Na obrázku Chris
Z pohledu Kate
Nastoupily jsme do auta a on se mě ptal na různý věci, co jim... Já se ho na to ptala taky. Pak jsem se ho ptala proč tady bydlí, nebo, proč zrovna uprostřed lesa, ale na to mi neodpověděl. Hlavně opatrně, ať nechytne podezření. Zatím to vychází. Pomalu, ale jistě si získávám jeho důvěru. V obchodě mi nakoupil hodně oblečení. Vybírala jsem hlavně tílka, šortky ... Pak jsme nakoupily i vše ostatní. Hodně jsem se o něm dozvěděla. V obchodě mě nikdo nepoznal. Nevím jestli je to dobře. Má u sebe pistoli. Občas mu kousek vykoukne zpoza mikiny. Začínám mít z té pistole strach. Nakoupily jsme hodně věcí. Daly jsme je do auta a nasedli jsme. Ještě někam zajel a nechal mě v autě samotnou, že by příležitost na útěk. Přelezla jsem dopředu, a odemkla dveře zevnitř. Vylezla jsem ven a v tu chvíli jsem ho viděla tak pět metrů daleko. V ruce něco držel. Opřela jsem se o auto a zamávala mu. Tady bych se mu neztratila a mohl by vytáhnout tu pistoli. Nebudu riskovat. Podal mi pytlík a našla jsem v něm hamburger. Zasmála jsem se. ,,Ty chceš abych byla tlustá?" Skoro jsem se začala smát. Jen si nade mnou zakroutil hlavou. To mě rozesmálo.

Jedeme zpátky. Je to dlouhá cesta. Cestou jsem se najedla, nebudu lhát, měla jsem pořádný hlad. Jeli jsme asi půl hodiny autem. A to ani nemluvím o tom že jsme jeli osmdesátkou. Takže asi hodně kilometrů. No to je maraton. Možná i víc. Nevím kolik má maraton. Uběhnu tak kilometr. A v lese se dá perfektně ztratit. A jsou tam kořeny, dá se skvěle přerazit. Super!

Moje myšlenky zahnalo zastavení auta. Vylezla jsem a chtěla jsem vzít tašky, ale on mě se smíchem odstrčil k baráku a čekal, až zajdu dovnitř. Zašla jsem dovnitř a schovala jsem se. Když prošel kolem mě, nevšiml si mě. Vylezla jsem a rozběhla jsem se k autu. Jen jak slyšel moje kroky rozběhl se za mnou. V autě byly ještě tři tašky. Chytila jsem je do rukou a ruce jsem si přitiskla k tělu. Chtěla jsem ty tašky odnést sama. Taky abych mohla prohlídnout zbytek baráku. ,,Dej mi ty tašky." Natáhl ke mě ruku. Záporně jsem zakroutila hlavou. ,,Nedám. Moje. Já je odnesu domu!" Dřepl si těsně přede mě. ,,Dej mi ty tašky." Usmíval se na mě, měl něco v plánu. Záporně jsem zakroutila hlavou. Chtěla jsem ho ladně obejít ale on mě jednou rukou chytil zezadu za kolena a podrazil mi tím nohy. Než jsem stihla spadnout, chytil mě i druhou rukou a šel se mnou dovnitř. ,,Pusť mě!" Kopala jsem nohama, ale nemělo to žádný účinek. Jen se zasmál. ,,Uklidni se, a já tě položím na postel." Sakra. Tak mi to neprošlo. Uklidnila jsem se a on mě položil. Sedla jsem si a on si sedl vedle mě. ,,Zítra budu muset na sedm dní odjet. Každý den tě sem přijde někdo zkontrolovat a popřípadě ti přinese jídlo, nebo tady s tebou zůstane. Nemusíš se bát jo? Nechám ti otevřený dveře do celého baráku, můžeš se tady porozhlídnout. Odjedu dnes v noci, tak se do sedmi můžeme koukat na film. Chceš?" Koukl se na mě tázavě. ,,Jasně." Došli jsme do obýváku a sedli jsme si. Pustil Grimma, čtvrtou sérii. Po čtyřech dílech se šel vykoupat. Vlezla jsem si do postele a hnedka jsme usnula.

Probrala jsem se brzo ráno. Vstala jsem. V ten moment mi trklo. Týden bude pryč. Rozběhla jsem se ke dveřím. Byly zamčené. Naštvaně jsem do nich bouchla a sjela jsem na zem. Chtělo se mi brečet, ale v tom mě trklo znova. Já můžu prohledat tenhle byt a dostat se ven oknem. S novým plánem na svobodu jsem vstala. Jen jak jsem se otočila jsem nevěděla co dělat. U dveří někdo stál. ,,Ahoj, myslím, že abys utekla, bys nejdřív potřebovala klíček a šíleně dobrou kondici a ještě GPS v hlavě. A taky hodně štěstí, a taky novou identitu, protože Chris se tě nevzdá tak snadno." Zavrčela jsem. ,,To je jedno, nemůže mě tady držet věčně." ,,No to nemůže, ale pustit tě taky nemůže. Líbí se ti alespoň?" ,,Jak tě napadla ta otázka?" ,,Jem tak." ,,No, já ani nevím." ,,Chceš se kouknout na film?" ,,Jasně." Koukaly jsme na dva horory. ,,Umíš vařit?" Zeptal se mě. ,,Ani ne, proč?" ,,Že by jsme mohly něco společně uvařit." ,,No já sním hodně věcí, tak je na tobě, co umíš uvařit."

Zakroutil si nade mnou hlavou. Vzal mě za ruku a šli jsem do kuchyně. Přivezl i nějaké potraviny. ,,Takže, aby jsme si to ujasnily, Chris se vrátí za sedm dní. Já ale nemohu být šestý den, a sedmý přijde Chris. Takže na šestý den tady s tebou bude někdo jiný. A teťka základní otázka, co chceš těch pět dní dělat?" Koukala jsem na něj s pozdviženým obočím. To se běžně únosci ptají holek, co chtěj s nimi dělat? ,,No já nevím? Já měla pár koníčků, ale tady si ani jeden nemohu uskutečnit." ,,A co jsi dělala ráda?" ,,No běhala jsem, chodila jsem v přírodě, jezdila jsem na bruslích, je toho hodně. Ale skoro při všem jsem poslouchala písničky. Jejich jména si pamatuji nazpaměť." ,,No i na to Chris myslel, i když to nevypadá, je všímavý a ohleduplný." ,,No tím druhým bych si nebyla jistá, ale to první sedí." ,,Jo on koukal na tvůj profil a našel tam seznam tvých písniček. Už z toho že se seznam poslední dobu měnil, usoudil, že strašně ráda posloucháš písničky." Sáhl si do kapsy a vytáhl mp3, sluchátka a 16 giga... kartu. Vykulila jsem oči. Podal mi to. ,,Chtěl ti to dneska předat sám, ale musel odjet. A i za něj, všechno nejlepší k narozeninám." Potřásl mi rukou. ,,Mimochodem jsem Alex." ,,Kate."

Po představování jsme se pustily do vaření. K obědu budou těstoviny a omáčka. Asi kuře na paprice. Já dostala jednoduchý úkol, připravit stůl. To se mi za dlouhou dobu i povedlo. Je velká kuchyň a já nemohla najít talíře, a pak ani příbory. Zato Alex se tady docela dobře vyznal. ,,A co když se mi povedlo připravit stůl?" ,,Chytej." Chytila jsem těsně před mým obličejem pytlík s těstovinami. ,,A co s tím?" ,,Uvařit." Řekl prostě a dál se věnoval svému vaření. Koukla jsem zezadu na pytlík. ,,Takže napustit do hrnce vodu, osolit a dát na plotnu dokud se nebude vařit. Vypadá to lehce." Když voda začala bublat, nasypala jsem tam těstoviny, nezapomněla jsem je vysypat všude kolem. ,,Stačilo to nasypat do hrnce." Zasmála jsem se. ,,Ale ta zem měla hlad." ,,A ta linka taky?" ,,No jasně že jo." Sedla jsem si ke stolu. Za chvíli se to uvařilo. Scedila jsem to a dala jsem to na prkýnko na stole. Hned nato jsem uhnula Alexovy, který nesl omáčku. Na obědě jsme si pochutnaly. Prý tady bude spát v pokoji pro hosty, aby mě měl neustále na očích. Nevím, zda je to dobře či špatně.