Jungkook P. O. V.

Otec mě nikdy neposílal pro žádné zásilky, nevím, proč zrovna teď, ale naštěstí už jsem zpátky a můžu se ponořit opět do otravného podepisování všelijakých dokumentů, teď především o nových vězních. Ale první si zkontroluju toho svého vězně.

Zamířím do jeho cely a rovnou se pro sebe pousměju, jistě se nudí, v prádelně už nepracuje, protože teď pracuje u mě a já tady nebyl, snad se na mě těšil. Vejdu do cely, ale zarazím se, prázdno? Kde by tak byl?

Vyjdu ven a zamířím ke sprchám, sice pochybuju, že by byl zrovna tam, ale nic jiného mě nenapadá. Otevřu a rozhlédnu se kolem.

„Taehyungu?" nic se neozývá, jen odkašlání nějakého starého vězně. Povzdechnu si a vyjdu ven, přitom minu tu starou dozorkyni, kterou tak moc nemusím, ale možná by o něm mohla vědět.

„Ehm, můžu se zeptat? Neviděla jste mladého pana Kima z cely 206?" Ona se nějak divně ušklíbne a poté pozvedne rameny.

„Ten už je touhle dobou v Busanské věznici." Řekne docela klidně, ale ve mně hrkne, jako nikdy jindy.

„COŽE?!"

„No ano, váš otec ho nechal převést, jistě to bude pro vás oba lepší a-..."

„DO PRDELE! Tak proto chtěl, abych šel pro tu zásilku!" zařvu a rychle se rozeběhnu směrem ke dveřím vedoucím ven, abych mohl okamžitě zamířit do tátovy ředitelny. Bože, jak to jenom mohl udělat? Neměl k tomu jediný důvod, teda...leda, že by se o nás dvou dozvěděl. Ale jak?

Uh, venku je docela chladno, to bude asi tím, že mám jen uniformu, ale ne to teď nehledím, musím ihned za otcem. Proběhnu venkem kolem ošetřovny a vejdu do jeho pracovny, oh, vejdu? Ne, vletím tam, skoro rozrazím dveře.

„Tati? Můžeš mi laskavě vysvětlit, co má znamenat ten převoz?! Okamžitě pošleš dokument o omylu a dostaneš Taehyunga zpátky!" vyjedu na něj, on vypadá docela zaskočeně, ale poté pochopí a stoupne si. Oh, nesnáším, když tohle udělá, dává mi tak najevo, že má o hodně větší moc než já.

„Jak to se mnou mluvíš, Jungkooku? Mám dojem, že jsem tvůj otec a zároveň nadřízený, měl by ses trochu chovat." Tohle mě vytočí ještě víc, přijdu k němu a prásknu do stolu.

„Je mi u prdele, že jsi můj nadřízený, je mi taky u prdele, že jsi můj otec, protože poslední dobou o tom dost pochybuju! Fajn, pochopil jsem, Taehyung ti nepadl do oka, hmm, proč asi, že? Ale proč bys to děla? Proč bys ho nechával převést? Protože jsi věděl, jak moc mi to ublíží?"

„Protože nestrpím, aby můj vlastní syn trávil čas s tím klukem! Doneslo se mi, že mezi sebou máte něco víc, než jen vaše postavení mezi dozorcem a vězněm, prý jste se...uhm, líbali. Tahle myšlenka je pro mě natolik nechutná, že dělám, co je správné." Tsh, kdyby věděl, že v tom není jen polibek, ale i pohlavní styk, ale to ani vědět nemusí.

„To, co je správné? Myslíš, že je správné nás oddělovat? Říkal jsem ti, abys mě nechal na pokoji, co se týče mojí sexuality, je to moje věc! A víš co? Ano, Taehyunga miluju! Miluju toho rozkošného vězně a on zase mě, klidně mě za to proklínej, ale nezasahuj do toho!" Mlčí, ovšem že, nemá nic, co by mi na to řekl.

„Synu-..."

„Ne, takhle už mě nenazývej, ty nejsi můj otec, pokud mi takhle hodláš ničit život, pak otec prostě nejsi! Dostanu Taehyunga zpátky a ty se ani neopovážíš mi v tom bránit! Teď se jdu sbalit a zítra jedu za ním, pokud mě teda nehodláš zavřít do cely, abych ani tohle nemohl."

„Jungkooku, kdybys nebyl můj syn, tak už bych tě dávno vyhodil."

„A kdybych já tady neměl toho vězně, tak bych dal výpověď sám." On si povzdechne a zakroutí hlavou.

„Co by na to řekla tvá matka." Sklopím hlavu a zhluboka se nadechnu.

„Maminka by mě pochopila, ona mě totiž vždycky chápala, ne, jako ty." Otec na mě pohlédne, chvíli nic neříká, ale poté spustí.

„Co hodláš teď udělat? Dokud nebudeš mít můj podpis, toho vězně zpátky nedostaneš, přitom mě stačí, abych poslal jeden hloupý email."

„Nehraj si tady na někoho, kdo vládne všem věznicím, nemusím mít postavení ředitele, abych mohl vrátit vězně do své původní věznice." Otec se na mě zamračí a zhluboka se nadechne.

„Fajn, přiveď si ho zpátky, pokud si to sám zařídíš, je mi to u prdele, ale v tom případě opravdu nejsi můj syn, protože tohle homosexuální chování do naší rodiny Jeonů nepatří. Rozluč se se svým pohodovým potulováním po věznici a randění s nějakým kriminálníkem, ty teď začneš makat, jako každý obyčejný pracovník, který se mnou nemá nic rodinného."

„To mi je jedno, hlavně že budu mít Taehyunga na dohled." Tohle je poslední, co řeknu. Odejdu ke dveřím, naposled se na otce naštvaně i trochu zklamaně podívám, než opustím jeho pracovnu. Tsh, nepotřebuju otce, potřebuju Taehyunga.

Taehyungie, všechno nejlepší! 💜

Hlavně zdraví, to je nejdůležitější! 💜

A Jungkooku, koukej mu dát na narozky pořádného hubana! 💜 (i když to zase bude tajně za kamerou, že? 😏)