Na obrázku Amélie
Z pohledu Kate
Ráno jsem se probrala a povzdechla si. Co dneska budu dělat. Každých deset minut jsem si vyměňovala obklad a koukala jsem na seriál Grimm. Koukala jsem na třetí sérii. Ježiš, to je tak napínavý. Na dveře někdo zaklepal, zrovna v tu nejzajímavější chvíli. Vstala jsem z postele a došla ke dveřím. Stála tam Amelie a Dylan. ,,Ahoj, co tady děláte?" ,,Přišli jsme za tebou." Ozvala se Amelie a Dylan dodal. ,,Vím jak ráda sportuješ, ale asi by jsi měla přestat, kolena, pak kotník a čím dál horší. Aby jsi neskončila hůř." ,,Díky za povzbuzení." Odklopýtala jsem dál od dveří a pustila je do pokoje. Sedli si na postel a mezi nimi bylo moje čestný místo. Koukli jsme se na Avenger a Avengers age of ultron. Pak musela Amelie odejít. Kamarádím se s ní půl roku. Jsme docela dobré kamarádky. Seděli jsme s Dylanem vedle sebe a koukaly jsme na další epizodu Grimma. ,,Kate, nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale díky tobě věřím. Otevřela si mi oči, budeš se mnou chodit?" ,,Tak jo." Chytil mě kolem ramen a do devíti jsme se koukaly na jeho oblíbený filmy. Pak musel domu. Lehla jsem si do postele. Za chvíli jsem usnula.

Konečně zdravý kotník. Včera jsem koukala na filmy s Dylanem, takže dneska jsem plánovala se jít proběhnout. Dylan, ani Amelie dneska neměly čas tak se chci proběhnout do parku. Běžím lesem až dobíhám k parku. Uslyším Amelii. To není možný. Schovám se za strom a poslouchám. To by se nemělo, ale to je jedno. Poslouchala jsem co si chtěj říct. ,,Amélie, miluji tě, a to hodně, a ty to víš." ,,Jasně, a kdy hodláš rozbrečet Kate?" ,,No, zítra si s ní chci užít, a pak jí pustím. Bude brečet a naříkat a já si to budu užívat. Vždyť se na ní koukni, je už od pohledu úplná nicka. Takové já shodím až na dno, aby si ublížily. Oni patří do blázince." ,,Já vím, chci aby brečela, prosím, alespoň mi to natoč. Toužím po tom." Vyšla jsem zpoza stromu. Amélie zrovna seděla na Dylanovy. ,,Ahoj šťastný párečku, chcete mě vidět brečet? Víte co si můžete, před vámi, ani slzu neuroním. Mám něco, o čem jste vy dva nevěděly. Takže buenos dias babe. Nikdy vás nechci znova potkat."

Rozběhla jsem se dál, na moje oblíbené místečko. Za pár minut jsem doběhla na louku, která byla osvícená sluncem a v jejím středu bylo pár kamenů. Na jeden z nich jsem se vysápala (lezení není moje silná stránka). Lehla jsem si a nechala na sebe svítit slunce. V lese jsem zaslechla kroky. Nebyl asi nejlepší nápad běžet do lesa, když mě někdo stalkeruje. Slezla jsem z kamene a přikrčila se za kamenem. Opatrně jsem došla až ke kraji těchto kopečků. ,,Ale já jsem tady." Ozvalo se těsně za mnou. Nestihla jsem se otočit a na nose jsem měla přitisknutý mokrý kapesníček. Upadla jsem do spánku.

Probrala jsem se na měkké matraci. Na hlavě jsem měla pytel a měla jsem svázané ruce nad hlavou a nohy jsem měla taky svázaný. Začala jsem sebou škubat. Slyšela jsem otevření dveří. Úplně jsem se napnula, jak struna. Chtěla jsem něco říct, ne moc slušný věci, ale měla jsem zalepenou pusu. ,,Ššš, jen ti sundám ten pytel z obličeje." Mojí hlavu pomalu opustil pytel. Koukala jsem do očí mému únosci. Nebyl špatný, dokonce vypadal hezky. ,,Ještě tě zbavíme pásky přes pusu, ať moje princezna může mluvit." Opatrně mi sundal pásku z úst. ,,Tak a nakonec tě rozvážeme." Zpoza opasku vytáhl nůž. Lekla jsem se. Cukla jsem sebou. ,,Ššs, jen klid." Dotkl se mého kotníku a pohladil mě po něm. Pak opatrně přeřízl provazy u kotníků. Doputoval k mým rukám, které jsem měla nad hlavou. Nemohla jsem se stále dívat, jak u mě manipuluje s tím nožem. Bála jsem se. Zavřela jsem oči. Přerývaně jsem dýchala. Když se něco kovového a studeného dotklo mé ruky, cukla jsem sebou. ,,Klid holka, to je dobrý." Pohladil mě po předloktí a rozřízl provazy. Sedla jsem si a odcestovala jsem do rohu, kde jsem se natiskla na zeď. Jakoby mě mohla zachránit. Jakoby mi mohla pomoct. On jen vstal a odešel. Pak mi sem přinesl jídlo se slovy, že bych se měla najíst. Byla to houbová pizza, moje oblíbená, ale já jíst nebudu, chci pryč.

Vstala jsem a začala jsem prohledávat místnost. Skříně byly prázdný, pod postelí taky nic nebylo, a v koupelně (vedlejší místnost, do které jsem mohla) taky nic nebylo. Sedla jsem si na postel a v tu chvíli přišel s metrem a papírem a tužkou. ,,Pojď sem." Skoro mi to nakázal. Došla jsem k němu. ,,Dej ruce mírně od těla." Dala jsem ruce od těla a on mě začal přeměřovat. Moje míry si napsal na papír. Pak mě nechal sednout si na postel. ,,Měla by jsi se najíst, jsi dost hubená. Nechci aby jsi mi tady vyhladověla. A dost by mě potěšilo, kdyby jsi pak jela na nákup se mnou." Odešel, jop, jsem nezmatenější člověk na téhle planetě.
Přemýšlela jsem. A pak jsem si to uvědomila. Já jsem závislá na písničkách. No co, pokud mi útěk vyjde, začnu si zase poslouchat písničky jak budu chtít. Sedla jsem si na postel. Ráda bych se najedla, ale co když je to otrávený? Nechci umřít, ale asi nemám na výběr. Vešel do pokoje. ,,Ty jsi ještě nic nesnědla!" Skrčila jsem se do rohu. Bála jsem se ho. Slyšela jsem jak se nadechl a vydechl. Blížil se ke mě až se prohnula matrace. Byla jsem v klubíčku v rohu. Pak jsem se vzpamatovala. Co můj plán. Chovat se mile. ,,Ale já se bála, že-že je to otrávený.'' Zakňučela jsem bázlivě. On se na mě podíval. Chvíli se tvářil nechápavě. A pak mu to došlo. ,,Chci tě tady živou, tak se toho bát nemusíš." Vzal plátek pizzy a kus si ulomil. Snědl ho a pohladil mě po hlavě. ,,Pojedeme na ten nákup. Můžeme ti tam koupit něco k jídlu." Vstal z postele a natáhl ke mě ruku. S trochou váhání jsem jí přijala a vyšli jsme. Na základce mě bavila akademie. Bavilo mě hrát, předvádět. Asi to začnu brát jako svojí roli. Chovat se normálně, jako by to byl můj kamarád, u kterého přespávám a ne někdo, kdo mě unesl a nevím, co se může stát. Zkouška začíná.