Otočili jsme se na Molly, která stála v chodbě s medvídkem v ruce. S Yoongim jsme po sobě šokovaně pokukovali.

,,Tak je nebo ne?'' zeptala se znovu. ,,Říkala jsi, že je to kamarád Kookieho, tak jsem ho brala jako dalšího strejdu,'' říkala, ale její očka začala vlhnout a hlas se jí třásl. Více zmáčkla svého medvídka, kterého objímala.

Nadechla jsem se, ale zase umlkla.

,,Molly...'' promluvil Yoongi a přešel k ní, kde si dřepnul a přitáhl si ji k sobě.

Já se k ničemu nezmohla.

Teď mě určitě začne nenávidět, protože se ve mně zklamala.

,,Molly, princezno,'' oslovil ji Yoongi a pohladil po líčku. ,,Něco jsme s maminkou v minulosti zažili a máme to teď trošku složité, víš? To pochopíš, až budeš velká.''

,,Ale t-to není odpověď n-na mou otázku. Jsi můj tatínek nebo ne? Protože maminka se o něm nikdy nezmiňovala a já se bála se jí zeptat. Všechny děti ve školce nějakého mají, ale já ne,'' řekla a rozplakala se.

Já taky.

Neuvědomovala jsem si to, ale i mně začaly vlhnout tváře a konečně jsem se donutila k pohybu. Klekla jsem i k nim a začala ji hladit po vláskách.

,,Zlatíčko, proč jsi mi to nikdy neřekla?'' Můj hlas zněl chraptivě a utřela jsem si mikinou tváře, ale nepomohlo to, protože se stejně zase smočily.

,,P-protože toho máš moc. Chodíš do práce brzy ráno, po-pozdě přicházíš a někdy mě musí hlídat t-teta Sonmi, aby j-si zase prac-covala. Nech-nechtěla jsem tě zatěžovat,'' řekla a dál plakala. Zabořila si hlavu do Yoongiho hrudě.

,,Oh Bože beruško, jak tě to mohlo jen napadnout? Ty si s tímhle nemáš vůbec dělat starosti,'' přisunula jsem se blíž a objala ji.

Molly svou hlavu trochu odtáhla a pozorovala nás dva. Yoongi zatím nic neřekl, jen to mlčky sledoval.

,,A-a je Yoongie můj táta nebo ne?'' posmrkla a slzičky jí neustále stékaly proudem. ,,Protože jestli jo, nechci o něj přijít. Já mám Yoongieho ráda. Chci aby tu byl častěji. Já chci aby to byl můj tatínek. Nebo ne. Já chci aby s náma bydlel mami, maminko prosím,'' zakuckala a znova smáčela blonďáčkovi tričko.

Podívala jsem se na Yoongiho, který najednou vypadal, jako někdo jiný. Už jsem v něm neviděla tu podporující jiskru, ale něco, co ho popichovalo a naštvalo.

Očima jsem ho prosila o pomoc, protože jsem si upřímně nevěděla rady. Ne když jsme to s Yoongim ještě neměli vyřešený. Jenom jsme to hráli kvůli sociálce.

,,Princezno, podívej se na mě,'' promluvil. Molly tak udělala a Yoongi jí utíral palcem mokré tváře. ,,Když řeknu že ano, přestaneš plakat?''

Začala přikyvovat. ,,Ano.''

,,Ano co?'' zeptal se ještě jednou.

,,Slibuji, že přestanu plakat, jestli jsi můj appa.''

,,A slibuješ, že půjdeš spinkat, když tě uložím? Už je osm hodin.''

Zase přikyvovala. ,,Ano, slibuju.''

Yoongi ji najednou vzal do náruče a odnesl do postele. Převlékl ji do pyžama a přikryl ji. Poté Molly něco zašeptal do ucha, dal jí pusu na líčko, dal ji pod peřinu jejího medvídka kterého si hned vzala a zhasnul lampičku, tudíž v pokoji nastala tma.

Vyšla jsem na chodbu aby mohl projít. Zavřel za sebou tiše dveře a zůstal stát. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem ho jenom pozorovala.

A pak jsem si vzpomněla na to, co říkal tomu pánovi.

,,Myslel jsi to vážně?''

Podíval se na mě a já k němu popošla blíž.

,,Myslel jsi vážně to, co jsi mu říkal? Protože já mám sakra pocit, že jsi to nehrál, kromě tý ''oslavy'' ,'' vypustila jsem svou myšlenku na povrch.

Rychlým krokem se rozešel pryč a já ho následovala. Mířil do předsíně, kde si spěšně začal obouvat boty.

,,Yoongi,'' vyhrkla jsem a chytila ho za paži, když si oblékl bundu.

,,Yoongi řekni mi to. Myslel jsi vážně to co jsi říkal?'' naléhala jsem a snažila se mu cokoliv vyčíst z očí.

Jenže se vythrnul, otevřel a vyběhl ven. Nechal mě zmatenou stát na chodbě. Zatřepala jsem hlavou a na nic nečekala, protože na tuto otázku budu chtít znát odpověď a dám za to cokoliv.

Rychle jsem hupsla do tenisek a vyběhla z bytu schodama dolů a ven z budovy. Yoongi už si to přede mnou rychlým krokem kráčel k autu.

,,Yoongi! Yoongi!'' volala jsem na něj a u auta ho doběhla.  Za bundu jsem si ho prudce otočila, aby byl čelem ke mně.

,,Yoongi řekni, že to co jsi říkal nebyla prav-''

,,No a co! Neser se do toho!  Není to tvoje věc,'' vykřikl a snažil se mě obejít, ale pokaždé jsem mu stoupla do cesty.

,,Yoongi, tohle je vážný,'' řekla jsem a cítila, že nemám daleko k slzám.

,,Uhni,'' řekl hořce a dával se při tom pořád do země.

,,Ne. Ne dokud mi to neřekneš!''

,,Ty jsi mi spoustu věcí taky hned neřekla, tak nevím co řešíš,'' vyštěkl. Vzal mě za ramena a silně odstrčil. Chtěl si otevřít dveře do auta, ale zase jsem mu to znemožnila.

,,Ale chápeš, že jestli je to tak, jak jsi říkal, tak to mění situaci-''

Nenechal mě to doříct, protože mě najednou hrubě přitiskl na auto. Trochu jsem sykla bolestí, která mi vstupovala do zad.

Opřel se lokty kolem mé hlavy a udělal něco, co jsem nečekala.

Políbil mě.