mám, prosím, za sebou.

„Hej! Vypadni od něho ty nechutné prase!" křikne nějaký hlas za námi. Minsun mě pustí a otočí se, stejně tak já. Ve dveřích stojí můj společník z cely, vypadá docela naštvaně, rozejde se naším směrem, respektive za Minsunem, a chytne ho pod krkem.

„Bože, jak já nesnáším takové lidi. Ještě jednou se o něco pokusíš, tak tě zmaluju tak, že se sám nepoznáš! Teď vypadni, ty hajzle!" Minsun polkne a jen, co ho Jinhun pustí, vyběhne ven ze sprch. Já jen šokovaně stojím přitisklý ke zdi a nechápavě zírám na toho dlouhovlasého muže.

„J-Jinhune...ty jsi mě zachránil? Proč ale? Nezáleží ti na mě." Špitnu a zůstanu v bezpečné vzdálenosti, on si jen povzdechne a zamíří k záchodům.

„To, že jsem kriminálník v base, nic nemění na tom, že tohle násilí přímo nesnáším. Sice jsem bral drogy a pašoval je, ale nikdy jsem nikoho nezneužil, nestrpím to, tyhle lidi bych nejraději zabil, ale vrah taky nejsem. Teď mě nech, přišel jsem sem skrz něco jiného." Řekne bezvýrazně a vleze si do jedné z kabinek, kde se zamkne. Já se ale pro sebe pousměju.

„Um...ale i tak jsem ti vděčný, ani nevíš jak...d-děkuju." špitnu a raději se začnu oblékat.

***

„Vy jste tady jen dva?" optá se dozorkyně, která nám přišla na noc zavřít celu. Já i Jinhun přikývneme, oba už jsme zabalení v dece a připravení na spaní. Dozorkyně si nás naposled projede pohledem a poté za námi zavře a zamkne. Celu pohltí tma a naprosté ticho, je to docela děsivé ticho, ale po tom, co mě Jinhun zachránil před Minsunem, se tady společně s ním cítím líp.

„Jinhune? Už spíš?" ozve se otrávené povzdechnutí.

„Co chceš?" cekne z dolní postele a nejspíš čeká na moji odpověď, nebo, těžko říct, jestli ho to vůbec zajímá, ale já si stejně myslím, že by se s ním i dalo nějak komunikovat.

„Nic, já jen...myslel jsem, že jsi jako každý jiný kriminálník v téhle příšerné věznici, ale nejsi tak...no, tak jako ostatní."

„Hmm, a co já s tím?" Povzdechnu si a zakoukám se do stropu, protože už si moje oči docela zvykly na tmu, takže v tom šeru krásně vidím praskliny a jakousi špínu na stropě kousek ode mě.

„Nic, jen to říkám...proč jsi pořád takový bručoun? Jsi docela v pohodě, když chceš." On se ironicky uchechtne.

„Co ti na tohle mám říct? Jsem v base, kdo by šel do basy s dobrou náladou? Nikdo!"

„Já jsem taky v base, už od března, ale musíš přece myslet i trochu pozitivně."

„Říká ten, který byl málem znásilněnej?" Zasměju se a víc se zabalím do deky.

„Správně, MÁLEM, ale nebyl, protože jsi včas přišel právě ty."

„To byla ale náhoda, potřeboval jsem na záchod, netušil jsem, že jsi tam ty a ten prasák."

„To nevadí, klidně jsi mě mohl obejít a nechat Minsuna dokončit svůj plán, ale ty jsi zasáhnul, i když je to třeba kvůli tvé nenávisti k násilí, ne skrz mě, ale i tak můj zadek vyváznul." Jinhun nic neříká, jen uslyším, jak se tam dole nějak převalí a vydechne přebytečný vzduch.

„Fajn, tak jsem rád, že jsi mi ty i tvůj zadek vděčný, ale to neznamená, že jsme přátelé, jasný? Nedělám si přátelé, obzvlášť ne takové, kteří stejně za chvíli odjedou a už o mě neuslyší." Zarazím se, i když vidím jen siluetu, shlédnu dolů k jeho posteli s šokovaným pohledem.

„Um, jak o tom víš?" On si jen povzdechne.

„To neřeš, prostě to vím, tak ti přeju hodně štěstí, máš důvod myslet pozitivně, na to, že jsi taky jen vězeň, tak jsi se někam dostal, nebo spíš...k někomu. Buď za to rád, dobrou noc." Chvíli jen hledím do prázdna, teď je mi i líto, že ho tady nechám, ale raději už nic neříkám.

„Um...tak dobrou..." otočím se čelem ke zdi a pomalu se ztratím ve svých snech.

No, tak šťastný nový rok 2020 💜

Máte nějaké předsevzetí? 😇