Nemusel jsem čekat nějak dlouho, ten vysoký fousáč po chvíli vylezl z prohlídkové místnosti i s nějakým mladým mužem. Taky v oranžovém, musím si ale pro sebe říct, že on v tom vypadá hůř než já. To asi proto, že má tak široká ramena a vyrýsované lícní kosti, delší tmavé vlasy téměř k ramenům. Kdybych ho nepotkal zrovna ve věznici, tipnul bych si, že dělá nějaký sport, třeba box, nebo ragby, no, rozhodně bych se s ním nechtěl dostat do sporů.

„Tak pojďte, ještě musím na dozor, ukážu vám tu celu." Řekne dlouhán v uniformě a pobídne nás, abychom ho následovali.

„Můžu si tady alespoň zavolat? Vrátíte mi mobil?" prskne ten muž a pohodí svými vlasy. Oh, nechci na sebe nějak upozorňovat, ale nějak to ze mě prostě vyklouzne.

„N-Nevrátí, ale jsou tady telefonní budky, kde se platí každých pět minut." Špitnu a opatrně na něj kouknu, tak divně se na mě mračí, uh, proč já na sebe prostě musel upozorňovat? Vždycky něco udělám, co je prostě v závěru totálně špatně.

„Chytrolíny nestrpím." Zašeptá a probodne mě pohledem.

„N-Nejsem chytrolín, jenom...už jsem ve vězení byl...teda jsem...p-prostě mě převezli, tak vím, jak to tady chodí a-..."

„Drž hubu, skrčku, nikoho to nezajímá." Polknu a raději zmlknu a odvrátím zrak. Tak jo, tohle asi nebyl nejlepší začátek.

„Tak zalezte, tohle je vaše cela." Řekne nepříjemně dozorce a oba nás strčí do cely, která vypadá skoro stejně, jako v Soulu, akorát je v horším stavu, omítka se odlupuje, strop je popraskaný, i postele vypadají, že se nijak extra nečistí. No, takže já si zase zalezu na horní postel a budu doufat, že se dožiju rána a taky, že mě Jungkook dostane zpátky.

„Um, budu spát nahoře..." On pozvedne rameny a lehne si na dolní postel naproti mně.

„Park Jinhun." Pronese o něco klidněji, ale nepodívá se na mě, zírá před sebe, jako by se přeci jen chtěl seznámit, ale nechtěl to dát najevo. Při vyslovení toho slova „Park" mi na těle vyskočí husina, vzpomenu si na Jimina. Ach jo, chtěl bych ho vidět, musí mu být hrozně, kéž by se vrátil do Soulu, stejně tak já a Hoseok, že bychom se opět všichni tři sešli v jedné cele a vše by bylo, jako dřív – věčné pošťuchování, práce v prádelně, klábosení o Jungkookovi a Yoongim.

„Um, Kim Taehyung." Odpovím a vylezu na svou postel nahoře. „A-Asi se nemám ptát, proč jsi tady, že?" On na mě pohlédne, chvíli nic neříká, ale poté cekne a prohrábne si své delší vlasy.

„Prostě drogy, víc ti asi říkat nemusím, ale všichni jsou naprostí idioti, takový povyk kvůli jednomu sáčku, Tsh!" Přikývnu, jakože chápu.

„Páni, myslel jsem, že s tebou prohodit řeč nepůjde, ale nejsi tak špatný..." On se uchechtne.

„Ne, jen jsem naštvaný a znechucený, to je vše, ale kdo by nebyl, že ano?" Přikývnu a lehce se pousměju.

„Já jsem zase zklamaný a vyděšený. Tohle celé je totiž jedna velká lež, já tady nemám být, ale ředitel Soulské věznice mě asi nesnáší, proto si vymyslel, že pašuju drogy, přitom já na tyhle věci nikdy ani nesáhnul. Navíc...tady nemám Jungkooka..."

„kdo je kurva Jungkook?" zase to tak nějak divně vyprskne, má hrozně proměnlivou náladu, mi teda přijde.

„A-Ale nikdo, vím, že tě to nezajímá, nenech se otravovat..."

„Máš pravdu, nezajímá mě to, vlastně mě ani nezajímá, jak se cítíš. Upřímně, jsi mi u prdele, ale občas si potřebuju pokecat, takže když budu chtít mluvit, tak mě prostě budeš poslouchat, odpovídat mi, jasný? Když ale nebudu mluvit já, ty taky ne." Tohle mě trochu raní, myslel jsem, že by se s ním dalo normálně mluvit.

„D-Dobře, omlouvám se..." On jen zabručí a otočí se na bok, zády ke mně. Povzdechnu si a vybalím si svoji igelitku s věcmi, kterou jsem dostal. No jistě, pyžamo, kartáček na zuby, dvě čokoládové tyčinky a malý ručník s tuhým mýdlem. Hmm, dneska se sprchovat nepůjdu, nechám to na zítra.

Taky si lehnu a schoulím se do klubíčka. Sice je teprve takový podvečer, mám do večerky plno času, ale nevím, co jiného dělat, než ležet a smutnit nad svým smolným životem.

„Můžu se ti taky vypovídat s problémy, i když vím, že mě nebudeš poslouchat?" špitnu.

„Ne, bláboly, které mě budou akorát vyrušovat, nestrpím." Povzdechnu si.

„Dobře...t-tak já budu mlčet..."