5) A právě stojím v pracovně, kde bych neměla být.
Na obrázku Alex
Z pohledu Kate
Po obědě si potřeboval zajet něco vyřídit. Dal mi notebook, abych si mohla stáhnout písničky. Najela jsme na seznam a projížděla jsem novinky na seznamu. O mým únosu ani stopy. A pak jsem si to uvědomila. Mámě chybět trochu budu, ale rychle se přes to přenese, jako když se před třemi lety přenesla přes únos mé o tři roky starší sestry Ester. Měla jsem jí moc ráda. Máma se přes její zmizení přenesla stěhováním. I se mnou se přestěhovala sem. Určitě zase zmizela. Najela jsem na YouTube a začala si hledat písničky. Hnedka první, na kterou jsem narazila byla The Chainsmokers Dont Let Me Down. Jen jak jsem si jí pustila, jsem si jí musela stáhnout. Najela jsem si novou stránku a začala jsem hledat můj YouTube convertor. Stahovala jsem si přes něj většinu písniček. S ostatníma mi to nešlo. Nemohla jsem ho najít. Zapnula jsem náhodný a snažila jsem se pochopit, jak se přes něj stahuje, ale nepovedlo se to. Když jsem takhle náhodně zapnula pátý a byl stejný výsledek, přestalo mě to bavit. Vzala jsem papír a začala psát jména písniček, které poslouchám...
Šla jsem se porozhlídnout po domě. Prošla jsem mnoho místností, až jsem našla posilovnu. Byla celá moderně zařízená a byl tam i běhací pás, šlapadlo... Šla jsem dál. Jako poslední jsem našla pracovnu. Vypadala typicky. Papíry a papíry a papíry. I přes to že nenávidím papíry jsem tam šla a šmejdila jsem. V posledním šuplíku jsem našla složku s mým jménem. Hned za ní byly další dvě složky. Na jedné byla nějaká neznámá holka, ale na druhý a zároveň poslední byla moje sestra. Vykulila jsem oči a nahrnuly se mi do nich slzy. Moje sestra byla taky unesená a co se těm holkám stalo? Co když je zabily. Začala jsem brečet. Otevřela jsme mojí složku. Bylo tam všechno o mě a bylo tam ještě hodně místa na doplnění věcí. Celý jsem to prohlídla. Pak jsem prohlídla složku té neznámý holky. Byla o dva roky starší. A pak moje sestra. Když tam byla její fotka, jak se usmívá, začala jsem brečet. Uklidila jsem je.
Cvakl zámek ze zdola a já slyšela otevření dveří. A právě stojím v pracovně, kde bych neměla být. Vylítla jsem z ní a zavřela dveře. ,,Kate? Jsi tu?" Zalezla jsem do pokoje a hrála jsem že spím. Můj pokoj byl hned vedle Chrisovy pracovny. Vlezla jsem pod deku, lehla jsem si na bok a zachumlala jsem se do deky. Skryla jsem hlavu a zavřela oči. Ve hraní spaní jsem byla expert. Slyšela jsem tiché otevření dveří. Někdo něco položil na stolek a zase odešel." Chvíli jsem čekala, a když jsem slyšela kroky po schodech dolů, věděla jsem že oči mohu otevřít. Na stole ležela dvou litrová flaška perlivý vody a u toho pytlík s jídlem. Potichu jsem vstala z postele a došla k pytlíku. Byly v něm dva párky v rohlíku. Najedla jsem se a pak jsem se rozhlídla po pokoji. Sedla jsem si na postel a přepadla mě nuda. Vzpomněla jsem si, že tady byla hudební místnost. Vzala jsem si flašku s pitím a vyplížila jsem se z pokoje. Ze zdola jsem slyšela hrát písničku, kterou jsem dneska našla. Šla jsem do místnosti, kde bylo ele. piano.
Zavřela jsem za sebou dveře a sedla jsem si ke klavíru. Pak jsem si vzpomněla na písničku Lush Live od Zara Larsson. Začala jsem hrát první tóny. Přidala jsem i druhou ruku a hrála jsem si. Pak jsem si zahrála Major Lazer Be Together. Byla jsem dobrá. A co něco se zpěvem. Doma se mi hodně líbila Horehroní a O Šípkových růžích. Začala jsem hrát Horehroní a zpívala jsem si. Neměla jsem špatný hlas, ale dobrá jsem nebyla. Neumím zpívat. Pak jsem si zazpívala O Šípkových růžích. Když jsem dospívala, za mnou se ozvalo tleskání. Otočila jsem se a stoupla jsem si. ,,Klid, slyšel jsem tě zpívat, tak jsem se šel kouknout. Krásně zpíváš." Zakroutila jsem hlavou. ,,Nezpívám hezky." Podíval se na mě pohledem myslíš to vážně? Sklopila jsem stydlivě pohled. On ke mě došel. Zvedl mi pohled, abych se mu koukala do očí. ,,Nádherně zpíváš." ,,Ale..." Chtěla jsem namítnout, že to není pravda, ale on mě přerušil. ,,Ticho, nechci slyšet nic ošklivého, vůči tvé osobnosti. A myslím si, že pokud něco takového řekneš před Chrisem, tak ti, no nevím co by ti provedl. Nemá rád, když se před ním někdo z jeho blízkých pomlouvá, zesměšňuje atd..." Chtěla jsem se ho zeptat, co provedly s Ester, ale zeptám se na to až Chrise. Vstala jsem a chtěla jsem odejít. Nechal mě jít s mírným povzdechem. Došla jsem do pokoje a zavřela jsem se tam. Jen jsem slyšela jeho vzdalující kroky po schodech dolů. Vyšla jsem z pokoje. Tentokrát jsem šla do posilovny. Tam jsem začala cvičit. Nevím jak dlouho jsem cvičila, ale koukla jsem se na hodiny a bylo půl sedmý. ,,Kate?" Vylezla jsem potichu z posilovny. Chtěla jsem zalézt do pokoje, ale vrazila jsem do něj. Chytil mě za paži, ale hned mě pustil, když zjistil, že jsem mokrá. ,,Cos dělala?" Zeptal se zmateně. ,,Byla jsem v posilovně." Odešla jsem do pokoje. ,,Pak přijď jo?" ,,Jasný."
Vysvlékla jsem si oblečení, vzala jsem si čistý a vlezla jsem do sprchy. Umyla jsem si hlavu. Pak i celý tělo. Když jsem se domyla, jen jsem seděla pod proudem vody. Byl to příjemný pocit. Pak jsem vylezla a vyfénovala jsem si vlasy. Na sebe jsem si vzala tmavě modrý džínový šortky a k tomu bílí tílko. Přes sebe jsem přehodila mikinu a nechala jsem jí rozepnutou. Sešla jsem dolů. Vlasy jsem měla rozpuštěný a v nich jsem měla srdíčkovou čelenku. Došla jsem do obýváku. Seděl u počítače a něco tam psal. Byl ke mě otočený zády a já docela dobře viděla co píše. Psal Chrisovy E-mail. Než jsem si stihla přečíst, co napsal, E-mail poslal. ,,Baf!" Vykřikla jsem za ním. K mému překvapení sebou cukl a vypískl. Začala jsem se nekontrolovatelně smát. ,,Ty se mi budeš smát." Jen jak jsem se postavila mě chytil a nedovolil mi ztratit se mu...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro