9. Tak povede se mi to?
Na obrázku Kevin a Benedikt
Z pohledu Kate
Další den
Chtěla jsem vstát, ale neležela jsem sama. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Chris mě nenechá samotnou, bojí se, abych se nepodřezala, znova. Z koupelny odstranil vše ostrý a skleněný. I zrcadlo. To visí v pokoji, kde na mě Chris bude moct dohlížet. Je extrémně opatrný. Chjo. Chtěla jsem vylézt z postele, ale jeho ruce si mě přitáhly do objetí. Potichu jsem si povzdechla. Já tady umírám nudou. Pomoc! V bytě začal zvonit telefón. Á moje záchrana, díky tomu kdo volá. Vylítla jsem z postele a letěla jsem k mobilu. Byl to Alex. Zvedla jsem to. ,,Ahoj." ,,Ahoj Kate, jak ti je?" ,,No ujde to, proč voláš?" Sice volal Chrisovy, ale já to prostě musela zvednout a zeptat se. Než stihl odpovědět, Chris mi vzal mobil z ruky. Zahrála jsem, že jsem uražená, a odešla jsem do pokoje. Zavřela jsem se v pokoji. Sedla jsem si na postel. Jen jsem seděla. Pak jsem chňapla po mp3 a začala jsem poslouchat písničky. Do sluchátka mi začala hrát Jericho od Nightcore (viz média). Sedla jsem si a opřela jsem se o studenou zeď. Odpočívala jsem.
Z myšlenek mě vytrhlo pohlazení po tváři, ale pak mě někdo stáhl za kotníky do lehu. Vykuleně jsem se koukala do očí Chrisovy. On se ale usmíval a v očích měl jiskřičky. A já v očích rozšířený zorničky strachem a rty zkroucené do vyděšeného výrazu. Dneska jsem se ho bála, ale čím to je. Jo, už vím. Tak za prvé, unesl mě! Za druhé, je silnější. Za třetí, unesl mě! Za čtvrté, něčím mě přitahuje a to mě děsí. A za pátý, unesl mě!! No, je to pět důvodů, proč se ho bát, a pět je hodně. ,,Neboj se mě, prosím." Koukl se a mile se na mě usmál. Pak mě chtěl políbit, ale uhnula jsem hlavou. Radši to v sobě budu dusit. On mě ale za hlavu chytil. Nemohla jsem uhnout. Dotkl se mě čelem. Koukal na mě. Když jsem otevřela oči, koukal do těch mích. Pak se mu na tváři vytvořil úšklebek. Stoupl si a vytáhl mě na nohy. Než jsem stihla něco udělat, přitáhl si mě a pošeptal mi do ucha. ,,Zabal si tak na pět dní oblečení, pojedeme na výlet." Pak se odtáhl, usmál se na mě a odešel. Zmateně jsem za ním koukala s otázkou. Chová se takhle pořád? Zatřepala jsem hlavou a zabalila jsem si. Šla jsem do koupelny pro kartáček. Vzala jsem ho do ruky ale spadl mi na zem. Naštvaně jsem se sehnula, ale povedlo se mi uklouznout. Spadla jsem a jen jsem ho popostrčila hlouběji pod skříňku. Začala jsem tam hmatat, ale nic. Z kapsy jsem si vytáhla baterku a zasvítila jsem si pod skříňku. Vytáhla jsem kartáček, ale lesklo se tam ještě něco. Našla jsem dvě žiletky. Pořádně jsem je omyla i s kartáčkem. Žiletky jsem si pak schovala do šátku, co nosím na pravé ruce. Určitě se budou hodit. Kartáček jsem si uklidila do batohu a byla jsem připravená vyrazit. V tu chvíli do pokoje vtrhl Chris. ,,Máš sbaleno?" Kývla jsem. Vzala jsem můj pojízdný kufr a táhla jsem ho za sebou. Byl lehký. Došla jsem k autu a nasedla jsem do auta. Chris si sedl na místo řidiče. Vyjely jsme.
Po dvou hodinách zastavil u nějaký chatky. U chatky stál Alex s tím druhým klukem, myslím že Kevinem. Ke každému se tulila jedna holka ke Kevinovy se tulila Rachel a k Alexovy se tulila Ester, moje sestra. Vystoupila jsem z auta. ,,Ahoj Kate!" Zakřičel Alex. Koukla jsem na něj. Usmíval se na mě, ale úsměv jsem mu neopětovala. Asi se ze mě stává chladná mrcha. Odpírám si vlastní pocity, všechny city. Nechci je prožívat, je tam hodně smutku a zmatku, když je odříznu, třeba mi to pomůže. Ta myšlenka se mi v hlavě objevila zničeho nic. Hnedka jsem se jí chytla. Pomůže mi. Vzala jsem si z kufru kufry a šla jsem mlčky za Alexem. Tahle veliká chatka patřila prý Alexovy. Tak tady budu pět dní? S ostatníma, pomoc! Věci jsem odnesla do pokoje. Koukla jsem na zahradu. Znovu mě vzal nápad s útěkem. Vzpomněla jsem si na mojí kamarádku Ingrid. Bydlí asi tři kilometry od našeho baráčku (tam, kde jsem bydlela s mámou). Pokud se mi podaří najít cesta k ní, mohla bych začít normálně fungovat. To by bylo super! Takže druhý pokus. Jak to dopadne? Připravila jsem si černou upnutou mikinu. Pod ní černý tílko a k tomu černý legíny. Vlasy si stáhnu do ohonu. Mám je pod lokty. Teťka jsem si ale rozpustila vlasy, oblíkla jsem si žlutý tílko a šedý džínový šortky. Do toho jsem si dala oranžový pásek s motýlkem. Jak dětský, ale líbí se mi to.
Došla jsem do obýváku, kde jsem narazila na Alexe. ,,Ahoj Kate!" Zakřičel na mě a objal mě. Pomalu jsem ho objala a pousmála jsem se. Bylo to objetí na rozloučenou. Už jsem se rozhodla. Zkusím štěstí dnes v noci.
Je večer a já si jdu lehnout do postele. Celý den jsme hrály pravdu a úkol a další hry. V průběhu dne přijel další Chrisův kamarád Benedikt. Taky se se mnou snažil skamarádit. Začíná mě to nudit. Hrají si se mnou. Drží mě tu násilím a přitom se se mnou baví, jak kdybych tady byla s nimi na dovolený. Z myšlenek mě vytrhlo klepání na dveře. Dveře se pomaličku na škvíru otevřely a dovnitř nakoukl Chris. Když viděl, že ležím v posteli otevřel dveře a došel ke mě. Byla jsem pod dekou. Na sobě jsem měla černý tílko a legíny, taky černý. Lehká, černá mikina ležela na židli o kousek dál. Chris si ke mě zezadu přilehl. ,,Dneska budu spát s tebou." Přitáhl si mě a já se nemohla hnout. Sakra! A co teď? No něco snad vymyslím.
Venku už byla tma, Chris za mnou usnul, geniální čas na útěk. Tak povede se mi to?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro