Na obrázku Dylan (YBF)
Probudila jsem se ve dvě ráno. Do pokoje mi svítil měsíc. Byl nádherný úplněk. Vyšla jsem ven. Sedla jsem si na zídku a pozorovala jsem měsíc. Vzala jsem si sebou mobil. Zničeho nic pípl mobil a vyrušil mě. Nepatrně jsem zavrčela a vzala ho do ruky. Žádost o přátelství od Master X. Přijala jsem jí a dál jsem se věnovala měsíci, ale bohužel ne na dlouho. On mi musí psát ve dvě v noci.
Master X: Ahoj, líbí se ti taky perfektní výhled na měsíc.
Strnula jsem a rozhlídla se kolem. Jak může vědět, že koukám na měsíc, ale možná si říkal, že když kouká on tak já taky
Kate: no docela jo
Uvnitř mě to vřelo a bála jsem se odpovědi. Co když je tady a co po mě vlastně chce ve dvě v noci. No teda ve dvě ráno. Zasmála jsem se jak blázen a v tu chvíli mi pípla zpráva
Master X: Jsi krásná, zastiňuješ ho svou krásou. Záříš víc jak on.
Tak jo, tohle je hodně divný, to už se mi nelíbí
Kate: Jak to všechno víš?
Bála jsem se odpovědi.
Master X: To protože jsem tě viděl, jak jsi zasněně koukala na měsíc a mimochodem, nechce se mi čekat dlouho, koukni se před sebe.
Koukala jsem na les. Vynořila se tam postava. Silueta, asi muže s kapucí přes hlavu, a mířila ke mě. S vyjeknutím jsem zaběhla do baráku a zabouchla jsem za sebou dveře. Klepala jsem se strachem. Pípla mi další zpráva.
Master X: Pojď za mnou ven, můžeme si spolu báječně rozumět
Co to má být. Já nechci stalkera, teda pokud se tomu dá tak říkat
Master X: koukej vyjít ven, a to okamžitě!
Rozbrečela jsem se a vypnula jsem mesenger. Šla jsem spát

Ráno jsem se probrala a šla jsem dolů. Udělala jsem si snídani. Venku svítilo sluníčko. Vyšla jsem ven. V lese jsem zahlídla siluetu. Hodně podobné té z včera. Zamávala mi a zmizela. Opřela jsem se o přivřené dveře a padla jsem na zem. ,,Sakra" V kapse mi zapípal mobil.
Master X: To byl ukázkový pád, o otevřený dveře se neopírá, nemehlo ;-)
Kate: No dík, bez tebe bych na to nepřišla.
Master X: Proč si přede mnou včera utekla, a neotevřela jsi dveře, poslouchej, teda spíše čti pozorně, buď za mnou přijdeš do lesa, nebo se nemile pomstím, ne jen tobě, ale i tvým blízkým, a pokud by jsi se to pokusila nahlásit na policii, tak tvůj kamarád zažije něco, co ho navždy změní, teda pokud přežije
Co? co mu chce udělat.
Kate: Nech ho na pokoji, on ti nic neudělal, a varovaní ode mě. Pokud se někomu z mích blízkých něco stane, jdu s tím rovnou na policii.
Vstala jsem a koukla jsem se do lesa.
Master X: Nevím, kdo má navrch, já o tobě vím docela dost věcí. Kde bydlíš, kam půjdeš do práce...
Co děláš ráda, vím víc než si myslíš
Chytla mě odvaha.
Kate: Můžeš toho vědět o mě hodně, ale stejně je tady něco, co ti uniká, něco, na co nikdy nepřijdeš.
Master X: Uvidíme a mimochodem, mě neutečeš. Jednou, a to brzo se setkáme, a já se na to těším. Zatím pápá.

A s tím odešel. Koukla jsem do lesa. Mihla se tam jeho silueta. Tak schválně, jak tuhý mám kořínek.
Náladu na to, jít ven jsem rychle zahnala. Šla jsem do pokoje a zatáhla žaluzie. Sedla jsem si na postel. Pořád jsem chtěla ven. Ráda běhám po lese na čerstvým vzduchu, ale už ven nemůžu. To mě zabíjí, co mám dělat? Nakonec jsem vylezla oknem na druhý straně baráku a rozběhla se do lesa na druhý straně. Byla jsem v perfektní kondici. Tělocvik mě bavil. Z běhu jsem měla jedničky a různý skoky byly taky na jedničky. Hodně cvičíme. Na střední už to byly spíš trojky, ale i ty jedničky a dvojky. Běžela jsem lesem, ale někdo byl za stromem. Zastavila jsem se. Prozradila ho vykukující mikina zpoza kmenu. Otočila jsem se a rozběhla jsem se k našemu domu. ,,Stůj!" Zrychlila jsem na maximum. Letěla jsem jak střela. Uslyšela jsem za sebou výstřel. Přeskočila jsem náš plot. Dopadla jsme na zem a do levého kotníku mi vystřelila bolest, blbě jsem dopadla na nohu. Rychle jsem se dobelhala k oknu a vyšvihla jsem se na okno, v další minutě jsem seskočila z parapetu dovnitř.

Šla jsem do kuchyně a tam ke vší smůle byla máma. Koukla se na mě a trošku znejistěla. ,,Co to máš s koleny a s kotníkem?" Nojo, v sandály můj kotník šel perfektně vidět a na kolenou jsem měla obvaz. ,,No, kolena jsou v pohodě, ale ten kotník asi ne. Jedeme do nemocnice?" Kotník mě děsil víc jak odřenina. Byl nateklý a fialověl. Šli jsme k autu a jely jsme do nemocnice. Nasedly jsme do auta vyjely jsme.
,,Kde jsi včera byla?" ,,Zajezdila jsem si na bruslích, a pak jsem si byla zaběhat. A při běhu jsem včera zakopla a sedřela jsem si kolena. A dneska jsem běžela v lese a tam byla menší díra, do který jsem nešikovně padla chodidlem." Máma se už zbytek cesty na nic neptala.

Sedla jsem si na postel. Kotník je v pohodě, ale celý zítřek mám nařízený studený obklady a klid. Máma mi do pokoje přinesla notebook, takže budu koukat na filmy. Po cestě domu se mi vybil mobil. Teťka je napojený na nabíječce. Našla jsem novou písničku na you tube, když jsem chtěla pustit nějaký film. Je od Zara Larsson Ain't my fault. Hnedka po poslechnutí jsem si jí stáhla. Strašně moc se mi líbila. Pak jsme shlídla celou druhou sérii Grimma. U toho jsem stihla sníst docela dost věcí. Koukla jsem se na hodiny. Devět večer. Lehla jsem do postele a usnula jsem.

Ležím na louce a koukám na měsíc. Měsíc zakryje mrak. Stoupnu si. U lesa vidím toho muže s kapucí. Rozeběhl se proti mě a v ruce se mu něco zablýsklo. Měl v ruce nůž. Rozeběhla jsem se pryč od něj, zakopla jsem u kmen a zřítila se k zemi. Sehnul se ke mě. ,,Už brzo budeme spolu, já si počkám, mě tak snadno neutečeš. A mimochodem Dylan není takový andílek, jak se tváří. Už brzo tě zklame, a já budu pak ten, kdo tě utěší."
Vzbudila jsem se ze sna. Dylan by mě přece nezklamal, a nebo jo?